Školní výlet aneb Jednou nohou v kriminále

Školní výlety na základní škole jsou velkým tématem. Většina dětí si je užívá a těší se na každý volný den, kdy takříkajíc vypadnou ze školy. Na několikadenní výlety se těší i rodiče, kteří předají svého potomka a trochu si odfrknou. Učitelé už tak optimističtí nejsou – a mají proč. Za organizací výletu se skrývá spousta záležitostí, které laik nevidí.

Pojďme se podívat na to, proč mnoho učitelů nejezdí na výlety nebo vyjíždí jen minimálně.


1) Papírování

Papíry, papíry a zase papíry. Než člověk vyjede, musí mít vyplněno x papírů, které se liší podle délky pobytu. Některé se odevzdávají vedení, některé musí vyplnit rodiče a ten zbytek dokumentů si pedagogové vozí s sebou. Děti často papíry domů nedonesou nebo je přinesou pozdě. To pak komplikuje kompletaci a zabírá čas. 


2) Organizace 

Jak a kam pojedu? Každý pedagog se snaží najít místo, které bude vhodné pro děti a zároveň nebude stát majlant. Obvolává různá střediska a zjišťuje cenu. Stejně tak cenu autobusové dopravy. Obvolávání středisek a zjišťování podmínek zabere několik hodin. Ne vždy a všude mají místo, nejsou ochotni akceptovat takto velké skupiny dětí nebo prostě nekomunikují, takže se původní plán může změnit a učitel zase hledá nanovo. 

S kým pojedu? Počet osob, které vyjedou, závisí na počtu dětí i na specializaci dozorujících kantorů. Za učitele se musí v daném týdnu suplovat. Pokud tedy na výlet odjedou dva matikáři nebo češtináři, kolegové mají kvantum hodin navíc. Několikadenní výlet se tedy netýká pouze dané třídy a učitelů, kteří odjedou, ale ovlivňuje celý pedagogický sbor a žáky, kteří ve škole zůstávají.


Placená zóna

Kristýna Havlíčková