Když jsem začala studovat speciální pedagogiku, bylo to proto, že jsem potřebovala kvalifikaci na pozici, kde jsem tehdy pracovala, a to byla pozice vedoucí sociálních služeb. Měla jsem tehdy možnost vybrat si mezi sociální a speciální pedagogikou a vybrala jsem si „specku“, protože ta mě vždycky zajímala. Jenže v době, kdy jsem dostudovávala, jsem dostala nabídku na vedení školky, a protože pracovat ve školce byl opravdu můj sen od dětství, viděla jsem jako vedení shůry, že jsem si vybrala právě „specku“, která mě do školky kvalifi kovala. To jsem v začátku studia netušila. Vzdělání mi na mojí pozici dává především možnost být připravena ve školce vzdělávat skoro jakékoli dítě s postižením, pokud to tedy ostatní podmínky dovolí. To ale je možná i osobním nastavením a vnitřní ochotou pomáhat dětem dělat pokroky, ať jsou na tom jakkoli. Musím říct, že jsem si vstupem do pozice ředitelky uvědomila, jak moc jsem ráda, že umím něco napsat, že jsem zvyklá ze studií přemýšlet analyticky a přelouskat spoustu potřebného, ale i nepotřebného textu. Když člověk napíše diplomku, není pro něj koncepce školky nebo definování rizik při stanovování cílů v nějaké SWOT analýze takový problém. Myslím, že i díky zkušenosti s výzkumem v rámci diplomky jsem si uvědomila, jak nebezpečné je dělat jakékoli závěry jen tak „z patra“, což si myslím, že se někdy může dít. Naopak jsem si ale také uvědomila, jak mi chybí střední pedagogická škola s tím velkým množstvím praktických znalostí a dovedností, které lze získat patrně jen tam. Takže můj závěr je, že každý stupeň vzdělávání obohatí člověka něčím jiným a přinese nové poznání a jiné vhledy na práci. Pokud je člověk na svém místě, má motivaci a obdarování a srdce pro práci s dětmi, může být výborným pedagogem, ať má ten či onen stupeň vzdělání. Velký problém ale vidím ve vzdělání v oblasti speciálních potřeb dětí . Tady jsou asi rezervy, ale myslím, že to nesouvisí se stupněm vzdělání, ale spíš celkovou koncepcí vzdělání učitelky MŠ. Snad se to možnostmi DVPP, které teď budou k dispozici, zlepší.
Asociace předškolní výchovy a Katedra primární pedagogiky PedF UK Praha zvou na setkání s prof. MUDr. Františkem Koukolíkem, DrSc., nazvané Časté neurovývojové poruchy. Častými neurovývojovými poruchami jsou mentální retardace, mozková obrna, porucha pozornosti s hyperaktivitou, vývojové poruchy učení, onemocnění ze spektra autismu a dětská porucha chování. Sdělení popisuje změny v mozku, které jsou jejich podkladem a vymezují současné možnosti rehabilitace. Kdy: pátek 13. ledna 2017 od 13.00; kde: Pedagogická fakulta UK Praha, M. D. Rettigové 4, Praha 1 (aula); účastnický poplatek: 100 Kč, členky APV, pracovníci PedF UK Praha a studenti zdarma; kontakt: 604 259 720. Můžete přijít bez přihlášení. Kdyby došlo ke změně, zveřejníme ji na našich webových stránkách.
Potřebujeme: velkou lepenkovou krabici, temperové barvy, štětec, misku na vodu, nůžky, barevnou stužku, slupky z pomerančů a citronů, vykrajovací formičku na cukroví – hvězdičku, papírovou krajku vystřiženou z papírových podložek na dorty, lepidlo na papír, barevné papíry, černou tuš, špejle na kreslení tuší, látku na pytel s dárky.
Potřebujeme bílý, modrý a černý karton, temperové barvy, plastovou desku na rozetření barvy, malířskou špachtli, nůžky, černou tuš, špejle, lepidlo na papír, barevné papíry.
Potřebujeme listy (ne suché), nůžky, laminovačku, vlasec, špendlík, děrovačku.
Jezme ryby nejen o Vánocích
PhDr. Helena Chvátalová, 9/2016
Blíží se čas vánoční a jako každý rok o Štědrém večeru zavoní z většiny našich domovů smažený kapr. Pravda, v některé rodině si dopřejí luxusnějšího lososa, jinde zase některý člen domácnosti ryby nejí, takže na svátečním stole trůní mísa řízků, ve vegetariánských rodinách se smaží sýr nebo žampiony – možností je samozřejmě víc. Přesto smažený kapr patří neodmyslitelně k naší vánoční tradici.
Možná nepřijde Mikuláš
Mgr. Eliška Faltysová, 9/2016
Přemýšlím o svátku svatého Mikuláše, o našich současných tradicích, adventním čekání a všem tom, co my velcí spojujeme s předvánočním tajemnem. O tom, co chceme předat svým dětem, co jim přejeme, aby mohly zakusit a prožít celou svou bytostí. A mám před očima ladovské obrazy.