Online archiv

Říkají to Jana Kropáčková a Hana Splavcová, které se vzdělávání dětí od dvou let věnují dlouhodobě. K tomu, aby se takto malé děti cítily ve školce dobře, je potřeba lidský přístup, chuť s takto malými dětmi pracovat a úprava podmínek vzdělávání.

V zářijovém čísle časopisu Informatorium 3-8 jsme vám nabídli článek na ožehavé téma vzdělání pedagogů mateřských škol. Sešla se řada ohlasů, z nichž do tohoto čísla několik vybíráme a v následujícím přineseme další. Budeme rádi, pokud se s námi podělíte o svůj pohled na věc.

Klára Smolíková, ilustrace Honza Smolík Pasparta, Praha 2016

Radka Rubešová, foto Kamila Rokytová Portál, Praha 2016

Jedním z cílů našeho ŠVP je rozvoj prosociálního chování. Snažíme se, aby i spolupráce dětí mezi jednotlivými třídami byla propojená, založená na přátelské komunikaci, vzájemné důvěře, otevřenosti a vstřícnosti. Historická postava knížete Václava k tomuto přímo vybízela. Jeho ušlechtilá povaha se stala vzorem pro vytvoření projektu zahrnujícího mimo jiné i hru zaměřenou na utužení kolektivu a eliminaci negativních jevů, které se občas mezi dětmi vyskytly. V rámci týdenního projektu jsme se dozvěděli řadu zajímavých informací o svatém Václavovi a své nově získané znalosti jsme ihned uplatnili a využili v praxi. V pátek jsme připravili hru, do které jsme zapojili sousední třídu Kočiček. Děti z této třídy se vydaly po stopách svatého Václava a jeho družiny a cestou k pokladu musely plnit celou řadu úkolů. Děvčata se nejvíce bavila při výrobě obálek na tajné dopisy, kluci využili svoji prostorovou představivost při tvorbě mapy školky, v níž bylo vyznačeno místo, kde se ukrýval tajný poklad. Velký důvtip a důmyslnost děti prokázaly i při ukrývání dopisů do tajných skrýší. V závěru cesty se družina svatého Václava připojila ke družině Kočiček a po objevení pokladu si všichni společně zazpívali. Děti ze třídy Kočiček projevily velkou dávku solidarity a o objevený poklad se se všemi spravedlivě rozdělily. Společně strávené chvíle a radost z příjemného společného zážitku se pozitivně odrazily v dalších dnech při hrách na školní zahradě, což bylo sice skrytým, ale hlavním cílem celé akce. n

Všechny děti mají rády, když je něco tajemné a ony to mohou zkoumat. V dubnu jsme jako jedno z témat u předškoláků ve třídě Koťat s kolegyní zvolily téma vesmír a těšily se, co na to děti. Všichni jsme začali tím, že jsme si s dětmi v šeru svítili na strop baterkou a představovali si, že je to noční obloha plná hvězd. Potom si každé z dětí samo vystřihlo svou hvězdičku a tu jim paní učitelka zavěsila ke stropu. Aby bylo možné zkoumat vesmír, bylo třeba postavit raketu a zahrát si na kosmonauty. Zjistili jsme, že kromě hvězd je ve vesmíru i spousta planet, které jsme vyjmenovali a doplnili mezi naše hvězdičky. Vyzkoušeli jsme si také formou pohybové hry a s pomocí míče, jak se Země pohybuje okolo Slunce a kdy je den a kdy noc. Přistáli jsme na Měsíci a zkusili se pohybovat s lehkostí bez působení gravitace. Z cesty raketou jsme si udělali „fotografie“ formou obrázku malovaného novou bublinkovou technikou. Tím jsme byli připraveni na návštěvu Planetária v Mostě, kam jsme se všichni moc těšili. Nejdříve jsme museli zdolat 102 schodů, abychom se mohli pohodlně usadit a poslouchat výklad. Nad námi se začalo stmívat a objevily se hvězdy. Dozvěděli jsme se, čemu říkáme Mléčná dráha, souhvězdí a ukázali si Velkou medvědici, jejíž součástí je Velký vůz. Také souhvězdí Lva se nám moc líbilo. Navíc nám o hvězdičkách vyprávěl i Rákosníček, který Velký vůz musel opravit a dokonce pomoci zatoulaným hvězdičkám. Děti překvapily tím, co všechno si zapamatovaly a dokázaly vyjmenovat i názvy planet. Z planetária jsme všichni odcházeli plni dojmů a děti slibovaly, že přijdou i s rodiči. Samy děti si zkusily zahrát na hvězdáře a objevovat nová souhvězdí. Nejdříve si na tmavý papír natiskly bramborovým tiskátkem hvězdy a potom je zkusily spojit do souhvězdí a vymyslet název. Tak nám přibylo souhvězdí delfína, žraloka, ptáčka, kuřete, koruny nebo Rákosníčka. Druhý den přijelo do školky Divadlo Letadlo se svou pohádkou Cesta do vesmíru. Všichni jsme byli nadšeni z kulis, pomůcek a triků, které byly použity. Např. když startovala raketa, byla třída plná kouře z motorů. Navíc do samotného děje byla vtažena většina dětí, ať už jako kosmonauti, slunce, planety nebo vědci. A vše, o čem jsme si vyprávěli celý týden, se v představení objevilo. Další týden jsme pokračovali tím, že jsme si povídali o planetě Zemi. Prohlíželi jsme si glóbus, povídali, co která barva znamená, a zkoumali povrch Země. Využili jsme knihu Jacquese Breuila, kde jsme si přečetli o Modré babičce a o tom, co ji trápí. Děti samy přišly na to, co je špatně a jak přírodu chránit. Barvy kontejnerů na tříděný odpad a správně ho roztřídit, jim nedělalo potíže. Celý blok jsme zakončili v den, kdy má Země svátek. Co všechno by jí děti přály, nakreslily k velkému obrázku zeměkoule. Jedním z dárků byl i úklid školní zahrady. Doslechli jsme se, že se k nám odkudsi z vesmíru blíží čarodějnice, a proto se musíme s tématem Země rozloučit. Víme ale, že to není na dlouho. Brzy totiž budou prázdniny a my si budeme nad mapou povídat, kam se kdo vypraví. n

Tak funguje spolek Fabiánek, který v Mníšku pod Brdy tvoří alternativu k tamním přeplněným mateřským školám. O jeho začátcích, současnosti i budoucnosti jsem si povídala s Bětou Petrů, která se podílí na jeho vedení.

Potřebujeme šablonu veverky, bílý kreslicí karton, tužku, černou tuš, špejle, anilinové barvy, štětec, misku na vodu, zelený papír, lepidlo, oříšek nebo žalud, bramboru, nůž na vyřezání brambory.