Nespi a vstaň

Téměř každé moje ráno vypadá takhle: říkám si „nespi a vstaň“ a smlouvám sama se sebou, vyjednávám si každou minutku navíc, abych pak nakonec docela rychle vyskočila a vrhla se do ranního kolotoče. Sprcha, snídaně, zacvičit si, vyčistit si zuby a obléci se. Mezi tím vším zodpovědět různé dotazy, uvařit si kávu do termosky, aby bylo ranní psaní trochu veselejší, a pak už mě čeká pěší dvacetiminutovka do práce. Dneska, tedy 12. února, kolem sněženek a magnolie, které už vyrazila poupata. A pak pro svačinu a už jsem tady. Stereotyp, ze kterého ale pravidelně vystupuji, když se naskytne nějaká mimořádnost, rutina, která poskytuje bezpečí, a někdy trochu otrava, to když bych vážně ještě raději spala. Jsem ale dospělá a tohle všechno nějak zvládnu. Cestou potkávám mnohé rodiče vedoucí děti do školky. Děti rozespalé, trochu rozjívené, někdy během cesty natahující čepici nebo dokonce zavazující si boty. Rodiče jakbysmet. Nakonec se ale vyklubou podobně jako ty ranní sněženky, vyrazí z polozmrzlé země, překonají více či méně náročné ráno. Některé se ale „dopečou“ až ve školce nebo ve škole. A teď jsem se „dopekla“ i já.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, mateřská škola je pro děti pomyslným vzdělávacím ránem. U nás ve třídě se z nich „vyklubou“ zdatní předškoláci, u nás „vyraší“ z polozmrzlé země, aby ukázaly, co v nich je. Buďme jim v tom laskavými (někdy rozespalými) průvodci.

Mgr. Marie Těthalová