Online archiv

Čím bohatší slovní zásoba dítěte, tím větší šance, že se dítěti bude ve škole dobře dařit. Nedávný výzkum ukazuje, že slovní zásoba dítěte se utváří dříve, než dítě začne mluvit. Vývojoví psychologové již delší dobu radí rodičům, aby na své dítě mluvili, a to i když jim dítě ještě nedokáže odpovědět. Nyní se ale zdá, že na rozvoj slovní zásoby mají vliv i neverbální projevy, například ukazování na předměty. Nezáleží jen na množství vyřčených slov, ale důležitá je i kvalita prostředí, ve kterém se dítě učí mluvit. Výzkumníci z Chicagské univerzity pořizovali videonahrávky interakcí 50 rodičů a jejich batolat. Jednalo se o devadesátiminutová sezení a děti byly ve věku 14–18 měsíců. Výzkumníci z deseti náhodně vybraných klipů v délce 40 sekund vypípali klíčová slova, nahrávky pustili 218 dospělým osobám, které měly poznat, jaká slova byla vypípána. Vědci poté definovali situace, kdy byly dospělé osoby schopné poznat vypípané slovo velmi snadno. Byla to například situace, kdy dítě šlo k poličce s knihami a rodič řekl kl „knížka“. Také popsali prostředí, v němž bylo těžší identifikovat vypípané slovo. Mnozí rodiče se v 5–38 % času projevovali také neverbálně. - O tři roky později, v době, ě, kdy děti vstupovaly do mateřské ké školy, vědci analyzovali jejich slovní vní zásobu. Zjistili, že rodiče dětí, které měly rozsáhlejší slovní zásobu, patří do skupiny, jejichž vypípaná slova byla a snadněji odhadnutelná. Konstatovali, že pokud dítě seznamujeme s novým slovem v kontextu s neverbálním projevem, má o 22 % větší slovní zásobu než dítě, jemuž se neverbální podpory nedostane. „Slovní zásoba dětí, které nastupují do mateřské školy, se různí,“ říká vedoucí studie Erica Cartmill. Dodává, že slovní zásoba předškoláků je významným předpokladem pozdější školní úspěšnosti. Proto je podle ní potřeba správně interpretovat příčiny rozdílné slovní zásoby předškolních dětí a také zdroje, které napomáhají jejímu rozvíjení. Ze studie vyplývá, že komunikační schopnosti dětí lze rozvíjet i v preverbálním období a že pro rozvoj slovní zásoby je důležitý smysluplný kontext.

Některé z nemocí, o nichž jsme si mysleli, že je máme už trvale zkrocené, se v posledních letech znovu objevují. Patří k nim i černý kašel. Počet zaznamenaných případů rok od roku roste.

Studentka speciální pedagogiky a španělské filologie Pavlína Jasenská se loni v říjnu vydala na dobrovolnickou službu do vzdáleného Mexika. Zapojila se do programu salesiánských misií Cagliero, které v České republice zastřešuje organizace SADBA.

Zářijová rána tradičně bývají v mateřské škole slzavým obdobím. Velká změna nastává v životě nejmenších, tříletých dětí, občas si ale popláčou i ty starší, zvlášť pokud vyměnily pohodové roky doma za nový režim.

Dětství sice představuje hodnotu samo o sobě a měli bychom se snažit, aby dítě mohlo být stále spokojené, radostně naladěné a vlastně úplně bezstarostné, nicméně jeden podstatný úkol celého tohoto období spočívá v tom, že se během něho má co nejlépe socializovat, tedy připravit na samostatný život v dospělosti.

Předmatematické představy patří k dovednostem, jež by si měl osvojit každý předškolák. Nejedná se o počítání, se kterým se setká ve škole, ale o představy o množství, porovnávání, práce s pojmy a vztahy, třídění dle určitých kritérií a tvoření skupin, uspořádání a řazení prvků.

Adaptace dítěte na docházku do mateřské školy proběhne často bez větších potíží, ale nemálo dětí se s novou situací potýká obtížně, a to je pak zátěží jak pro rodiče, tak pro učitelky a samozřejmě pro dítě.

K profesi učitele patří i komunikace. Učitel mluví nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči, a měl by si povídat také se svými kolegy nebo nadřízenými. Může se ale stát, že komunikaci brání různé bariéry. Psycholožka Anna Klimešová mluví o tom, jak otevřeně rozmlouvat s druhými lidmi i se sebou samými.

Dříve než loni zahrada Mateřské školy Radost v Chomutově zapadala sněhem, využily děti její prostory pro podzimní slavnosti Ekohrátky ze zahrádky. V rámci podzimního bloku jsme se zaměřili na seznamování dětí s charakteristickými podzimními znaky v jednotlivých ekosystémech, na vytváření zdravých životních návyků a postojů i na péči o okolní životní prostředí. Vstupenkou na slavnost se staly prázdné plastové lahve, které děti ihned po zahájení s radostí a nadšením sešlapaly a vhodily do kontejneru na plasty. Následovaly činnosti, na které si společně připravovaly pomůcky a vyráběly kulisy. Tak poznaly, že přírodní a odpadové materiály lze využít ke hře i zábavě. Na jednotlivých stanovištích děti skákaly v pytlích, proskakovaly kruhy z plastů, lovily chobotničky vyrobené z plastových lahví, stavěly sluníčka a šnečky z přírodnin, krmily barevné ptáčky víčky stejné barvy. Na zahradu svítilo celé dopoledne sluníčko, což umocnilo radostnou atmosféru zdařilého podzimního dopoledne.

Pracujeme s mojí neslyšící kolegyní v Mateřské škole pro sluchově postižené v Hradci Králové. Třídu navštěvuje devět dětí ve věku od tří do šesti let s různým stupněm sluchové vady a dalším postižením. I když mnohé děti mají závažný handicap, do plánování zařazujeme každý měsíc klasickou českou pohádku. V dubnu jsme je seznámily s pohádkou O Koblížkovi. Nejprve kolegyně vyprávěla pohádku ve znakovém jazyce. Abychom s kolegyní poznaly, zda ji děti pochopily, rovnaly děti obrázky podle posloupnosti děje a v rámci svých možností pak pohádku převyprávěly. Během týdne jsme všechny činnosti motivovaly tak, aby si Koblížka stále připomínaly – při grafomotorice kroužení a mísa plná koblížků, početní představy s rozlišováním pojmů málo, moc a stejně. Při volné hře děti modelovaly a vytrhávaly koblížky z barevného papíru. Cvičili jsme i zbytky sluchu u dětí hrou s bubínkem, kdy bez zrakové kontroly měly poznat počet úderů a ukazovat na prstech. Koblížek s námi procvičil i celé tělo, i my jsme zdolávali tak jako on náročné překážky. Relaxovali jsme metodou míčkování s molitanovými balonky. Nesmíme zapomínat také na logopedii – děti se snažily artikulovat a odezírat názvy hlavních pohádkových postav a formou globálního čtení je tak poznávaly i v psané podobě. Další dny jsme pohádku dramatizovali s čepičkami a rekvizitami a zažili jsme u toho spousty legrace. Vyvrcholením týdne s Koblížkem bylo společné vaření. Děti poznávaly suroviny na výrobu těsta – ochutnávaly a určovaly, co to je a také odkud to pochází. Všechny se s velkou vervou zapojily do míchání, vykrajování a plnění marmeládou. Smažit koblížky však z bezpečnostních důvodů směla jen paní učitelka, děti v té době malovaly recept pro maminku. Po vychladnutí už nás čekala jen hostina. O zbylé dobroty jsme se ve školce rozdělili a nechali na ochutnání i maminkám.

Se zájmem jsem si v lednovém čísle Informatoria 3-8 přečetla názory Hanky Švejdové na dramatickou výchovu v mateřské škole a souhlasím s nimi. V POHÁDCE – mateřské škole, kterou jsem před mnoha lety pro radost dětí „poslala do světa“ – byla dramatika vždy jedním z preferovaných prostředků výchovného procesu. Dnes jako vysloužilá důchodkyně jsem pro děti pohádkovou babičkou a vedu s kolegyní kroužek dramatiky v mateřské škole nesoucí stále krásný název POHÁDKA. Jednou za rok seznamujeme kamarády ze všech tříd mateřské školy a také rodiče dětí navštěvujících dramaťáček s tajemstvím, „cože si v kroužku povídáme a na co si hrajeme“. Letos byl naším průvodcem a kamarádem pro děti píšící básník Jiří Žáček a jeho Abeceda. Z veršů a říkadel vzniklo malé pásmo provázející všechna písmenka abecedy. Práce s dětmi nebyla vůbec obtížná – zvukomalebné a námětem vtipné verše samy děti doplňovaly pohybem a písničkami. Tak vyřizuji vzkaz našich dětí po úspěšném veřejném vystoupení Jiřímu Žáčkovi: Pane básníku, děkujeme za básničky Abecedy. Až my budeme opravdovými žáčky v 1. třídě, budeme již znát všechna velká písmena od „A“ do „Z“!