Online archiv

Kampak se to hnaly děti ve čtvrtek 14. června 2012 s batůžky a spacími pytli? Přeci na společnou akci „Spaní ve školní družině“ v ZŠ Sedmička v Kolíně. V 17 hodin zamávaly rodičům a se svými vychovatelkami se radostně ubytovaly ve třídách školy. A nebyla to žádná nuda. Po informacích, co je čeká, se rozeběhly za prvními úkoly. Do 19 hodin jich zvládly ve svých barevných odděleních pět. Bylo to plnění úkolů všeobecných znalostí, hledání pokladu, hry na kouzelné louce, kresba křídami na nádvoří školy a sportovní soutěž v běhu do schodů. Po společné večeři, kterou byla čerstvá pizza, se děti převlékly do spacích úborů a užily si veselou hodinku v tělocvičně na pyžamové diskotéce. Tady nechyběl tanec, soutěž oddělení v oblékání pyžama ani polštářková bitva. Ale to už ve 21 hodin začínal strašidelný film, na který se děti přesunuly do haly na koberec. K překvapení všech se děti postupně oblékaly a odcházely na stezku odvahy kolem školy. Tady je čekalo několik strašidel a jeden fotograf. Svou účast potvrdily podpisem po ukončení stezky. Pak nějakou chvíli nikoho nevnímaly, protože dojmy byly silné a děti se navzájem překřikovaly. Všechny nás překvapila návštěva Bílé paní, která vše sledovala, promluvila s dětmi a odměnila šikovné děti roztomilými plyšáky. Na dobrou noc si děti zazpívaly s kytarou. Po hygieně se z nich staly kukličky, kterým ze spacáků koukaly jen hlavičky. Kromě pár ponocujících jedinců už se o půlnoci v družině spalo. Ráno děti posnídaly v jídelně křupavé loupáčky a paní kuchařky jim uvařily posilňující čaj, aby zvládly páteční vyučování. A tak děti překonaly sebe i svůj strach a diplom na rozloučenou jim připomene zajímavé zážitky.

Děti z naší mateřské školy se zapojily do republikové soutěže POHÁR VĚDY – KOUMES 2012 pořádané debrujáry a podpořené ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Učitelky společně s dětmi sestavily soutěžní tým s názvem „Soptíci“ v obsazení Ondrášek Pešan, Ája Luftová, Ondrášek Černý, Johanka Pytlounová, Pája Král, Simonka Uchytilová, Tomášek Luft, Terezka Polívková, Lukášek Cvrkal, Natálka Szölössi, Andrejka Löwová, Lenka Králová a Kristýna Čurgaliová. Celá soutěž odstartovala 1. února 2012 korespondenční částí a v následujících čtyřech měsících děti plnily úkoly z těchto oblastí: kreativita, teorie, výzkum, praxe a projekt. Všechny své postřehy si zaznamenaly do svého „Badatelského deníku“. V prvním kole si „Soptíci“ zvolili svůj pokřik, namalovali vlajku. Zkoumali papírkovou chromatografií, jak jsou namíchané barvy ve fixech. V pokusu vyzkoušeli různé druhy papíru a fixů. Ve svém zkoumání našli také odpověď na otázku, jak je možné, že květiny v květináči stačí zalít na talířek pod květináčem. V druhém kole navrhli a namalovali svůj znak, vyzkoušeli si vytvořit duhu za slunečního dne v místnosti pomocí CD, průhledné nádoby, vody a zrcátka, v zatemněné místnosti vystřídala sluníčko baterka. Porovnávali barevné pruhy vytvořené světlem baterky s barevnými pruhy vytvořenými odrazem slunečního záření. Duhu ve správném pořadí barev nakreslili do svého deníku. Ve třetím kole „Soptíci“ vymýšleli název pro druhý ročník soutěže POHÁR VĚDY, zasmáli se vtipům na téma fyziky, hledali kyvadla doma, ve školce, na hřišti, ve městě, prohlédli si zařízení, které používají zedníci při stavbě zdi, aby ji postavili rovně od podlahy ke stropu. Pomocí nitě a korálku si vyrobili kyvadlo, které využili k měření času při soutěži v dřepech. Výsledky pečlivě zaznamenali a porovnali s výsledky, když si prodloužili nebo zkrátili nit kyvadla. Vyzkoušeli také spřažená kyvadla a rázostroj (někdy nazývaný Newtonova houpačka). Posledním úkolem tohoto kola byla zkouška odvahy. „Soptíci“ si pro tento pokus vyrobili kyvadlo z pevného provazu, na který připevnili hrnec. Odvážná paní učitelka se postavila tak, aby se vychýlené kyvadlo zlehka dotýkalo jejího nosu, kyvadlo pustila a „Soptíci“ sledovali, jestli ji hrnec při návratu trefí do nosu nebo ne. Všechny své pokusy si nafotili a zapsali do deníku. V posledním čtvrtém kole si „Soptíci“ navrhli a namalovali vlastní trička. Sledovali, jakým směrem se pohyboval pingpongový míček, když na něj foukali z různých stran, nejdříve po jednom, pak všichni najednou, potom na přeskáčku po dvojicích. Následně si naznačili na stole hřiště, branky, domluvili si pravidla a uspořádali turnaj družstev ve foukané. Na závěr si „Soptíci“ vyrobili raketu na nejjednodušší „tryskový“ pohon – vzduch – a překlápějícího panáčka s kuličkou. Balónkové rakety, družice a překlápějícího panáčka nakreslili a nafotili. První týden v červnu soutěžní tým odeslal „Badatelský deník“ k vyhodnocení. Ve středu 13. 6. 2012 zasedla odborná hodnotící komise a „Soptíci“ mohli slavit. Umístili se na 1. místě ve své soutěžní kategorii. Celý tým má velkou radost z vítězství, ale smutnou zprávou je, že pro naši soutěžní kategorii soutěž končí. Děti v průběhu soutěžních kol získaly spoustu nových vědomostí, které si ověřily v praxi. Úkoly plnily s velkým nadšením a chutí. Všichni se těšíme na další ročník soutěže, kterého se určitě zúčastníme.

Bezpečně i na silnici

Ilona Eichlerová, Jana Havlíčková, ilustrace Michaela Bergmanová Praha, Portál 2012

Zdeňka Michalová Praha, Portál 2012

PLATOVÝ STUPEŇ Pracovala jsem ve školství jako vychovatelka 8 let (mám SPgŠ obor vychovatelství), nyní pracuji jako učitelka MŠ prvním rokem a dodělávám si kvalifi kaci pro MŠ. Může mi ředitelka uznat odpracované roky ve školství? Nyní mám 1. platový stupeň, v případě uznání let bych měla 2. stupeň. Ředitelka by vám praxi uznat měla - viz § 4 odst. 2 nařízení vlády č. 564/2004 Sb.: „V plném rozsahu započte zaměstnavatel zaměstnanci dobu praxe v oboru požadované práce. Praxí v oboru požadované práce se pro účely tohoto nařízení rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce.“

Strání je malebná vesnice zasazená v údolí Bílých Karpat. Folklor, tradice a zvyky u nás stále přetrvávají. A to nejen v srdcích zdejších „dospěláků“, ale i u našich nejmenších. Tak žije též naše mateřská škola. Kroje, zpěv i způsob práce našich dětí je propojen s tradicemi. Výroba ručního papíru je jednou z činností, se kterou si hravě poradí i naši předškoláci. Jelikož naše děti výroba ručního papíru velmi baví, máme s ní již dobré, dlouholeté zkušenosti. Chce to jen kapku trpělivosti a hojnost inspirace! Protože úkolem TVP bylo seznámení s prostředím, ve kterém děti žijí, a my si chtěli naši vesnici Strání na Uherskohradišťsku nějakým způsobem vytvořit, zvítězila naše oblíbená technika. První kroky vás vedly ke shromažďování papírového odpadu - v našem případě klasických novin. Do misky s vodou jsme natrhali (nastříhali) malé kousky novin. Je dobré je nechat ve vodě přes noc. Po uplynutí této doby jsme rozmělnili namočené kousky v mixéru (děti mačkaly i rukama) na kaši. Barviva nejsou bezpodmínečně nutná. Pokud máte ale konkrétní představu a chcete papír zbarvit, můžete použít potravinářské barvy, krepový papír i různá koření. V našem případě jsme volili barvení, aby naše vesnice byla stejně krásná a barevná, jakou jsme ji na vycházkách pozorovali. K výrobě vesnice z papíru si děti přinesly krabičky od čajů, na ně nanášely vrstvu papírové hmoty. Dále jsme využili rámečky s hustým pletivem, aby nám vznikl obdélník pro výrobu střechy. A už stačí jen podnítit představivost, rozvíjet tvořivost a fantazii dětí. Můj dům, škola, školka, kostel, nám doslova rostly přímo před očima! Po zaschnutí si je děti dotvořily a dozdobily černou tuší. Pro konečnou úpravu jsme potřebovali velký karton, na který jsme si rozvrhli kopce, louky, lesy a velké plochy se jen zazelenaly! Do tohoto prostoru jsme už jen dolepili domečky a na dětech bylo vidět nadšení z vykonané práce, nad její originalitou. Nyní nám naše společné dílo zdobí prostory mateřské školy a děti jsou na něj právem pyšné.

Mezinárodní den zvířat, který jsme slavili loňského 4. října, byl v naší školce trochu výjimečný. Jiné roky jsme navštěvovali bydliště dětí a jejich rodičů, kde chovají nějaká zajímavá zvířátka. Ale tentokrát to bylo jiné. Zvířátko, tedy poník Dyk a jeho páníček, obětavý tatínek, který chová i další koně, ovečky, kozičky, přišli za námi na školní zahradu. Děti s nadšením poslouchaly vyprávění o pomůckách pro koně i na koně - sedlo, uzda, podkova, ale také pro jezdce - kalhoty, boty, klobouk, kabát. Mohly si vše vzít do rukou nebo obléci, potěžkat a zjistit, že koně nosí na hřbetě kromě jezdce i docela těžké sedlo a že na nohou mají podkovy. A ty jim přiková kovář, pro děti již neznámé řemeslo. Formou hry hádaly názvy nejznámějších potřeb pro koně. Za odměnu všem odvážným byla projížďka na poníkovi Dykovi, samozřejmě s přilbou na hlavě. A opravdu máme všechny děti, i ty nejmenší, moc odvážné. Všichni bez výjimky statečně nasedli na poníka a nechali se povozit po zahradě. Ti nejodvážnější i cválali, pevně se držíce za uzdu, kterou nepustili z ruky. Nakonec zkrátka nepřišel ani poník. Že měl radost z toho, že mohl běhat po zahradě, na něm bylo vidět hned při příchodu. Také si občas ochutnal naši travičku, ale úplně na závěr mu děti nasypaly jablíčka a tvrdý chleba, který mu moc chutnal.

Děti si rády hrají na školu, i když do velké opravdové školy ještě nechodí. S lidovou písničkou Školácká si na školu mohou zahrát i děti ze školky. Děti stojí v postavení čelem do kruhu a drží se za ruce. První sloka: v 1.-4. taktu děti otáčejí kruh chůzí směrem vpravo, v 5. taktu udělají dva přísunné kroky vpravo, v 6. taktu dva přísunné kroky vlevo, v 7.-8. taktu se každý sám zatočí drobnými běhovými krůčky vpravo a v 9.-12. taktu se pohybují stejně jako v 5.-8. taktu. Druhá sloka: v 1.-2. taktu jsou děti ve dvojicích proti sobě, v postavení bokem do kruhu si podají ruce a provedou čtyři přísunné kroky směrem dovnitř kruhu, ve 3.-4. taktu udělají čtyři přísunné kroky směrem ven z kruhu, v 5. taktu udělají dva přísunné kroky směrem dovnitř kruhu, v 6. taktu udělají dva přísunné kroky směrem ven z kruhu, v 7.-8. taktu se každý sám zatočí drobnými běhovými krůčky vpravo a v 9.-12. taktu se pohybují stejně jako v 5.-8. taktu. Ke hře můžeme využít například těchto dětských lidových říkadel: