Inkluze dětí s autismem ve školce

Poruchou autistického spektra – tedy autismem a jemu podobnými poruchami – trpí v západním světě přibližně každé stopadesáté dítě. V Česku se tak jde přibližně dva tisíce předškoláků. Podle údajů získaných sdružením Děti úplňku se jedná minimálně o 1600 dětí v předškolním věku; číslo ale pochází z evidence žádostí o příspěvky na péči, takže v něm chybí jak děti, které nikdo nediagnostikoval, tak ty, které oficiální diagnózu mají, ale rodiče na jejím základě o příspěvek nežádali.

Metody nabízené v kurzu přitom učitelé zdaleka nevyužijí jen u dětí, které do školky přichází s některou z autistických diagnóz od pedopsychiatra. Problematicky se občas zachovají i děti, které psychiatrie označí za zdravé – stejně jako ty, jejichž diagnostikou se nikdo nezabýval. A pokud bude evropská psychiatrie následovat americký trend, podstatná část dětí, které v dnešní době kritéria pro diagnózu splňují, zůstane v budoucnosti bez ní. Změna definičních znaků autismu v novém vydání „Bible psychiatrů“ (oficiálně nazývané DSM-5) se totiž v praxi projevuje asi o třetinu nižším zastoupením těch, kteří tuto diagnózu naplní.

Děti s poruchami autistického spektra se od těch ostatních neliší kvalitativně, nemají žádný specifický gen nebo jiný biologický znak, který by jejich „autističnost“ jednoznačně určoval. Zvýšení citlivosti k frustraci dětí a prohlubování schopnosti mírnit je vhodnou reakcí není jen službou jen dětem s poruchou autistického spektra, ale úplně všem.

Pohledem rodičů

Péče o nemocné potomky je přirozeně vyčerpávající a rodičům chybí čas na odpočinek, na sebe i případné sourozence nemocného dítěte. Jejich únavu a stres přitom ještě prohlubuje, pokud musí svému okolí neustále znovu vysvětlovat, co jejich dítě potřebuje. Zejména školská a zdravotnická zařízení by tak měla umět převzít zodpovědnost za svou práci s dítětem, aniž by jim musel rodič asistovat – a umět u rodiče vzbudit důvěru, že se o dítě dokážou dobře postarat, ukazuje studie o potřebách rodin s postiženými dětmi, kterou Schola Empirica zpracovala pro Nadační fond Avast. 

„Zvyšovat povědomí veřejnosti o vzdělávání a péči o autistické děti považuji za zásadní,“ říká máma jednoho z autistických dětí, Petra Soukupová.

Učitelkám chybí zkušenosti s autistickými dětmi, čímž ve školkách trpí jak ony, tak jejich spolužáci. Organizace Schola Empirica proto připravila českou verzi videokurzu, který během pár hodin představí ty nejúčinnější metody práce s předškolákem s poruchou autistického spektra. Školení je dostupné zadarmo a kdykoli, z pohodlí vlastního počítače nebo tabletu, aby pomohl učitelkám, pedagogickým asistentkám, rodičům – a v neposlední řadě samotným dětem: právě jejich utrpení totiž kurz učí mírnit.

„Co dětem dneska dáme, to se nám za pár let vrátí,“ říkají autoři kurzu. A platí to i o dětech s poruchami autistického spektra, které se od zavedení inkluzivního vzdělávání dostávají do běžných mateřinek. S asistenty nebo bez nich, je pro ně i jejich rodiče klíčové, aby se setkali s poučenými a kompetentními učiteli. Těm přitom systematická příprava pro práci s dětmi diagnostikovanými poruchou autistického spektra ještě čtyři roky po zavedení inkluzivního vzdělávání chybí.

Zahlcení vjemy z okolí

Autistické mozky jsou extrémně náchylné k zahlcení vjemy z okolí – třeba zvuky nebo světly – stejně jako jejich nedostatkem nebo stresem ze zdánlivé drobnosti: třeba když dítě k obědu dostane jiné pití, než na jaké je zvyklé. Stres pak může vést k chování, které je ve školce nepříjemné nebo nebezpečné. Taková reakce dítěte je přitom jen špičkou ledovce obrovské frustrace, kterou zvnějšku nevidíme – a kterou je lepší uklidnit, ještě než se objeví ony vnější projevy, vysvětluje španělská expertka na pervazivní vývojové poruchy Davinia González.

Ve videích tak González učitele připravuje na pomyslnou detektivní činnost: rozpoznávaní a předvídání problematického chování autistických dětí, ještě k němu vůbec dojde. Videa posléze učitele zásobují názornými ukázkami jednoduchých strategií, jimiž lze vystresované dítě včas uklidnit – a navíc je u toho ještě něco naučit. „Učitelům nabízíme znalosti a dovednosti, díky nimž mohou autistické děti zapojit do činností, kterým se věnují ostatní – a tak snížit rozdíly v učení neurotypických dětí a těch s autismem,“ shrnuje.

Videokurz je přitom učitelkám a učitelům z mateřinek šitý přímo na míru, takže neztrácí čas teorií. Autoři mezinárodního projektu ETTECEC, který s inkluzí autistických dětí pomáhá, se totiž nespoléhali jen na své teoretické znalosti – místo toho se rozjeli do školek. Ptali se, co v nich ví a neví, co by vědět chtěli – a také na jejich zkušenosti se zvládáním konkrétních situací v praxi.

Třicet videolekcí

Třicítka několikaminutových videolekcí se tak soustředí zejména na nácvik praktických dovedností, které se hodí jak učitelkám a učitelům, tak rodičům. „Oceňuji videoukázky, které mi umožňují prezentované postupy snadno přenést do své praxe. A možnost si vždy vybrat modul podle toho, co zrovna potřebuji,“ kvituje praktickou použitelnost kurzu Jarmila Bučková z jihlavské MŠ Mozaika. 

Posluchači se přitom učí těm metodám, které úspěšně fungují v jiných evropských školkách, od podhůří Alp přes Roudnici nad Labem po Kanárské ostrovy. A právě v tom tkví jeho největší síla.