Dárky, dárky, dárky...

Dárek jako symbolický závazek

Mluvit o nebezpečí možná přijde někomu přehnané. Ovšem v předvánočním čase má velký podíl na shonu právě shánění dárků, opepřené snahou zavděčit se svým blízkým. Obdarovat milovanou osobu totiž není pouze zábava a radost. Je to i určitý závazek. Povaha a kvalita dárku totiž v materiální formě vypovídají o nás a našem vztahu k druhému. Pokud tedy dostáváte přehršel obyčejných funkčních dárků ve stylu ponožek, sladkostí a kosmetiky, možná to o něčem svědčí. Že se ve vás vaši bližní nevyznají. Že nevědí, co vám koupit. A tak raději sáhnou po užitečné klasice, než aby se pouštěli do experimentů s nejistým výsledkem. V takovou chvíli by bylo dobré se zamyslet nad tím, jestli se svému okolí více nesvěřovat, nebýt sdílnější ohledně niterních snů a zálib. Jak píše Adrian Furnham, odborník na firemní a aplikovanou psychologii: „Ritualizované dávání dárků je v každé společnosti způsobem, jak se vypořádat s důležitými, avšak nejistými vztahy; dárky jsou nabízeny jednotlivcům či skupinám, jejichž spřízněnost je žádoucí, ale nemůže být považována za samozřejmou. Dárek je symbolickým závazkem, jelikož jeho přijetí ukazuje ochotu, až povinnost ve vztahu s dárcem pokračovat.“

Vedle povahy dárků hraje velkou roli i jejich hodnota. Může se stát, že se dárek stane prostředkem ujasnění dominance. To když vám někdo koupí opravdu drahý dárek, ačkoli velmi dobře ví, že mu to nemůžete oplatit. Možná se jedná o šlechetného milionáře, avšak existuje i nemalá šance, že vám dává najevo svou převahu a vaši podřízenost. Ne náhodou se někdy říká, že malé dárky dělají přátele, zatímco ty velké spíše nepřátele. Mezi prérijními indiány byl třeba velmi cenný dar vpravdě danajský – pokud jste ho nemohli následně oplatit, skončili jste v hanbě, či dokonce nebezpečí života (jak zjistil třeba Robert Redford ve filmu Jeremiah Johnson).

A nejde jen o přijímání hodnotných darů, nýbrž i o jejich dávání. Ve většině blízkých vztahů, ať už partnerských, nebo rodinných, funguje snaha o vzájemné dávání dárků v přibližně stejné hodnotě. Máme dojem, že je to fér a vede k dostatečné vyrovnanosti mezi lidmi. Zároveň tím však uplatňujeme principy tržní ekonomiky v něčem tak křehkém, jako je láskyplný vztah. Pro ženy ve vztahu navíc bývá podstatné, aby je jejich muži obdarovali více než třeba své rodiče – dají tak najevo, že žena má pro ně větší hodnotu než příbuzní.

Fiskální předehra sexu?

Některé průzkumy ukázaly, že na Vánoce dávají ženy mnohem více dárků než muži. Časté jsou i dárky od párů. I v takovém případě mívá hlavní slovo žena – a to jak ve výběru, tak nákupu a zabalení dárku (což ale ocení snad každý muž, který se kdy pokoušel zabalit dárek…). Suverénně nejvzácnějším případem je dávání dárků mezi dvěma dospělými muži. Mladí svobodní muži navíc často o dárcích přemýšlejí jako o „fiskální předehře“, a vlastně se jim nelze divit; příklad ze světa šimpanzů ukazuje, že se jedná o přirozené, biologicky podmíněné jednání – samci nosí samici jídlo a ta je na oplátku přístupná k sexu i ochotná se o svého partnera částečně postarat. Mediálně známé příklady bohatých starých mužů, kteří si vydržují mladé atraktivní partnerky, nevyhnutelně svádějí k myšlenkám, že peníze a dárky hrají v takových vztazích ústřední roli.

Určitě si pamatujete scénku z filmu Pelíšky, kde Jiří Kodet říká: „Největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám pro toho druhého… z lásky.“ Jaké dárky mají tedy z psychologického hlediska největší hodnotu? I to rozebírá Adrian Furnham. Možná vás nepřekvapí, že peníze nehrají zas až takovou roli. Mnohem podstatnější je zjevná snaha o personalizaci dárku. Jiří Kodet (alias Kraus) měl pravdu: má smysl dávat vlastnoručně vyrobené dárky, na kterých jste očividně strávili spoustu času. Taková investice bude oceněna, zatímco nákup v obchodě vedle ní vypadá tak trochu odflákle. Užitečné je i připomenutí osobní minulosti, například společných zážitků či emocionálně výrazných artefaktů. Naopak cenovka lidi ve skutečnosti příliš nezajímá. Pokud se bavíme o upřímných vztazích, tak zmíněné vlastnosti dárku jsou mnohem podstatnější. Pokud hodláte koupit drahý dárek, nemělo by to být kvůli ceně samotné, ale protože si prostě myslíte, že daná věc udělá vašemu bližnímu největší radost.

Většina z nás si myslí, že při výběru dárku dostatečně hledí na osobnost obdarovaného. Ostatně podle dva roky starého výzkumu (Aknin a Human, 2015) takový přístup preferuje i většina obdarovaných. Pomáhá totiž k budování větší blízkosti mezi lidmi. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby však tatáž studie neukázala, že ve skutečnosti jednáme opačně – dáváme spíše takové dárky, které vycházejí z nás, z našich potřeb a našich zkušeností. Ačkoli si to nepřiznáme, často svým blízkým kupujeme to, co bychom chtěli hlavně my sami.

Pokazte si Vánoce! Pokud si nechcete lámat hlavu s řešením neuspokojivých vztahů, můžete svému okolí nadělit dárky, které to vyřeší za vás. Nechte se inspirovat několika tipy:
• Zaplacené místo na hřbitově určitě udělá prarodičům radost.
• Sexuální hračky vaše dospívající děti jistě ocení. Navíc můžete tvrdit, že se jedná o nový typ masážního přístroje.
• Krém proti vráskám bude ideálním dárkem pro malou holčičku. Někdy se začít musí.
• Obnošené spodní prádlo po babičce by také nemělo chybět ve skříni žádné mladé ženy.
• Sada deodorantů pro kolegu v práci či pro někoho, s kým musíte denně trávit hodně času v jedné místnosti.

Věci nejsou důležité

Loňský výzkum odbornic na marketing Cindy Chan a Cassie Mogilner dal jasnou odpověď těm, kteří si stále nejsou jisti, jakými dárky je nejvhodnější své blízké obdarovat. Vědkyně srovnávaly především dva nejčastější typy dárků – ty materiální a zážitkové. Toto dělení odlišuje fyzicky existující věci, které obdarované osobě zůstanou, a zážitky, jež se prostě prožijí. Řada výzkumů v posledních letech shodla na tom, že když chcete koupit něco sami pro sebe, ze zážitků budete mít mnohem lepší pocit. Neopakovatelné zkušenosti pomáhají sebeuvědomění, životnímu štěstí a spokojenosti a také takových radostí málokdy litujete. A velmi podobně to funguje i v případě obdarování druhých.

V sérii experimentů se ukázalo, že zážitkové dárky mnohem lépe utužují vztah mezi tím, kdo daruje, a obdarovaným. A co je teprve zajímavé, toto funguje i v případě, že zážitek neprožijete spolu! Představte si, že svému blízkému koupíte třeba poukaz na kurz vaření. Ať se kurzu zúčastníte taky, nebo tam váš milý stráví čas sám, bude vám vděčnější, než kdybyste koupili exkluzivní sadu nádobí. Racionální hlavy se budou nejspíš nespokojeně vrtět, ovšem takhle lidské emoce v praxi fungují. Nenechte se tedy zlákat předvánočními marketingovými triky zvěstujícími, co všechno vaše okolí určitě potřebuje. Raději se zaměřte na vzrušující a zábavné zážitky, na které drazí jen tak nezapomenou.

A pokud jste s dárky vážně v koncích, zase jednou může pomoci upřímnost. Vyložte karty na stůl a řekněte blízkému člověku, že byste mu chtěli něco koupit, jenže nevíte přesně co. Několik studií popisuje, že nepřekvapivé dárky nejsou problém, pokud se jedná o něco, co obdarovaný skutečně chce. Naopak tím dáte najevo, že vám na tom záleží a že nechcete daného člověku odbýt náhodným dárkem. Překvapení jsou fajn, ale není třeba na nich lpět i na úkor kvality dárku. A hlavně nezapomeňte, jak moc jsme v oblasti dárků ve vleku společenských konvencí. Zato upřímnost a otevřenost se navzdory všude proklamovaným křesťanským hodnotám tak nějak vytrácejí. Když se vám podaří z dnes už tradičně konzumního pojetí Vánoc aspoň trochu vyváznout, můžete si gratulovat! 

Použité zdroje:
Aknin, L. B. & Human, L. J. (2015). Give a piece of you: Gifts that reflect givers promote closeness. Journal of Experimental Social Psychology.
Chan, C. & Mogilner, C. (2016). Experiential Gifts Foster Stronger Social Relationships Than Material Gifts. Journal of Consumer Research.
Furnham, A. (2014). The Psychology of Christmas Gift Giving. Psychology Today [online].