Sněhuláci ve třídě

Všichni si přejeme bílou zimu, ale co když venku není žádný sníh? Tak jsme si v mateřské škole zahráli na pohádkovou zimu, jakou jsme viděli v knize od Josefa Lady. Ve třídě se objevil bílý pytel. Byl plný víček od limonád,které děti sbíraly společně s rodiči. Vybrali jsme jen ty bílé - to byly sněhové vločky. Všechny děti začaly z víček stavět"sněhuláka". Předškoláci už uměli udělat velké, menší a malé kruhy. Malé děti vyplňovalyplochu uvnitř a nosily další bílý sníh, ale i červená víčka na nos, tmavá na knoflíky, žlutá na sluníčko a modrá na mráčky. Ze zbývajících víček jsme vytvořili po celé třídě"cestičky", které se různě zamotávaly.Jenom jedna cesta vedla přímo k"iglú", které kluci postavili z molitanové stavebnice. Kde je pořád sníh a zima? V Grónsku a na Antarktidě. Ve školce máme velkou mapu světa, kde jsme tato území našli. V jedné knizejsme se dočetli, že zde žijí eskymáci. Uměli jsme pěknou říkanku"Eskymácké pusinky"a naše maminky nám ty pusinky namalované rtěnkou obtiskly na bílý papír. A hned jsme měli obrázky na výzdobu iglú. Když jsme přišliráno do školky, byly všude po cestičkách různé stopy. Kdo tu asi byl? Papírové stopy byly moc velké. Obkreslili jsme si i svoje chodidla, ale nezjistili jsme, komu ty velké stopy patřily. Asi tu byl sněžný muž"Yeti".Ten den byl sněhulák pořád smutný. Děti mu zazpívaly všechny písničky, co znaly o zimě, ale u očí měl pořád modré kapičky - slzičky. Proč byl smutný? V komunitním kruhu jsme s dětmi přemýšleli, proč je asi sněhulák smutný.Nakonec jsme to zjistili. Byl sám. Děti mu namalovaly bílou křídou na černý papír nové sněhuláky - jeho kamarády. Hurá, hned bylo veselo. Do plastových lahví děti nasypaly"vločky"- ne sněhové, ale ty dobré, co sidáváme do mléka k snídani. A začal koncert. Děti třásly lahví, poskakovaly po jedné noze, přeskakovaly různé překážky, ale najednou naši slavnost přerušil divný zvuk. Brum, brum. Kdo to je? Žádného hnědého medvěda jsmeneviděli. Přišel medvěd lední, celý bílý. Nebáli jsme se, byl přece plyšový. V naší knihovničce jsme si našli knihy o zvířatech z jiných světadílů. Před spaním jsem dětem přečetla pěknou pohádku z knihy Dobrodružství medvídkaBruma, který cestoval po celém světě a byl na návštěvě i u eskymáků. Pak se děti zavrtaly do teplých postýlek a za oknem začal padat sníh. Když se děti probudily, byla už zahrada okolo školky skoro zasněžená. Tak už je tuopravdová bílá zima. Můžeme jít sáňkovat, koulovat se a postavit si velkého sněhuláka a možná i iglú. To už všechno umíme.