Poradit si sám, anebo si nechat pomoct? To je otázka, před kterou se ocitají lidé, kteří vážně onemocní.
Na boji osamělého vlka je něco romantického, i když lidé k takovému řešení sahají spíš z jiných důvodů – nechtějí přiznat slabost, nechtějí okolí zneklidňovat, stydí se… Přesto takový postoj není z dlouhodobého hlediska přínosný. Potvrzují to závěry dvacet let trvající studie s více než šesti tisíci účastníků, kteří na jejím začátku popsali své zdravotní potíže a také to, zda si řekli o pomoc a podporu lékařů či rodiny.
O dvacet let později bylo naživu víc těch, kdo si řekli o pomoc, než osamělých bojovníků. Proč? Možná lépe a realističtěji zhodnotili svůj zdravotní stav a uznali, že si sami neporadí. Proto dříve vyhledali pomoc a předešli tak zhoršení svého stavu.
Podle jiné studie někdy dokonce partner zjistí, že je něco v nepořádku, dříve než sám ohrožený člověk. I tady záleží na tom, jak realisticky je člověk schopný zvážit partnerovy obavy, případně podniknout nějaké další kroky. Kdo si nechce problém připustit, cítí se omezovaný a kontrolovaný a pomoc bojkotuje.
Zdroj: DOI: 10.1177/1359105316664133, DOI: 10.1177/0265407517713364