Den bílé pastelky

Koncem října se několik dětí v naší jednotřídní školce svěřilo se zážitkem, kdy s rodiči kupovaly na ulici bílou pastelku. Zajímalo je, proč se pastelky kupují a kam se vlastně všechny ty penízky dostanou. Rozhodla jsem se, ževe školce vyhlásíme"Den bílé pastelky". Hned následující den jsme se na toto téma zaměřili. Povídali jsme si o slepých lidech, o tom, kdy a jak jim můžeme pomoci. Děti se zavázanýma očima hmatem určovaly různépředměty. Potom se pokusily slovně vyjádřit barvy. A tak jsme se dozvěděli, že růžová barva je voňavá, modrá vysoká, červená pálí, zelená je jako žvýkačka a hnědá jako kožíšek. Pak se děti rozdělily na"slepce a slepecképsy". Některé děti se bály pocitu zavázaných očí a ty se rozhodly, že budou"hodní lidé". Potom již probíhaly běžné denní činnosti."Psi"spolehlivě vodili své"slepce"po třídě, pomáhali jimnajíst se nebo s hygienou. Děti si role podle libosti vyměňovaly. Potom jsme si povídali o tom, jaký je to pocit nevidět a jak je dobré mít se na koho spolehnout. Přitom jsme přišli na nápad uspořádat v naší školce sbírkudeseti a dvacetihaléřových mincí a vybranou částkou pomoci"Bílé pastelce". Akce se rychle rozběhla, neboť jsme ji vyhlásili místním rozhlasem. Výslednou částku 1207 Kč jsme poukázali na konto akce Žít ve tmě - bílápastelka. Myslím, že mnohem důležitější než kolik jsme vybrali peněz, je to, že se nám snad podařilo do dětských dušiček zasít pocit soucítění s potřebnými a poznání dobrého pocitu z pomoci druhým. Děti se učily důvěřovatkamarádovi, pomáhat, poznaly, že jsou součástí společnosti a především zažily radost z úspěchu, ke kterému samy dopomohly. Tuto svou radost vyjádřily poslední den akce tím, že barevně pomalovaly okna školky. Odměnily tak idospělé, kteří jim pomáhali.