V pražské MŠ Revoluční se starají o děti členů záchranných složek

Uzavření základních, středních i vysokých škol v březnu 2020 se zanedlouho rozšířilo i na školy mateřské. Přesto některé školky zůstaly otevřené. S ředitelkou MŠ Revoluční Mgr. Jaromírou Pavlíčkovou jsem si povídala o tom, jak tento provoz probíhá a jak jej ve školce zvládají.

I když byla školka 16. března pro běžný provoz uzavřena, přesto do ní stále chodí děti. Kdo MŠ Revoluční tímto úkolem pověřil? „Pověřil nás tím náš zřizovatel, což je Městská část Praha 1, a to na základě usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 2020 č. 219 o přijetí krizového opatření. Je to nařízení o určení škol a školských zařízení k výkonu péče o děti pracovníků vybraných profesí.“ Nařízení vlády říká, že jde o děti‚ jejichž zákonní zástupci jsou zaměstnanci bezpečnostních sborů, obecní policie, poskytovatelů zdravotních služeb, orgánů ochrany veřejného zdraví, příslušníky ozbrojených sil anebo pedagogickými nebo nepedagogickými pracovníky určené školy nebo školského zařízení, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto děti dětmi nebo žáky určené školy nebo školského zařízení. „Jsou ti většinou hasiči, lékař, policisté a nově pak i pracovníci v sociálních službách,“ upřesňuje Jaromíra Pavlíčková. „A děti sem mohou vodit i zaměstnanci mateřské školy, která zajišťuje provoz,“ dodává.

Zajímalo mě, kolik dětí do školky v současné době dochází. „V tuto chvíli k nám dochází sedm dětí a maximální možný počet, limitovaný vládním ustanovením, je 15. Mohly by sem docházet i děti našich zaměstnanců, protože tím, že jsme otevřeli zmíněnou dětskou skupinu, přišli sami o možnost žádat o příspěvek na ošetřování člena rodiny. Protože ale nechtějí vozit svoje děti po Praze, paradoxně této možnosti nevyužívají a shánějí si pro své děti hlídání v místě bydliště. Mají to náročné,“ konstatuje ředitelka MŠ Revoluční.

Neznámé učitelky i děti

Děti tvoří zajisté nesourodou skupinu, neznají se. Jak na novou školku, neznámé učitelky i děti, reagují? „Děti, které k nám chodí, jsou poměrně malé, nejmladšímu jsou dva a půl roku a nejstarší dítě je čtyřleté. Situace je o to složitější, že ve skupině je jeden těžký alergik, který by v případě alergické reakce mohl i upadnout do kómatu. Musíme tedy velmi dbát na skladbu jídelníčku, který konzultujeme s rodiči, a snažíme se stravování zabezpečit tak, aby se nic nestalo. I když by se tedy mohlo zdát, že vzhledem k nízkému počtu dětí je práce s touto skupinou jednoduchá, je to docela náročné. Museli jsme proto přistoupit ke zdvojeným službám, takže i s takto malou skupinou jsou vždy dvě učitelky,“ říká Jaromíra Pavlíčková. 

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 nebo v online archivu.

Mgr. Marie Těthalová