Online archiv

Vydání: 1/2004

PUTOVÁNÍ S PÍSNIČKOU

Eva Hurdová, 1/2004
Jana Žižková, Ludmila BattěkováPraha, Muzikservis 2003Publikace obsahuje zhruba čtyři desítky lidových říkadel a písní převážně z Čech a Moravy. Jsou to písně a říkadla o přírodě, s hudebním a tanečním doprovodem. Mezi nimi nalezneme také dvě písně slovenské a francouzské i lidovoupíseň ruskou, anglickou a německou. Tematické zaměření písní je na stromy, květiny, zvířátka a ptáčky. Třeba právě dětem z vaší třídy se zalíbí veselá Ptačí svatba, Haj husičky od vodičky nebo žertovné říkadlo Honzo, Janku... Vúvodu publikace je uvedeno několik metodických poznámek k práci s hudebním materiálem. Dále je publikace rozdělena do šesti tematických celků, každý z nich je uveden lidovým říkadlem. Jsou to celky: Až já pojedu přes ten les,Pod dubem za dubem, Ptačí svatba, Pásla panenka páva, Já mám pěknou zahrádku, Všude se zpívá. Děti mohou písně a říkadla doprovázet např. hrou na hůlky (ozvučná dřívka), bubínek, dřevěný blok rourový, drhlo, triangl, tamburínu,tympány, zvonkohru, metalofon, xylofon, zobcovou flétnu. Písně je ale také možné doprovodit na kytaru nebo keyboard podle uvedených akordových značek. U části písní a říkadel je Ludmilou Battěkovou uveden návrh jejichpohybového ztvárnění. Pro jaký věk jsou písně vhodné? Na tuto otázku odpovídá Jana Žižková v úvodu:"Při rozhodování o tom, pro jaký věk je která píseň vhodná, je třeba vzít v úvahu více faktorů: námět písně, intonační arytmickou obtížnost melodie, instrumentální dovednost a zkušenost dětí a také to, co z partiturky doprovodu bude opravdu použito či bude-li se k písni využívat pouze taneční choreografie. V tomto kontextu si troufám říct, že jetento zpěvníček vhodný pro mateřské školy, základní školy 1. a 2. stupně i pro základní umělecké školy. Volný, tvořivý přístup k notovému materiálu vám jistě poradí, kdy po které písni sáhnout a jak s ní naložit."Publikace Putování s písničkou umožňuje pedagogům škol různého typu rozšířit řadu publikací, ze kterých mohou vycházet při rozvoji hudební stránky dětské osobnosti aktivním muzicírováním.

JAK NEVYCHOVAT DÍTĚ S POCITEM MÉNĚCENNOSTI

Mgr. Edita Beerová, 1/2004
Patricia H. Berneová, Louis M. SavaryPraha, Portál 2003, 136 s.Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti se dočtete na stránkách stejnojmenné knihy, která vychází ve druhém vydání. V úvodu kniha seznamuje čtenáře s definicí pojmu self-esteem (sebeúcta, sebeocenění, sebedůvěra, sebevědomí).Autoři seznamují čtenáře se 63 zásadami výchovného jednání, které podporují rozvoj sebevědomí dítěte. Zásady jsou rozděleny do sedmi okruhů (budování vztahů, nevzbouzejte v dítěti hrůzu, věnujte péči prožitkům úspěchu, most kesvětu plnému lásky, podporujte svobodu volby, jak zvládnout silné emoce, pozitivní přístup plný porozumění). Každá kapitola je uvedena stručnou radou, jejíž pravdivost a opodstatněnost je podložena vždy několika příklady zpraxe autorů. Na konci jednotlivých kapitol je v několika větách shrnuto, co si měl čtenář na základě kapitoly uvědomit a zapamatovat pro jejich praktické využití. V příloze je uveden schematický návod pro rozvíjení sebedůvěryu dětí, dotazník pro hodnocení sebeúcty a seznam, podle něhož je možné určit, co sebedůvěru dítěte posiluje a co zeslabuje. Postupy, které kniha uvádí, autoři uplatnili ve své diagnostické a léčebné praxi. Čtenářovými průvodcijsou děti, se kterými P. H. Berneová pracovala. Jedná se o děti z předškolních zařízení, základních škol i studenty střední a vysoké školy nevyjímaje děti s postižením. Odtud vyplývá i široká využitelnost uvedených zásad vpraxi. Z pozice speciálních pedagogů pracujících v oblasti nápravy specifických poruch učení a chování mohou být velice zajímavé metody nápravy těchto poruch, které autorka užívá ve své praxi. Autorka nám v různých situacíchodkrývá i prostředí vlastní rodiny, nezdráhá se hovořit ani o vlastních chybách. Čtenář se stává autorčiným přítelem, kterému se ona svěřuje se svými zkušenostmi, nikoli studentem nebo žákem. Knihu je možno doporučit všemrodičům i pedagogům.

MÁME DOMA PRVŇÁČKA

PhDr. Helena Chvátalová, 1/2004
Jarmila KlégrováPraha, Mladá fronta 2003, 144 s.Na vstup do školy je dítě připravováno poměrně dlouho dopředu. O tom, co však škola skutečně je, nemají děti většinou příliš jasnou představu. První bezprostřední zkušeností dítěte se školou je zápis. I na zápis rodiče většinoudítě dopředu připraví, aby vše proběhlo hladce a v pohodě. Co všechno by měli vědět o svém dítěti, které dorostlo do věku nástupu školní docházky? Publikace Máme doma prvňáčka může být pro ně velmi užitečným vodítkem ainspirací. Vychází totiž nejen ze zkušeností poradenského psychologa, ale i ze zkušeností rodiče. Autorka pracuje v pedagogicko-psychologické poradně přes dvacet let. Zdůrazňuje, že děti, které poznala na začátku své profesnídráhy, se dnes už většinou staly samy rodiči a potýkají se s podobnými problémy, jaké měli s nimi kdysi jejich rodiče. Kniha je členěna do dvou oddílů - na část předškolní a část školní. V části předškolní se čtenáři dozvědí,kdy má jít dítě do školy, co je školní zralost, co by mělo dítě umět, než půjde do školy. Vysvětluje také, proč právě kolem šestého roku věku dítěte je pro vstup do školy vhodná doba, zdůrazňuje, jak důležitou složkou školnízralosti je zralost tzv. sociální, jež vypovídá o tom, jak je dítě samostatné, jak dovede komunikovat s dospělými a také s ostatními dětmi, jak zvládá odloučení od rodiny. Sociální zralost se vztahuje i na méně známé či méněpříjemné situace, jako je např. návštěva lékaře. V dnešní době je poměrně často využívána rodiči možnost odkladu povinné školní docházky, který má chránit děti školně nedostatečně zralé před selháním. Autorka v knize podrobněvysvětluje, kdy má odklad školní docházky své významné opodstatnění a je ku prospěchu dítěte a kdy naopak je žádost o odklad podložena spíše neopodstatněnými obavami rodičů, jak dítě nové povinnosti zvládne, či dokonce snahouodložit starosti se školou na pozdější dobu. Ve školní části věnuje autorka pozornost spolupráci pedagoga a rodičů, počátečním adaptačním obtížím dítěte, dětem ve škole neúspěšným a naopak nadměrně nadaným, úzkostným dětem,psychosomatickým obtížím, které souvisejí se školou, volnému času dětí atd. Zvláštní kapitolka je věnována i integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

Odpovídáme na vaše dotazy

PhDr. Marta Jurková; MŠMT ČR, 1/2004

Ve škole

Věra Snížková, MŠ Čs. exilu, Ostrava-Poruba, 1/2004
Po celý rok se předškoláci v mateřské škole připravují na vstup do první třídy, seznamují se s čísly, hrají si s písmenky, učí se nové písničky, básničky. V hlavičkách nastávajících školáčků se honí myšlenky:"Zvládnu tovšechno? Bude se mi ve škole líbit? Jaká bude moje nová učitelka?"Předškoláci ze speciální třídy MŠ Čs. exilu v Ostravě-Porubě se rozhodli, že využijí pozvání paní učitelky Kopřivové ze speciální školy v Ukrajinské ulicia půjdou se podívat, jak to doopravdy ve škole chodí. Přivítala nás paní učitelka se svou asistentkou a také dva naši kamarádi, kteří v loňském roce chodili do naší školky. Vyzkoušeli jsme si lavice, prohlédli si aktovky, knihya sešity školáků. Potom nám paní učitelka ukázala celou školu, která je velmi pěkně vybavena. Zatímco si děti hrály, maminky si povídaly s paní učitelkou o tom, co všechno budou děti ve škole potřebovat, co by už mohly znát,než se z nich stanou školáci. Teď už děti vědí, že se nemusí ničeho bát. Mohou se těšit do krásného prostředí školy, ale co je nejdůležitější - čekají na ně usměvavé a hodné paní učitelky. Za pěkné přijetí ve škole děkujeme.

Na horách

1. MŠ Kaplického, Sezimovo Ústí, 1/2004
V zimě na hory? A proč ne, řekli jsme si v roce 1996. Začaly dlouhé diskuze, nejdříve mezi námi a pak s rodiči. Zájem byl, chuť do práce také a tak se jelo. Loni jsme navštívili nám nejbližší hory Šumavu již po osmé. Přípravyzačínají na podzim a vyžadují spolupráci všech učitelek. Jezdíme v počtu 25-30 dětí ve věku 4-6 let a čtyři učitelky. Měsíc před odjezdem se vždy koná informativní schůzka pro rodiče. I tu nejmenší drobnost je nutnéprodiskutovat. Chceme přece, aby děti prožily celý týden spokojeně a bez pláče. Jak vypadal náš pobyt na horách loni? Po snídani zdobíme úvodní stránku"deníčku"a pak už jdeme na kopec. Užíváme si až do oběda a poobědě znovu. Na chatu jsme chodili v 16-16.30 hod. podle vlhkosti oblečení. Večer se hodnotil pořádek na pokojích"pořádníčkem"a hvězdičkou se odměňovalo chování. Třetí den se soutěžilo v běhu ve sněhu, běhuslalomem, tahání na saních, sjíždění ve dvojicích, přetahování lanem atd. Po obědě jsme zkoušeli jízdu na polštářích a igelitových pytlích. Další den nám počasí nedovolilo jít ven, tak jsme vyráběli lampičky a hráli bingo.Odpoledne nás čekala vycházka s lákavým cílem - pohárem. Cesta s baterkou od jednoho pytlíku bonbonů k dalšímu znamenala splnění bobříka odvahy. Pátý den jsme vyráběli"zástupy"sněhuláků. Odpoledne jsme hledalipoklad. Cesta značená fáborky nás dovedla ke zlaté pokladnici plné zlaťáků, lízátek a zvířátek. Poslední den jsme vyrazili na karnevalové rojení za chalupou. Pak jsme se vrhli do stavby města z cihel. Nakonec jsme doplnilideníčky, naplnili krabičky výrobky a oslavili návrat domů. Pobyt na horách se opět vydařil. V rámci všech činností se nám dařilo plnit značnou část úkolů školního programu.

Svět zvířat

Karin Mikolášová, Klub rodičů MŠ Občanská, Havířov-Dolní Datyně, 1/2004
Za uplynulý rok 2003 uspořádaly základní a mateřská škola Občanská, Havířov-Dolní Datyně pro děti a jejich rodiče mnoho úspěšných akcí. Přestože jejich náplň byla rozmanitá, jedno měly vždy společné - svědomitě připravenýprogram plný her, do kterých se s chutí zapojili i rodiče. Vzrušené a rozjařené dětské obličejíčky jsou učitelům odměnou za práci, která nezřídka zasahuje nad rámec pracovních povinností. Dětské radovánky se však neomezilypouze na hry, ale jejich součástí se stalo i vystoupení psovodů místní kynologické organizace. Psi dětem ukázali, co všechno v rámci výcviku zvládne správně vedený čtyřnohý přítel člověka. A ačkoli hrozivé zuby daly záškodníkůmco proto, po vystoupení si zvědavé děti mohly bez obav všechny psy pohladit. Také aktivní spolupráce s ostravskou zoologickou zahradou v programu adopce otevřela dětem nový obzor. Za klub rodičů bych chtěla všem zaměstnancůmzákladní a mateřské školy popřát do nového roku mnoho radosti z úspěšné práce. V jejím sladkohořkém prokletí uvízli a namísto práce jej pojali spíše za poslání.

Den bílé pastelky

Hana Hermanová, MŠ Kostelec, 1/2004
Koncem října se několik dětí v naší jednotřídní školce svěřilo se zážitkem, kdy s rodiči kupovaly na ulici bílou pastelku. Zajímalo je, proč se pastelky kupují a kam se vlastně všechny ty penízky dostanou. Rozhodla jsem se, ževe školce vyhlásíme"Den bílé pastelky". Hned následující den jsme se na toto téma zaměřili. Povídali jsme si o slepých lidech, o tom, kdy a jak jim můžeme pomoci. Děti se zavázanýma očima hmatem určovaly různépředměty. Potom se pokusily slovně vyjádřit barvy. A tak jsme se dozvěděli, že růžová barva je voňavá, modrá vysoká, červená pálí, zelená je jako žvýkačka a hnědá jako kožíšek. Pak se děti rozdělily na"slepce a slepecképsy". Některé děti se bály pocitu zavázaných očí a ty se rozhodly, že budou"hodní lidé". Potom již probíhaly běžné denní činnosti."Psi"spolehlivě vodili své"slepce"po třídě, pomáhali jimnajíst se nebo s hygienou. Děti si role podle libosti vyměňovaly. Potom jsme si povídali o tom, jaký je to pocit nevidět a jak je dobré mít se na koho spolehnout. Přitom jsme přišli na nápad uspořádat v naší školce sbírkudeseti a dvacetihaléřových mincí a vybranou částkou pomoci"Bílé pastelce". Akce se rychle rozběhla, neboť jsme ji vyhlásili místním rozhlasem. Výslednou částku 1207 Kč jsme poukázali na konto akce Žít ve tmě - bílápastelka. Myslím, že mnohem důležitější než kolik jsme vybrali peněz, je to, že se nám snad podařilo do dětských dušiček zasít pocit soucítění s potřebnými a poznání dobrého pocitu z pomoci druhým. Děti se učily důvěřovatkamarádovi, pomáhat, poznaly, že jsou součástí společnosti a především zažily radost z úspěchu, ke kterému samy dopomohly. Tuto svou radost vyjádřily poslední den akce tím, že barevně pomalovaly okna školky. Odměnily tak idospělé, kteří jim pomáhali.

Sněhuláci jako živí

MŠ Třebíčská, Náměšť nad Oslavou, 1/2004
Přání dětí se mají plnit a tak paní učitelky loni i z té trochy sněhu, co napadla, vyrobily pět sněhuláků. A že děti pilně pomáhaly, je jasné.

Lyžařský výcvik

Hana Stránská, MŠ Janské Lázně, 1/2004
Naše MŠ se nachází v horském středisku Janské Lázně, proto i zaměření naší školy je sportovní. Je již tradicí, že nový kalendářní rok začínáme lyžařským výcvikem, kterého se zúčastní všechny děti, které mají lyžařské vybavení,ve věku od 4 do 6 let (nejsou výjimkou ani tříleté děti). Během dvou týdnů paní učitelka - lyžařská instruktorka - naučí děti jezdit na provázkovém i kotvičkovém vleku, zatáčet, zastavovat. Starší děti se za pomoci rodičůzdokonalují ve slalomu. V polovině března uskutečňujeme lyžařské závody. Loni poprvé jsme uspořádali závody ve spolupráci s MŠ Svoboda nad Úpou a MŠ Dolní Maršov. Závodů se zúčastnilo 29 dětí, nálada byla výborná, povzbuzovatmalé závodníky přišli rodiče i prarodiče. Závody jsme zakončili vyhlášením vítězů a předáním cen. Po závodech následoval karneval na lyžích. Atmosféra karnevalu byla kouzelná, na vlek přišli nejen učitelky a děti z MŠ vmaskách, ale i rodiče převlečení do masek. Děti, které nelyžují, si v maskách zatančily, povzbuzovaly kamarády. Nad všemi princeznami, vodníky, Karkulkami, vojáky dominoval velký lední medvěd (tatínek), maskot karnevalu.

Barevné dny

Marcela Vávrová; MŠ Albrechtická, Krnov, 1/2004
Naše mateřská škola nemá žádné specifické zaměření. Klademe důraz především na pohodu, zážitky a spolupráci s rodinou. V loňském školním roce jsme poprvé organizovali barevné dny. V září v rámci týdenního tématu"Našeškolka"jsme zařadili první barevný den, a to Žlutý den. Jak tento den probíhal?•Děti přišly ve žlutém oblečení a dokonce i někteří rodiče.•Pro sympatizující rodiče byly připraveny žluté stužky na připnutí na oděv.•Děti si mohly přinést z domova žluté hračky.•Společně jsme si uvařili žlutý vanilkový pudink.•Soutěžili jsme ve stavbě žlutých komínů a v převlékání žlutých triček a čepiček.•Rozfoukávali jsme žlutou barvu do nejroztodivnějších tvarů.•Hledali jsme, co všechno je na světě žluté.•Neobvyklou atmosféru doplnila veselá diskotéka.Druhý barevný den jsme vyhlásili v lednu. Byl to Bílý den.•Pro sympatizující rodiče jsme připravili háčkované bílé sněhové vločky na připnutí.•Děti i učitelky přišly do MŠ v bílém oblečení.•Malovali jsme sněhuláky na sklo vchodových dveří.•Společně s dětmi jsme vyhodnotili soutěž"Sněhuláci bez sněhu". Děti za pomoci rodičů zhotovovaly sněhuláky doma z libovolného materiálu. Děti přidělovaly jednotlivým sněhulákům body - bílé kuličky, každé dítěrozdělilo šest kuliček a bylo rozhodnuto.•Soutěžili jsme ve znamení bílé barvy: omotávali jsme se toaletním papírem; závodili na bílém pohyblivém chodníku z kancelářských papírů; skákali jsme s bílými nafukovacími balónky mezi koleny. Zajímavá byla soutěž vestavbě sněhuláků, kdy jednotlivá družstva plnila mačkaným papírem předem připravené látkové části sněhuláka a přilepovala další doplňky.•Na všechny děti čekala bílá dobrota - šlehačka.Veškeré naše aktivity se neobejdou bez spolupráce a nadšení všech učitelek, spolupráce s rodiči, ale i pomoci provozních zaměstnanců. Všem zaměstnancům bych chtěla za jejich práci touto cestou poděkovat.

Sněhuláci ve třídě

Radka Karlová ; CMŠ Smetanova, Tábor, 1/2004
Všichni si přejeme bílou zimu, ale co když venku není žádný sníh? Tak jsme si v mateřské škole zahráli na pohádkovou zimu, jakou jsme viděli v knize od Josefa Lady. Ve třídě se objevil bílý pytel. Byl plný víček od limonád,které děti sbíraly společně s rodiči. Vybrali jsme jen ty bílé - to byly sněhové vločky. Všechny děti začaly z víček stavět"sněhuláka". Předškoláci už uměli udělat velké, menší a malé kruhy. Malé děti vyplňovalyplochu uvnitř a nosily další bílý sníh, ale i červená víčka na nos, tmavá na knoflíky, žlutá na sluníčko a modrá na mráčky. Ze zbývajících víček jsme vytvořili po celé třídě"cestičky", které se různě zamotávaly.Jenom jedna cesta vedla přímo k"iglú", které kluci postavili z molitanové stavebnice. Kde je pořád sníh a zima? V Grónsku a na Antarktidě. Ve školce máme velkou mapu světa, kde jsme tato území našli. V jedné knizejsme se dočetli, že zde žijí eskymáci. Uměli jsme pěknou říkanku"Eskymácké pusinky"a naše maminky nám ty pusinky namalované rtěnkou obtiskly na bílý papír. A hned jsme měli obrázky na výzdobu iglú. Když jsme přišliráno do školky, byly všude po cestičkách různé stopy. Kdo tu asi byl? Papírové stopy byly moc velké. Obkreslili jsme si i svoje chodidla, ale nezjistili jsme, komu ty velké stopy patřily. Asi tu byl sněžný muž"Yeti".Ten den byl sněhulák pořád smutný. Děti mu zazpívaly všechny písničky, co znaly o zimě, ale u očí měl pořád modré kapičky - slzičky. Proč byl smutný? V komunitním kruhu jsme s dětmi přemýšleli, proč je asi sněhulák smutný.Nakonec jsme to zjistili. Byl sám. Děti mu namalovaly bílou křídou na černý papír nové sněhuláky - jeho kamarády. Hurá, hned bylo veselo. Do plastových lahví děti nasypaly"vločky"- ne sněhové, ale ty dobré, co sidáváme do mléka k snídani. A začal koncert. Děti třásly lahví, poskakovaly po jedné noze, přeskakovaly různé překážky, ale najednou naši slavnost přerušil divný zvuk. Brum, brum. Kdo to je? Žádného hnědého medvěda jsmeneviděli. Přišel medvěd lední, celý bílý. Nebáli jsme se, byl přece plyšový. V naší knihovničce jsme si našli knihy o zvířatech z jiných světadílů. Před spaním jsem dětem přečetla pěknou pohádku z knihy Dobrodružství medvídkaBruma, který cestoval po celém světě a byl na návštěvě i u eskymáků. Pak se děti zavrtaly do teplých postýlek a za oknem začal padat sníh. Když se děti probudily, byla už zahrada okolo školky skoro zasněžená. Tak už je tuopravdová bílá zima. Můžeme jít sáňkovat, koulovat se a postavit si velkého sněhuláka a možná i iglú. To už všechno umíme.