Online archiv

Anděl z kornoutu Potřebujeme bílý karton formátu A2, nůžky, černou tuš, zlatý fix, zlaté třpytky, štětec, misku na vodu, zlatou temperovou barvu, lepidlo, sešívačku s dlouhým ramenem, razidla na papír – hvězdičku. Připravíme si také šablony kornoutu, hlavy a křídel. Tělo anděla: Na karton A2 obkreslíme šablonu kornoutu, tvar vystřihneme a ozdobíme. Používáme zlatý fix a zlatou temperu. Máme-li zlaté třpytky, natřeme lepidlem část práce, poté posypeme třpytkami a zlehka je přiťukáme prstem. Při zdobení se soustředíme především na prostřední část práce, protože ta bude po sešití kornoutu čelní stranou anděla. Po ozdobení kartonu práci sešijeme pomocí sešívačky do tvaru kornoutu. Kornout je možné též slepit lepidlem. Křídla anděla: Obkreslíme šablonu a vystřihneme. Hlava anděla: Bílý karton přehneme na polovinu. V přehnuté části máme část hlavy s vlasy. Opět kreslíme tuší a zdobíme zlatým fixem, temperou, třpytkami a dozdobíme vyraženými hvězdičkami. Poté slepíme hlavu anděla tak, že natřeme lepidlem pouze pruh „vlasů“ po stranách obličeje. Tím nám vznikne „tunýlek“, díky němuž můžeme hlavu nasunout na kornout. Čert Potřebujeme bílý kreslicí karton, tuš, štětec, křídy, vodové barvy, misku na vodu. Na bílý karton nakreslíme tuší čerta. Kolem čerta otiskujeme prsty namočené v červené vodové barvě. Po zaschnutí práce dopracujeme pozadí křídami, přičemž se snažíme křídy do sebe vtíráním prstem „zapouštět“. Náměty k dalším činnostem • Čteme si pohádky o čertech. Jaké známe čerty a čertíky z pohádek? Známe jejich jména? Ze které pohádky je průpovídka: „Já jsem malej, ale šikovnej.“ (Princezna ze mlejna) • Zpíváme koledy. Doprovázíme je cinkáním na triangl, zvonkohru nebo ťukáním dřívky. Při vánočním tvoření můžeme poslouchat nejen koledy, ale i vánoční populární písně. • Prohlédneme si vánoční výzdobu ve městě, obci. • V parku se pokusíme udělat „andělíčka“ do sněhu. Posadíme se do sněhu, lehneme si na záda a plácáním natažených rukou od stehen k hlavě vytváříme křídla anděla. Komu se povede nejzdařilejší otisk? Důležité je šikovně vstát, abychom si otisk nepoškodili. Den čertíků Soutěžíme v čertovských disciplínách – skákání v pytli, běh s koštětem mezi nohama a útěk z pekla. Můžeme si obléknout masky čertů, které jsme si vyrobili z papíru. Soutěž pro družstva: Každé družstvo si připraví před sebe řadu židlí. Židlí je stejný počet jako soutěžících. Děti se postaví na židle. Musí a se dostat z pekla domů tím způsobem, že na startu vezmou židli (musí se tedy na židličkách posunout tak, aby jednu židli uvolnily), předávají si ji v rukách a postaví ji na druhý konec řady židlí. Když je židle postavená na druhém konci směrem k cíli, mohou vzít a přesunovat další židli. Které družstvo se dostane dříve domů? Taneček: Pustíme si písničky a čertíci se pustí do tancování. Kdo předvede nejhezčí čertí taneček? Vylov si vánočního kapra! Potřebujeme namalované vystřižené kapříky, látku představující rybník, kožich, klobouk nebo čepici, rukavice, hrací kostku. Děti sedí v kruhu na koberci. Uprostřed je položená látka představující rybník a v něm plavou namalovaní kapříci. Vedle rybníka je položený kožich, rukavice a čepice. Před zahájením hry se domluvíme na šťastném čísle, které musí být v rozsahu od 1 do 6. Kostka putuje po obvodu kruhu a děti se střídají v hodu kostkou v tom pořadí, v jakém jsou v kruhu. Padne-li šťastné číslo tomu, kdo právě hodil kostkou, může jít k rybníku lovit kapra. Ale musí se samozřejmě obléci do kožichu, klobouku a rukavic, protože u rybníka je zima. Kostka mezitím stále putuje po kruhu a o štěstí se pokoušejí další děti. Rybář se musí obléknout a pak se snaží rukama v rukavicích vytáhnout z rybníka kapříka. Loví do doby, než někomu opět padne šťastné číslo. To se pak musí rychle svlékat a předat kožíšek, rukavice a čepici dalšímu rybáři. Ten se opět oblékne a zkusí vylovit kapříka. Může se stát, že někdo nechytí ani jednu rybu, nebo musí skončit ještě dříve, než se stačil obléci, protože dalšímu hráči padlo šťastné číslo. Který rybář má největší štěstí?

Filcované sluníčko vytvoříme filcováním za sucha pomocí filcovací jehly. Pokud jste ještě nikdy nefilcovali, vyzkoušejte si to s námi. Filcování za sucha je velice snadné a s jeho pomocí lze vytvářet hračky a dekorace. Pracuje se s přírodní vlnou, která se dá stejně jako filcovací jehla koupit ve výtvarných potřebách. Filcování můžeme dělat kdekoli, lze je bez problémů odložit a pokračovat druhý den, zkrátka je to klidná a nenáročná činnost, která přináší radost a milé výrobky. Potřebujeme vlnu (ovčí rouno) ve dnou odstínech žluté, dvou odstínech oranžové a v hnědé barvě. Dále bude potřeba pěnová houbička na nádobí, kousek molitanu nebo houba na mytí, sklenička, bambulky či korálky, nůžky, tužka, jehla a nit. Nejprve si vytvoříme formu, podle které budeme filcovat. Na pěnovou houbičku na nádobí nakreslíme kolečko velikosti o něco větší, než je zamýšlená velikost sluníčka. Můžeme si pomoci tím, že kroužek obkreslíme podle skleničky. Kolečko vystřihneme a podložíme molitanem. Z obou žlutých vln utrhneme chomáček vláken (nestříháme) a vložíme do vystřižené formy. Množství vlny, které použijeme, je závislé na tom, jak silný filc chceme vytvořit. Pokud se nám bude zdát filc příliš tenký, je možné postupně vlnu přidávat. Vpichy filcovací jehlou provážeme vlákna k sobě (pohybem napodobujeme šicí stroj). Postupujeme vpichy od okraje ke středu a vpichujeme až do molitanu. Pozor ať se netrefíte do vlastního prstu, je to poměrně bolestivá zkušenost. Jakmile drží vlna formu, vyndáme sluníčko, otočíme a pokračujeme ve filcování z druhé strany. Tento postup můžeme několikrát opakovat, dokud nám nevznikne pevný homogenní tvar, z nějž nelze oddělit vlákna. Již zafi lcované sluníčko vyjmeme z formy a jehlou mu upravíme boky. Jakmile vytvoříme definitivní tvar, začneme „kreslit“ obličej. Z tmavě oranžové vlny vytrhneme proužek, lehce ho srolujeme a pomocí jehly ho připevníme na sluníčko, vytvoříme tak ústa. Pokračujeme s tvorbou očí. Ze světle oranžové vlny vytvoříme v dlaních dvě kuličky, které vpichy jehlou připevníme na obličej a upravíme jejich tvar a velikost. Panenky uděláme z hnědé vlny samostatně na molitanu a až hotové je vpichy jehlou provážeme ke sluníčku. Sluníčkem ozdobíme dětskou postýlku, kočárek nebo oblečení. Pokud chceme mít sluníčko zavěšené v prostoru, můžeme ho olemovat bambulkami, filcovanými kuličkami či korálky. Kuličky z libovolného materiálu navlékneme na nit a poté je přichytíme po celém okraji sluníčka. Zavěsíme na barevnou stužku a dáme pro radost do dětského pokoje nebo do kuchyně.

Pedagogický asistent je poměrně nová pomáhající profese. Pozitivní výsledky pedagogické asistence se pomalu projevují v každodenní školní i mimoškolní praxi v péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a o různě znevýhodněné děti.

Náš mozek během dne zpracuje tisíce a tisíce podnětů. Každý dotyk, zvuk, změna polohy těla nebo vůně jsou informace, s nimiž si musí poradit. Jednotlivé vjemy se do něj dostávají díky našim smyslům.

Janu Veselou k zapojení do projektu eTwinning přivedla náhoda. V jednom ze starších čísel Informatoria 3–8 ji zaujal příspěvek Ivety Dudkové z MŠ Ohaře, která popisovala své zkušenosti s projektováním se skotskou školou.

„Včera jsme byli ve Lhotě u babičky a dědy. Byla tam velká legrace – ještě tam s nima bydlí moje prababička a pořád si nás všechny plete. Na mě volala Rézinko, ale tak se jmenovala moje babička, když byla malá. A bráškovi jednou řekla Azorku,“ vypráví ve školce šestiletá Markétka. Ostatní děti se smějí a diví se: „Copak si někdo může splést kluka s vlčákem?“

Synovi je šest let; od jeho tří roků mi trochu dělalo starosti jeho chování – odmlouval, vztekal se. Nevím, jestli v rámci normy, nebo jestli mi to nadmíru vadilo. V těch třech letech jsem ho vzala do PPP, aby nám poradili, co s tím chováním. Udělali mu testy a vyšly mu dost nadprůměrné intelektové schopnosti plus zkřížená lateralita. K chování jsem dostala spíše obecné rady, převádět vztekání do legrace a být nad věcí: „To víte, kluci, maminko…“ Normálně chodí do školky, je považovaný za chytrého a zlobivého, stále o něčem diskutuje, namítá, zkoumá, zda by nemohlo být po jeho. Školka si aktivně nestěžuje, ale na dotaz učitelky připouští, že to není „hodné“ dítě. Má potíže s autoritami („To mi nesmíš přikazovat, já si to sám rozhodnu!“ a podobně), odmlouvá doma i ve školce. Je to takové hraniční, nemůžu se rozhodnout, zda já jsem přehnaně perfekcionistická matka, nebo zda si situace zaslouží nějaké odborné řešení. Teď se několikrát stalo, že vzal nějaké věci. Mně dvacetikorunu volně ze stolu nebo propisku ze šuplíku. Ze školky přinesl autíčko. Sem tam nějaké „drobnosti“, třpytivý kousek šperku, kartu pokémona. Když jsem to zkoumala, zapírá, říká, že to našel, že mu to kamarád dal, že to není z mého stolu, že to má půjčené. Při jasném prokázání, že je to kradené, ani tak nepřipustí, že něco sebral, nepřizná, vztekle stojí, odvrací se. I při domlouvání, při důrazných výtkách. Prostě se mi nepodařilo, aby uznal, že je to špatné. Omluví se se zaťatými zuby, ale nestydí se za sebe. Považuju to za průšvih, stanovila jsem tresty za budoucí pokusy o krádež (bez televize), budu vše důsledně zkoumat (ověřovat jeho tvrzení). A asi mu příště i nařežu. Co mám dělat?

Předpokladem čtenářské gramotnosti je radost ze čtení a vnitřní potřeba číst. V předškolním věku jde především o společné čtení, které by děti mělo těšit, obohacovat jejich fantazii a přinášet jim příjemné zážitky.

Školní třída má svou dynamiku. Každé dítě a samozřejmě i každá učitelka s sebou přinášejí svou originální osobnostní výbavu a zkušenosti. O tom, jak z jednotlivců vzniká kolektiv, a také o práci s předškoláky jsem si povídala s psycholožkou Ladislavou Lažovou.