KAŽDÝ MÁ V SOBĚ ČERTÍKA

* Jak to víte, že existuje Bůh?

Věřit v Boha je něco jiného než věřit, že existuje Madagaskar. Na Madagaskaru jsem nikdy nebyl, ale věřím, že existuje, i když jsem ho neviděl. Boha jsem taky nikdy neviděl, a přesto v něho věřím. V tomto případě víra znamená, že prožívám vztah k nějaké bytosti. Je to jiná víra než víra v Madagaskar, je to spíš důvěra. A kdybych to vzal rozumově: Bůh buď je, nebo není. Pokud není, moje řeč o Bohu nemá smysl. Pokud je, má to svoje důsledky. Svět, v němž žijeme, s Bohem tudíž nějak souvisí. Když přemýšlím o vesmíru, o světě i člověku v něm, přijde mi logičtější říct, že Bůh spíše je. Pokud není, nevěděl bych, jaký má tento svět význam. Existence Boha dává smysl i mému životu. Ale samozřejmě, Bůh může i nebýt a já si to jen vsugerovávám.

* Proč si myslíte, že to, co je napsáno v nějaké staré knize, je pravda?

Je otázka, co považujeme v té knize za pravdu. Jsem biblista, takže vím, že spousta věcí, co se v Bibli píše, pravda není. Anebo je pravdou jinak, než by člověk čekal. Bible je spíš knihovna než kniha. V knihovně najdete historické knihy, detektivky, pohádky, poezii - a stejně tak je tomu s dvaasedmdesáti knihami Bible. Každá z těch knih je pravdivá jinak. Třeba příběh proroka Jonáše, kterého spolkne velryba, tři dny ho vozí po moři a pak ho vyplivne, není pravda, ale pohádka. Pravda pohádky je jiná než pravda historické studie. Kdybych to měl shrnout, Bible je ze všeho nejvíc knihou o lidské zkušenosti s Bohem. A já jí věřím, protože moje zkušenost je podobná.

* Je pro vás důležitější to, co přijde po smrti, nebo tenhle život?

Hezká otázka. Obojí je stejně důležité. To, co mi dává smysl žít dnes a těšit se na zítřek, souvisí s tím, co přijde po smrti.

* Jak si Boha představujete?

Jakákoli lidská představa o Bohu je modla. Jako když si vytesám Boha z kamene, můžu si udělat i v mysli myšlenkovou modlu, kterou začnu uctívat, což není dobré. Ale na druhou stranu, člověk nemůže žít bez představ. Když na někoho myslím, musím si ho vybavit, nemohu na něj myslet abstraktně. Stejně tak nemohu myslet na Boha, který nijak nevypadá. Pro mě jako pro křesťana je jediný legitimní obraz Boha Ježíš, o němž my křesťané věříme, že je Božím zjevením. A jediné legitimní svědectví o Bohu je to, které podává Bible. Ale Bible jako celek, ne jen nějaké vyseknuté texty. Představa o Bohu, která vyvěrá z Bible jakožto celku, je pro mě milosrdenství. Bůh je velkorysost, Bůh je dávání. Velkorysost, která dává a nečeká zpátky, může mít různá jména jako třeba milost, láska nebo třeba život.

* Proč Bůh neochránil kněze, kterého ve Francii podřezali teroristi přímo v kostele?

Vždy, když se mě někdo zeptá, proč Bůh dopouští zlo, odpovídám argumentem ad hominem. Řeknu tomu člověku: „Jsi dobrý!“ Člověk se zalekne a opáčí: „Samozřejmě že nejsem úplně dobrý.“ Málokdo je tak arogantní, že by to o sobě tvrdil. Každý člověk má v sobě nějakého čertíka, nějakou chybu, která mu brání říct, že je dobrý. Já odvětím: „A ty bys chtěl, aby Bůh v tobě to nedobré opravil, aby tě nějak ovládal?“ To většinou nikdo nechce. A v tom je právě tajemství lidské svobody, do které Bůh nezasahuje. Je-li Bůh, tak je všemohoucí, ale zároveň bezmocný proti naší svobodě, a to i proti svobodě konat zlo. Vždyť kdo by měl stanovit míru, jaké zlo Bůh ještě dovolí člověku vykonat, a jaké už ne? Bůh proti lidské svobodě nezasahuje. Bůh je ve všem s námi, ale jak je s námi, to musíme ponechat Božímu mystériu.

* Co vás přimělo k tomu, že jste se stal knězem?

To je, jako když se člověk zamiluje. Jednou, když mi bylo asi šestnáct, jsem prožil setkání s Bohem a bylo mi jasné, že se chci stát knězem a nic jiného mě nemůže naplnit.