V čem se liší přístup Romů ke vzdělání?

V rámci své dobrovolnické práce pro společnosti Člověk v tísni doučuji sociálně znevýhodněné děti, které to potřebují. Funguje to tak, že když terénní sociální pracovnice pracující pro tuto organizaci narazí mezi klienty na rodinu, která potřebuje pomoct se školou, informuje koordinátorku dobrovolníků. Ta pak do rodiny zajde, zjistí, zda jsou zde vhodné podmínky, a vysvětlí další záležitosti, které je nutno splnit. Pokud je vše v pořádku, vybere dobrovolníka a zavede ho do rodiny. Ten už tam potom chodí sám na hodinu až dvě týdně. Podle mého názoru je správné, že nedoučujeme v každé rodině. Rodina si to musí jakýmsi způsobem zasloužit. V přítomnosti dobrovolníka musí být vždy jeden z rodičů, v bytě musí být v danou chvíli klid atd.