Očkování stimuluje naši imunitu

Budeme si povídat o očkování. I když s ním máme zkušenost asi všichni, o co vlastně jde?

Při očkování se naše tělo setkává s antigenem, tedy nějakou cizorodou látkou, aby si s ním v budoucnu umělo poradit. Očkování je bezvadná věc. Když jste nemocná, musíte jít k lékaři, který by měl poznat, jakou nemoc máte, aby ji bylo možné léčit. A při očkování nemoc ani nevznikne. Očkováním tělo preventivně připravíme na to, aby si v případě, že by se s něčím setkalo, umělo s danou situací poradit. Aby vědělo, co dělat, a aby nemoc vůbec nepropukla.

Jak očkování funguje?

Očkovací látka po aplikaci stimuluje naši imunitu a chrání proti virovému nebo bakteriálnímu onemocnění, aniž by člověk onemocnění jako takové prodělal. Očkovací látka zprostředkuje rozpoznání určitého agens našimi imunitními buňkami, ty si uloží rozpoznávací částici a vytvoří si protilátky. Když příště bakterii nebo vir potkají, rychleji se namnoží a ubrání se danému onemocnění.

V kolika měsících se děti začínají očkovat?

Obvykle se začíná očkovat od devátého týdne po narození, tedy zhruba mezi druhým a třetím měsícem života. Děti dostávají povinná očkování podle platného očkovacího kalendáře a mají možnost i nepovinných očkování, například proti rotavirům, proti nimž se očkuje již od šestého týdne po narození. Rotaviry jsou původci nebezpečných gastroenteritid.

A není to moc brzo? 

Na tohle se nás rodiče ptají často. Říkáme jim, že v tomto raném věku je miminko nejkřehčí a proto ho potřebujeme co nejvíce ochránit. Když je miminko starší, jeho imunita se dennodenně setkává s mnoha antigeny neboli cizorodými částicemi. Čím je miminko menší, tím má případné onemocnění závažnější průběh. Také se zjistilo, že v tomto věku je imunita na očkování nejlépe nastavená. Očkovat se nesmí ani moc brzo, ani moc pozdě.

Jak se vakcíny podávají? Když jsem se před časem nechávala očkovat proti choleře, musela jsem očkovací látku vypít. Dostávají i děti v některých případech vakcínu na lžičku?

Rodičům v ordinaci říkáme, že až někdo vymyslí všechna očkování bez jehly, budeme nejšťastnější na světě. Vpichy, ať je to odběr, nebo očkování, nikdo nemá rád. Bojí se jak děti, tak někteří dospělí. Mám pro to velké pochopení.

Každá očkovací látka je na nějakém nosiči. A podle toho se pak liší způsob aplikace, která může proběhnout do svalu či do kůže nebo na lžičce. Všechny varianty jsou přípustné, ale záleží na konkrétní očkovací látce. Například očkovací látka proti rotavirům má podobu sirupu. Dříve se na lžičce podávala i očkovací látka proti poliomyelitidě, nyní je tato látka součástí hexavakcíny a podává se injekčně do svalu dolní končetiny. Očkování se neustále vyvíjí a výzkumníci se snaží mimo jiné najít co nejméně invazivní podání. Od podzimu bude novinkou očkování proti chřipce pro děti, které bude mít podobu nosního spreje.

Některé děti mají už odmala obtíže s imunitou. Lze jim očkování rozdělit, třeba že jednu vakcínu dostanou nadvakrát?

Obtíže s imunitou, to je velmi široký pojem. Samozřejmě existují onemocnění jako těžký kombinovaný vrozený imunodeficit, jsou děti onkologicky nemocné, imunosuprimované…. Jsou to ale onemocnění velmi vzácná a děti se léčí ve speciálních nemocničních centrech. U těchto dětí se pak mohou nastavovat individuální schémata, která následně v ordinaci dodržujeme. Naprostá většina novorozenců má standardní očkovací plán.

Pokud má dítě například vrozenou srdeční vadu nebo jiné onemocnění, je naopak náchylnější k možným infekcím a hrozí mu těžší průběh onemocnění. Platí tedy, že čím závažnější obtíže dítě má, tím dříve by mělo být očkované, abychom ho ochránili před možným dalším onemocněním.

O tom, že vakcíny chrání očkovaného před onemocněním nebo před horším průběhem choroby, už víme. Můžeme ale my dospělí nějak ochránit děti, které ještě očkované být nemohou? 

Tohle je další aspekt kolektivní imunity, o které se často mluví. Stále jsou tu lidé, kteří očkovaní být nemohou, a chrání je očkovaná většina, především jejich okolí. To se týká i dětí v mateřské škole. Můžete mít dítě, které z nějakého důvodu nemůže být ještě očkované, ale do školky chodit potřebuje, a svým očkováním ho chrání ostatní očkované děti.

A co ochrana dětí, které se ještě nenarodily?

Ta se v zahraničí stává již standardem, očkují se maminky už v těhotenství, a to proti černému kašli. Očkování probíhá v posledním trimestru. Dítě si získá protilátky již v děloze a podle některých studií se jimi pokryjí první tři měsíce jeho života, které mohou být z hlediska onemocnění černým kašlem kritické, než se začne klasicky očkovat. Některé výzkumy uvádějí, že prenatálně získané protilátky proti černému kašli dítěti vydrží až do jeho šesti měsíců. Stejně tak se mohou přeočkovat nejbližší kontakty, tedy i tatínek, prarodiče a další blízcí lidé. Mnozí z nás můžeme být přenašeči černého kašle, nebo ho neproděláme v takové síle, abychom byli hospitalizováni. To samé platí pro meningokoka. Můžete ho mít v nose a nic vám nedělá, ale když miminko políbíte, můžete jej na ně přenést.

Co se týče očkování v těhotenství, máme také již dostatečné zkušenosti s očkováním proti chřipce a nově i proti covidu-19. Pokud žena těhotenství teprve plánuje a neprodělala neštovice, měla by se nechat očkovat i proti nim. Totéž pak platí pro spalničky, zarděnky a příušnice. U nás na to ženy zatím nejsou moc zvyklé.

Očkování provázejí různé fámy, ta nejznámější se týká vztahu vakcinace a autismu, který ovšem nikdy nebyl prokázán, studie, která to měla osvědčit, byla zfalšovaná a žádné další studie nic takového nepotvrdily. Sama jsem se v těhotenství setkala s fámou týkající se očkování proti spalničkám a zarděnkám, které bych mohla chytit, kdybych šla na očkování proti těmto nemocem se starším dítětem. Setkáváte se ve své ordinaci s nějakými nepodloženými teoriemi? 

U nás v ordinaci máme opravdu vysokou proočkovanost, byť rodičům vždycky říkáme, že je do ničeho nenutíme. My jsme tu od toho, abychom je informovali o možných pro a proti, a rozhodnutí je na nich. Myslím, že s rodiči máme v ordinaci velmi dobrý vztah a panuje zde vzájemná důvěra. S rodiči se nám daří moc pěkně vycházet. Nepřesvědčujeme je, ale poskytneme argumenty, na jejichž základě se sami svobodně rozhodnou.

Jejich obavy chápu a vysvětluji jim například, že očkování hexavakcínou obsahuje látku proti tetanu. A tetanovku znáte jako dospělá, je v ní toxin a reakce může být bolestivá. Čtyřměsíční dítě, které očkujeme hexavakcínou, se na vás usmívá, pase koníčky, přetočí se ze strany na stranu. A tak jako vás po tetanovce bolí rameno, může děťátko bolet stehýnko a na den až dva se přetáčet přestane. A neznamená to, že by ochrnulo, ale prostě ho ta nožička bolí. V internetových diskusích ale zazní, že „jsme měli krásného kojence, který den po očkování ochrnul“.

Někdy ale očkování může přinést i významnější reakci, že?

Někdy, ve vzácných případech, může nastat například vývojová regrese, což se ale týká vzácných metabolických onemocnění nebo genetických mutací. Spouštěčem není samotné očkování, ale zvýšená tělesná teplota, která je následuje. Týká se to například mitochondriálních onemocnění. Mitochondrie jsou buňky, která zpracovávají veškerou energii. A když je v nich nějaká chyba a mitochondrie nefungují, jak by měly, první teplotu neboli zvýšenou energetickou zátěž tělo prostě nezvládne. Jsou to skutečně hrozné a smutné příběhy, kdy se dítě, které doposud mluvilo, chodilo, normálně se vyvíjelo, promění v úplně jiného člověka. Jsou to ovšem výjimečná onemocnění, která se týkají několika dětí v populaci, a spouštěčem může být i teplota, která vznikla jako důsledek infekce.

Jak se očkují nedonošené děti? Mají nějak upravený očkovací kalendář?

V případě dětí, které se narodily předčasně, je pro nás důležité medicínsky pojmenovat, co nedonošené dítě je. Jsou to děti, které se narodily mezi 33. a 37. gestačním týdnem a je jejich zhruba osm procent v populaci. Velmi nedonošenými dětmi nazýváme ty, které se narodily před 33. gestačním týdnem a tvoří jedno procento populace. Rozhodující také je, s jakou porodní hmotností se narodily. Pokud jsou váhově v pořádku, což poznáme podle růstových tabulek, očkujeme je normálně, i když se narodily dřív. A u dětí, které se narodily před 33. týdnem, je skutečně nutné začít, co nejdříve to je možné, protože takto malé děti jsou nejvíc náchylné k onemocnění.

A týká se to i miminek, která se narodila velmi malá, třeba s hmotností kolem 500 gramů?

Těmto dětem se říká extrémně nedonošené. Je jich v populaci méně než jedno procento a u nich se postupuje naprosto individuálně, podle případných komorbidit. Tyto děti mohou mít obtíže v neurologickém vývoji. To, že se narodily takto malé, má svou příčinu. Mohla to být infekce v těhotenství, trauma nebo preeklampsie.

Ovšem pokud jde o „klasické“ nedonošené miminko, narozené třeba o měsíc dříve, postupujeme stejně jako u ostatních dětí. U dětí narozených před 33. týdnem začínáme očkovat také ve zhruba stejném věku, ale u očkování, kde jsou tři dávky, podáváme čtyři. Týká se to i nepovinných očkování, jako je například vakcína proti pneumokokům.

A co děti s neurologickými poruchami, například s mozkovou obrnou nebo epilepsií?

U epilepsie záleží na tom, zda je kompenzovaná, nebo ne. Pokud dítě má epilepsii, dostává léky, které mu zabírají, a my víme, proč ji má, není z hlediska očkování co řešit a očkujeme normálně. Pokud ale původ epilepsie neznáme nebo se jedná o epilepsii farmakorezistentní, kde léky nezabírají, přistupujeme k očkování individuálně. U těchto dětí se řeší především černý kašel, jehož toxin může být velmi dráždivý a u velmi citlivého dítěte vést i k epileptickému záchvatu. Na vyjádření neurologa se čeká s živými vakcínami, což jsou spalničky, zarděnky a příušnice.

Dostávají dnes děti očkování proti tuberkulóze, po kterém máme mnozí z nás jizvičku na paži?

Plošně již ne. Očkují se děti, které mají v rodině někoho s tuberkulózou nebo jejichž rodiče pobývali v posledních třech měsících v oblasti, kde se tuberkulóza vyskytuje. Od roku 2010 se v České republice již tuberkulóza neřadí mezi povinná očkování.

Je pravda, že pokud bychom chtěli dítě nechat očkovat proti tuberkulóze, měli bychom to stihnout do jeho prvních narozenin? Očkování v pozdějším věku už prý není účinné.

Ano, je to tak. Ideální je stihnout to do konce prvního roku života dítěte a před zahájením ostatních povinných očkování.

Mgr. Marie Těthalová

Foto Lukáš Kozel

MUDr. Martina Farolfi vystudovala 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvovala řadu zahraničních stáží, věnuje se výuce anatomie budoucích lékařů na lékařské fakultě a kurzům první pomoci. Pracuje jako dětská lékařka v nemocnici i v ordinaci. Věnuje se postgraduálnímu studiu a výzkumu vzácných dětských onemocnění.