VĚC: EUTANAZIE – OTEVŘENÝ DOPIS

Vážený pane profesore Zlatuško, též pane poslanče a pane děkane, dovolte mi reagovat na dnešní článek uveřejněný na internetu na Seznamu: „Smrt na přání. Před odchodem ze sněmovny chce profesor Zlatuška otevřít velké téma.“ Tímto velkým tématem má být eutanazie a zákon o eutanazii, který chcete prosadit v naší republice. Jsem lékařka a jsem dcera významného českého lékaře. Jsem od dětství vychovávána k tomu, že nikdy nikdo nesmí nikoho zabít. Proto si dovoluji poslat Vám tento svůj protest a věřím, že hovořím též za svého zesnulého otce. Život je to nejcennější, co máme a co existuje na naší planetě. Život jsme si nedali a nesmíme si ho ani vzít, nejen sami sobě, ale ani jiným. Život má svůj smysl jen tím, že je. Život je smysluplný již svou samotnou existencí a podstatou a je smysluplný v jakékoli formě. Životní náplň má každý člověk jinou a ta záleží na nepřeberném množství faktorů včetně genetické výbavy, výchovy, sociálního okolí a řady dalších. Jsou bohužel situace, při nichž lidé trpí. Jsou to nemoci, ale také hlad, války, zemětřesení apod. To však neznamená, že řešením těchto tíživých a někdy až katastrofických okolností je tyto lidi zabít. Považuji za nelogické, jestliže někdo má „pomoci“ druhému od utrpení tím, že ho usmrtí. Utrpení lidí, ale i zvířat a celé přírody, je třeba řešit, mírnit a odstraňovat, ale jinými způsoby než odchodem z tohoto světa. Život se žije tak, jak to jde. Někdy lépe, někdy hůře, ale v každé podobě má život smysl a má také vždy svá pozitiva pro příslušného jedince, který často právě v bolesti a strádání dojde potřebného rozvoje své osobnosti, kterého by jinou cestou nedošel. My dva máme každý zcela odlišné povolání: Vy jste informatik a pracujete s neživými stroji, já jsem psychiatr a pracuji s lidmi, kteří často svůj život těžko unášejí a mnozí sami uvažují o nebytí. V krajním případě si nejednou psychicky nemocný člověk sáhne na život a život ukončí. Náplň práce psychiatra je právě proti tomu bojovat a tyto postižené lidi léčit. Proto je mi tolik proti mysli vůbec nápad někoho usmrtit, aby netrpěl. Jsem pro to, aby lidé netrpěli, ale najděme tedy jinou cestu než smrt. A to nepřihlížím k problémům právním, kdo o smrti má rozhodnout, nebo zda člověk, který chce zemřít, je vůbec odpovědný za své úvahy a činy. A další nemyslitelnou věcí je, že eutanazii by měl provádět lékař. Tedy člověk, který přísahal, že bude svým nemocným jen a jen pomáhat, a který se řídí zákonem „Salus aegroti, suprema lex“, tedy „Zdraví pacienta je nejvyšším zákonem“. Jak tedy nás lékaře chcete přimět, abychom tuto svoji přísahu porušovali a prováděli eutanazii? Dalším nějakým zákonem? A který zákon tedy pak budeme muset dodržovat? Ten, kterým léčíme, nebo ten, kterým máme zabíjet? Z principu tedy s jakoukoli formou eutanazie včetně asistované sebevraždy nesouhlasím a apeluji na Vás jako na mocného a vzdělaného muže, abyste svůj zamýšlený návrh zákona o eutanazii nepředkládal. Naopak Vás vyzývám, abyste své znalosti z oboru informatiky uplatnil životodárným způsobem. Spojme tedy medicínu s informatikou tak, aby lidé netrpěli, ale aby žili.