Online archiv

Všechny děti mají rády, když je něco tajemné a ony to mohou zkoumat. V dubnu jsme jako jedno z témat u předškoláků ve třídě Koťat s kolegyní zvolily téma vesmír a těšily se, co na to děti. Všichni jsme začali tím, že jsme si s dětmi v šeru svítili na strop baterkou a představovali si, že je to noční obloha plná hvězd. Potom si každé z dětí samo vystřihlo svou hvězdičku a tu jim paní učitelka zavěsila ke stropu. Aby bylo možné zkoumat vesmír, bylo třeba postavit raketu a zahrát si na kosmonauty. Zjistili jsme, že kromě hvězd je ve vesmíru i spousta planet, které jsme vyjmenovali a doplnili mezi naše hvězdičky. Vyzkoušeli jsme si také formou pohybové hry a s pomocí míče, jak se Země pohybuje okolo Slunce a kdy je den a kdy noc. Přistáli jsme na Měsíci a zkusili se pohybovat s lehkostí bez působení gravitace. Z cesty raketou jsme si udělali „fotografie“ formou obrázku malovaného novou bublinkovou technikou. Tím jsme byli připraveni na návštěvu Planetária v Mostě, kam jsme se všichni moc těšili. Nejdříve jsme museli zdolat 102 schodů, abychom se mohli pohodlně usadit a poslouchat výklad. Nad námi se začalo stmívat a objevily se hvězdy. Dozvěděli jsme se, čemu říkáme Mléčná dráha, souhvězdí a ukázali si Velkou medvědici, jejíž součástí je Velký vůz. Také souhvězdí Lva se nám moc líbilo. Navíc nám o hvězdičkách vyprávěl i Rákosníček, který Velký vůz musel opravit a dokonce pomoci zatoulaným hvězdičkám. Děti překvapily tím, co všechno si zapamatovaly a dokázaly vyjmenovat i názvy planet. Z planetária jsme všichni odcházeli plni dojmů a děti slibovaly, že přijdou i s rodiči. Samy děti si zkusily zahrát na hvězdáře a objevovat nová souhvězdí. Nejdříve si na tmavý papír natiskly bramborovým tiskátkem hvězdy a potom je zkusily spojit do souhvězdí a vymyslet název. Tak nám přibylo souhvězdí delfína, žraloka, ptáčka, kuřete, koruny nebo Rákosníčka. Druhý den přijelo do školky Divadlo Letadlo se svou pohádkou Cesta do vesmíru. Všichni jsme byli nadšeni z kulis, pomůcek a triků, které byly použity. Např. když startovala raketa, byla třída plná kouře z motorů. Navíc do samotného děje byla vtažena většina dětí, ať už jako kosmonauti, slunce, planety nebo vědci. A vše, o čem jsme si vyprávěli celý týden, se v představení objevilo. Další týden jsme pokračovali tím, že jsme si povídali o planetě Zemi. Prohlíželi jsme si glóbus, povídali, co která barva znamená, a zkoumali povrch Země. Využili jsme knihu Jacquese Breuila, kde jsme si přečetli o Modré babičce a o tom, co ji trápí. Děti samy přišly na to, co je špatně a jak přírodu chránit. Barvy kontejnerů na tříděný odpad a správně ho roztřídit, jim nedělalo potíže. Celý blok jsme zakončili v den, kdy má Země svátek. Co všechno by jí děti přály, nakreslily k velkému obrázku zeměkoule. Jedním z dárků byl i úklid školní zahrady. Doslechli jsme se, že se k nám odkudsi z vesmíru blíží čarodějnice, a proto se musíme s tématem Země rozloučit. Víme ale, že to není na dlouho. Brzy totiž budou prázdniny a my si budeme nad mapou povídat, kam se kdo vypraví. n

Tak funguje spolek Fabiánek, který v Mníšku pod Brdy tvoří alternativu k tamním přeplněným mateřským školám. O jeho začátcích, současnosti i budoucnosti jsem si povídala s Bětou Petrů, která se podílí na jeho vedení.

Potřebujeme šablonu veverky, bílý kreslicí karton, tužku, černou tuš, špejle, anilinové barvy, štětec, misku na vodu, zelený papír, lepidlo, oříšek nebo žalud, bramboru, nůž na vyřezání brambory.

Potřebujeme barevné papíry, bílý kreslicí karton, černou tuš, špejle, nůžky, temperové barvy, misku na vodu, desku na rozvalování barev, štětec, dekorativní malířské válečky pro děti, lepidlo na papír, kousky polystyrenu, bublinkovou folii.

Proužky hmoty natočíme na papírovou roličku a na koncích proužky spojíme, takže vytvoříme kroužky.

Potřebujeme samotvrdnoucí hmotu, akrylové barvy, plochý štětec, razítka s motivem květin a motýlů, papírovou roličku od alobalu nebo potravinové fólie, lesklý bezbarvý lak, váleček, nůž.

Na začátku září se každoročně zvyšuje počet dětí, které rodiče přivádějí do ordinace dětského lékaře s bolením bříška a zažívacími potížemi. Bývají to většinou mladší školáci, ale tento problém se nevyhýbá ani předškolákům.

„Běž se podívat do třídy, jaké tam mají pěkné hračky,“ říká maminka v šatně, ale tříletý Honzík se pevně drží jejích nohou s hlavou otočenou tak, aby do třídy vůbec neviděl. „Tak pojď, zkus to,“ matka začíná být bezradná. Rozhlíží se po učitelce a její pohled říká: „Odvedete si ho tam, prosím? Já to asi nezvládnu…“

Zní to jako slovo do pranice či přinejmenším jako provokace. Podle Václava Klause mladšího se ale školky bez vysokoškolsky vzdělaných učitelek a učitelů klidně obejdou. Učitelky mateřské školy jsou podle něj „hodné holky“, a nic víc ke své práci nepotřebují.

Začátek školního roku může být někdy problematický. Scházíme se po prázdninách, některé děti odešly do školy, přišly mezi nás nové děti. A těm se někdy může zdát celý den v mateřské škole dlouhý.

Říká to speciální pedagožka a rodinná terapeutka Hana Otevřelová. Práce s dětmi, které se chystají na vstup do základní školy, tvoří velkou část její práce. Hovoří o svých zkušenostech s dětmi, jejichž schopnosti a dovednosti potřebují v posledním roce před školou zvýšenou péči.