Leden není jen finišem kolem pololetního vysvědčení. Je to i čas, kdy si dáváme mnohá chvályhodná novoroční předsevzetí – rodiče i kantory nevyjímaje. A protože je krátce po svátcích, obvykle si slibujeme, že letos začneme jíst zdravěji. Nejen my, ale i naše děti. A nejen ve dnech všedních, ale i svátečních. A narozeninových jakbysmet.

Nic proti novoročním předsevzetím, až na to, že podle průzkumů je 88 % lidí nakonec nedodržuje. A vůbec nejméně úspěšná bývají právě ta, jež se týkají životního stylu, jak zjistili před třemi lety britští psychologové. U nás to patrně o moc lepší nebude. Podle Petera Kindermana, klinického psychologa z liverpoolské univerzity, je totiž už samotný fakt, že se změnou čekáme na nový rok, signálem, že si hledáme nějaký vnější důvod a ve skutečnosti nejsme vnitřně moc připraveni na změně pracovat. „Lidé si navíc pod dojmem nového roku dávají radikální, přehnané a nereálné cíle,“ dodává Kinderman.

Pokud tedy razantní nástup zdravé stravy se vším všudy „schytá“ potomek narozený v lednu či únoru, bude jeho narozeninová oslava vypadat o dost jinak než v případě sourozence slavícího řekněme koncem dubna. Ten se může už zase těšit na návrat dortu se šlehačkou, svého oblíbeného řízku a na hranolky si už opět smí kydnout kopec tatarky. Lednová oslava spojená s uzobáváním sušeného ovoce, chroustáním grahamových tyčinek a syrových zeleninových hranolků namáčených v jogurtovém dipu je dávno zapomenutá.

Na revoluci v kuchyni zapomeňte

Úspěšnější cesta (nejen) ke zdravějšímu stravování vede přes postupné vytváření nových návyků. Do nich pak může celkem logicky zapadnout i zdravější varianta občerstvení na potomkově oslavě. Pokud to myslíme se změnou vážně, na revoluci v kuchyni můžeme opravdu raději zapomenout. A nejde ani tak o to, že láska prochází žaludkem a že bychom mohli riskovat zhoršení vztahů se zbytkem méně dietně naladěné rodiny.


Placená zóna

Daniela Kramulová