U svých kamarádů máme často pocit, že k nim jejich jméno dokonale pasuje a že jinak by se prostě jmenovat ani nemohli. Ale to může být dané jen tím, že je dlouho známe a jsme na ně s jejich jménem zvyklí.
Nová studie publikovaná v lednu tohoto roku nicméně ukazuje, že za spojením osob a jejich jmen může být i něco více. V sérii experimentů prováděných týmem vědců v čele s Yonatem Zwebnerem z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě se ukázalo, že lidé spojují tváře neznámých lidí s jejich jmény s větší úspěšností, než kdyby náhodně tipovali. Jak je to možné? Tým provádějící výzkum navrhl hypotézu, podle níž jde o vliv, kterým na nás působí kulturní stereotypy - mnohá jména jsou spojena s nějakými kulturními očekáváními; například „Boba“ si anglicky mluvící lidé prý představí jako poněkud tlustšího dobráka. (To může vést i k tomu, že sami „majitelé“ jmen se nevědomě přizpůsobují těmto očekáváním.) Tuto tezi by podporovalo zjištění, že izraelští účastnící experimentu tipovali přesněji pouze v případě neznámých izraelských tváří, zatímco francouzští pouze v případě tváří a jmen francouzských. Obdobný český výzkum sice zatím neexistuje, ale můžeme si to zkusit sami: jak si představíte třeba Honzu, Janu, Sylvii nebo Samuela? Částečně zde asi budou hrát roli naše dřívější zkušenosti s majiteli těchto jmen, část ale může být opravdu daná kulturními očekáváními.
O autorovi| Zuzana Daňková. Dvoustranu připravila