Veronika Kirchnerová, Radka Rubešová Praha, Portál 2013 Nejlépe se naučíme to, co si můžeme sami vyzkoušet, „osahat“, co nás „nutí“ vyvinout určité úsilí. Pokud něco prožijeme a nejsme pouze pasivními příjemci informací, dokážeme to, co jsme se naučili, zasadit do souvislostí, propojit s tím, co už známe, a také to používat. Ostatně známe to sami – pokud se například snažíme naučit se uvařit nějaké jídlo podle návodu v kuchařce, často přes podrobný popis postupu tápeme. Lépe to zvládneme, pokud se můžeme podívat na video s postupem, a nejlépe se nám to podaří, když si postup vyzkoušíme pod vedením postup někoho, kdo ho již ovládá. Děti se také nejlépe učí tak, že věci zkoušejí. Zkušené někoho autorky a pedagožky z této premisy vycházejí ve své nové knize. Provázejí nás autorky měsíci školního roku, pro které vytvořily zajímavé projekty. Jejich nápadů se nemusíme držet doslova, můžeme je modifikovat podle potřeb a možností dětí, s nimiž pracujeme. Činnosti, které v knize představují, by měly být dětem příjemné. Prožitek úspěchu a spokojenosti pak podpoří osvojování důležitých dovedností. Autorky knihy nezapomněly na reflektivní činnosti, při nichž si děti zrekapitulují, čemu se v daném projektu věnovaly. Autorky vycházejí z dokumentů důležitých pro předškolní vzdělávání, především z RVP PV, a pracovaly také s jeho přílohou, která definuje konkretizované očekávané RV vané b výstupy, k nimž by děti měly dospět. Knihu využijí nejen učitelky mateřských škol, ale najde využití i ve školní družině či v dětských klubech a zájmových kroužcích. Text doplňují motivující fotografie činností a finálních výtvorů. Když jsem jí listovala, zdálo se mi, že si její přípravu autorky i děti, které se na projektech podílely, užily. A věřím, že stejně tak si ji u nás ve školce užijeme i my.