Online archiv

Olga Černá, Eva Volfová Praha, Baobab 2011

Eliška Leblová Praha, Portál 2012

Smějí učitelky ve školce podat dětem nějaké jídlo mimo školní stravování? Jedná se o mimořádné události, kdy slavíme narozeniny dětí a ty přinesou ostatním dětem sladkosti. Na Vánoce, o Masopustu rodiče přinesou v rámci projektových dnů ochutnat cukroví, koblihy, ovoce a podobně. V ŠVP jsou vzdělávací bloky zaměřené na tyto dny, my chceme s dětmi připravit něco mimořádného a ze strany vedoucí ŠJ nám bylo zakázáno dětem cokoli podat. Přitom víme, že v jiných mateřských školách tyto akce probíhají ke spokojenosti dětí i rodičů. Respektujeme přísné hygienické normy pro školní stravování, ale tady se jedná o produkty, které se ve ŠJ nevaří. Podávání pokrmů mimo rámec školního stravování nelze doporučit, neboť při přípravě těchto pokrmů není zajištěna nezávadnost použitých potravin, ani hygiena provozu, kde jsou připravovány.

Děti v naší mateřské škole U Skřítka mají třikrát v roce možnost zažít dobrodružné nocování se skřítky či s jinými pohádkovými bytostmi. V letošním roce jsme tyto dny přizpůsobili školnímu preventivnímu programu rizikového chování Zachraňujeme dráčka Zdraví, kde vytváříme pomocí pohádek první postoje dětí k nevhodnému chování, k lásce k lidem a k přírodě. Při prvním nocování nazvaném Radovánky se skřítkem Přírodou se děti seznámily s neposedným skřítkem Přírodou, který přebývá ve staré lípě na naší školní zahradě. Tento skřítek je tak splašený, že ve snaze připravit přírodu na zimu ji neskutečně zaneřádil. Po zemi byly poházené odpadky, ptačí budky se válely u stromů a všude bylo rozházené listí. S pomocí dětí se však vše dalo do pořádku, sesbíraly se ze zahrady veškeré odpadky, roztříděný odpad se vyhodil do barevných kontejnerů, ptáčkům se připravily ptačí budky s krmením na zimu a na popadané listí vyzrály plastové hrabičky. Skřítek si s sebou přivezl malou kamarádku – morčátko, které dětem věnoval, aby se o něj společně mohly starat. Morčátko děti pojmenovaly Popelka a našly mu místečko ve vestibulu, kde bude všem na očích. Se skřítkem jsme si užili spoustu legrace, jelikož za pomoc vykonanou na zahradě si pro nás skřítek připravil zábavné hry ve školce a pyžamovou party po večeři. Před spaním přečetl pohádku na dobrou noc a každému dal na památku kouzelný kaštánek přátelství, který jim bude nadlouho připomínat kouzelné radovánky se skřítkem Přírodou v mateřské škole Údlice.

Před Velikonocemi jsme uspořádali ve školce pro děti Barevné dny. Bylo to modré pondělí, žluté úterý a hnědá středa. Moc se nám hraní s barvičkami líbilo, a proto jsme se opět velmi těšili na další, tentokrát celý Barevný týden. Komu se poznávání barev dosud nedařilo, určitě si alespoň jeden barevný den zapamatoval a mohl být na své poznání pyšný. V pondělí u nás byly třídy „bělásků“. V úterý přišly děti a učitelky oblečeny do červena. Ve středu jsme třídy a okolí školky oživili barvou zelenou a další den zářilo naše oblečení oranžově. Pátek, to byl náš plyšákový den. Během těchto dnů jsme si zahráli pohádky o vílách, o Červené karkulce, na vodníky… Vše bylo propleteno písničkami, pohybovými hrami, tanečky. Nechybělo ani malování, kreslení, modelování. Závěrečným bonusem byla plyšáková přehlídka a diskotéka. Barevný týden se u nás opravdu vydařil. Jak je krásné vidět zářící očka malých dětí a jejich radost z každého nového prožitku.

Každá noc má své kouzlo. Ne každá je však kouzelná. Noc s Andersenem je kouzelná od večera až do samého rána. A jako každoročně i loni měla své neopakovatelné kouzlo pro třiadvacet školkových nocležníků. První dubnový den se k večeru začali do školky v Pražské ulici scházet Manky, Rumcajsové, Cipísci, víly Amálky, vodníci, motýli Emanuelové a další postavičky z nádherných knížek spisovatele Václava Čtvrtka, který by loni oslavil sté narozeniny. Posilněni večeří se účastníci pohádkového setkání vydali na návštěvu do městské knihovny s nadějí, že se zde setkají se světoznámým pohádkářem H. Ch. Andersenem. Za dvě hodiny začala v dětském oddělení MěK v Doksech ta pravá kouzelnická noc. Během následující hodiny se v podání dvou kouzelnických učňů a mistra magie Jaroslava Kunce čarovalo, kouzlilo, začarovávalo, odčarovávalo a přičarovávalo vše, nač si jen obyčejný smrtelník pomyslí. Nakonec si všichni návštěvníci magickou formulí „Sním salám, sním“ vyčarovali sladkou odměnu na cestu zpátky do školky. Tam se večerní poutníci pohodlně posadili na kouzelný koberec, aby mohli v klidu sledovat další část výjimečného večera. Čekala na ně popletená loutková pohádka v podání Jirky Herana. Děti se musely hodně snažit, aby pomohly Jeníčkovi a Mařence utéct zlé ježibabě z lopaty. Do pohádky totiž zabloudila princezna Jasněnka a drak Tříhlavák, kteří děj klasické pohádky od základů změnili. Kouzelná noc se blížila k půlnoci, když přítomné děti, které stále doufaly, že se setkají s H. Ch. Andersenem, okouzlil tanec tří nočních motýlů. Před uložením do spacáků přišla chvíle fyzického i psychického zklidnění a uvolnění v podobě pomalého jógového cvičení pod vedením Lucky Vrabcové. Následovalo míčkování, které děti v naší školce znají a už více než měsíc praktikují s paní učitelkou Zdeňkou Mócovou. Když se malí Anderseni hodinu po půlnoci zavrtali do svých pelíšků a ukládali se ke spánku, konečně se dočkali. Přišel za nimi sám Hans Christian Andersen, aby je doprovodil do říše snů a pohádkových přání četbou – tentokrát z knížky Václava Čtvrtka O vodníkovi Čepečkovi. Letošní školkoví účastníci pohádkové noci s Andersenem děkují všem, kteří pro ně připravili program ve školce i v knihovně a strávili s nimi noc plnou kouzel a překvapení.

V krásný sluneční den se na zahradě naší MŠ ve Šluknově uskutečnila oslava Dne Země, kterou jsme přeměnili v soutěživé dopoledne plné radosti, zábavy a poučení. Děti plnily úkoly, které se týkaly ochrany naší planety a znalostí celé přírody. Sesedli jsme se u obrovské namalované makety naší planety a společně za doprovodu kytary si zazpívali píseň Kolik je na světě moří. Děti přivítal vodník, vysvětlil jim důležitost ochrany přírody a seznámil je s tím, co je čeká u jednotlivých zastavení. Potom každou třídu podaroval jezírkem (lavorkem s čistou vodou), o které se jednotlivé třídy musely řádně starat, aby zůstalo vždy čisté. Poté vložil do každého poskládaný papírový leknín, který jako zázrakem ve vodě „vykvetl“, rozevřel se a uvnitř květu ukázal krásné nakreslené přání od dětí z našeho výtvarného kroužku. Děti se rozeběhly po skupinkách k jednotlivým stanovištím, kde se postupně dovídaly mnoho nového, plnily jednoduché, ale i složitější úkoly, vždy však formou hry a zábavy. Snaživé a šikovné byly i úplně nejmladší, ale také děti z naší speciální třídy. Odměnou jim byla spousta legrace a razítko. U „čápa“ v „ptačí říši“poznávaly jednotlivé ptáky na obrázcích a fotografi ích, přirovnávaly „ptačí“ kostičky z LOTA ke správnému druhu, odstranily špatné potraviny z krmení pro ptáčky, kteří u nás v zimě zůstávají, a vhodnou směs vsypaly do krmítek. Ukázaly, jak létá vrána, orel, skáče vrabec a kráčí čáp, zvládly vyjmenovat i několik písní o ptácích a vybranou si zazpívaly. V lese číhal na pytláky s dalekohledem „myslivec“, a proto s velkou radostí přivítal šikovné ochránce přírody, kteří mu pomohli vyčistit les od nepořádku, popovídali si s ním o vhodném a nebezpečném chování, které by mohlo například zapříčinit lesní požár či způsobit to, že se lesní mláďata již nikdy nesetkají se svou maminkou. Připomenuli si, na koho se v případě nesnází obrátit, jak přivolat pomoc. Roztřídili zvířata podle prostředí, kde žijí, prohlédli si zmiji a naučili se pohybové říkadlo Už jsme v lese. „Motýlek“ nechal děti hádat, v jakém prostředí se nacházejí, na výběr měly z několika možností a správně poznaly podle obrázků květů a brouků, že se jedná o louku. Vyjmenovaly jejich názvy, třídily je, vyhledávaly léčivé byliny, určovaly, v jakém ročním období kvetou. Zvládly se i naučit básničku Konvalinka. U rybníka na ně čekal již známý „vodník“, jenž potřeboval pomoci s popletenými zvířátky, která se mu nastěhovala do vody, a on je chtěl přemístit tam, kam správně patří. Ani tehdy děti nezaváhaly a za chvíli bylo vše v pořádku. O kousek dál dokázaly smutnou „studánkovou vílu“ rozveselit tím, že jí pomohly vyčistit studánku znečištěnou skořápkami od oříšků, které tam naházela nezbedná veverka, smějící se na vysokém smrku. A nebylo to jen tak jednoduché, voda byla začarovaná, nikdo se jí nemohl dotknout, a tak se dala vyčistit jen pomocí kolíčků na prádlo. Dále určovaly zvířata, která žijí ve studánce, u studánky, či která chodí k vodě pít. Zaměstnanec v oranžové vestě nenechal žádné z dětí na pochybách, že se jedná o oblíbenou profesi – popeláře! Společně s ním uklidily okolí, popovídaly si o skládkách a znečištění přírody, vzduchu, vody, potřebě třídění odpadů, šetření s vodou ochraně přírody a podobně. Děti poznávaly, z jakých materiálů jsou vyrobené různé věci, potom je měly jako odpad vhodit do správných kontejnerů, odlišených barvou a k tomu určených, což nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled jevilo. I to však nakonec úspěšně zvládly. Děti si užily krásné dopoledne, odměnou jim byla spousta zážitků a malá hračka na památku. A odměna pro nás, učitelky? Smějící se a rozzářené děti! Sluníčkový den všem!

K akcím mateřské školy v Jílovém patří již tradičně asi třikrát do roka společné týdny rodičů s dětmi. V těchto dnech se rodiče, prarodiče, sourozenci, mnohdy i známí rodiny sejdou a společně s dětmi výtvarně tvoří na dané téma. Fantazii se meze nekladou. Domácnosti zavoní lepidlem, stříhá se, piluje, vykrajuje, někde peče, vymýšlí, sestavuje, na řadu přijde často i netradiční materiál, nechybí chuť a elán, mnohdy dojde i na soutěživost. Na závěr se dolaďují detaily a již hrdě a s velkou pýchou donést své dílko do školky ukázat kamarádům a paní učitelce, jak moc se to všem povedlo. Děti s nadšením vyprávějí, jak s rodiči i ostatními doma vyráběly, co všechno dokázaly samy, nebo naopak s čím potřebovaly pomoci. A o to je pravým záměrem těchto akcí. Najít si v uspěchané hektické době plné počítačových her a ostatních médií ČAS. Čas společně si s dětmi sednout a něco vytvořit, zkrátka být spolu. Nejde o to, zda vytvoříte zámek nebo malý domeček, ale jak si to společně užijete. Děti tím dostanou jeden z nejkrásnějších dárků – VĚNOVANÝ ČAS. V říjnovém týdnu jsme pro naše rodiče připravili téma pěkně hranaté neboli krabičkové. Úkol byl jasný, z krabic a krabiček vyrobit domek, dům či domeček. Věděli jsme, že fantazie a šikovnost našich rodičů a dětí je bezbřehá, ale hotová veledíla by nám mohli závidět i páni architekti. A tak v čase podzimních plískanic vznikaly modely snad v každé jílovské domácnosti. Svá dílka mohli rodiče navzájem obdivovat ve vstupních halách budov obou jílovských školek několik týdnů. Ale co s tou nádherou dále? Odložit do sběru, komory, skříní? To nám bylo opravdu líto. Tyto malé-velké skvosty jen tak nechat upadnout v zapomnění. Napadlo nás uspořádat výstavu i pro širší veřejnost. Svůj prostor nám poskytl jílovský zámek. Nebylo vhodnějšího a důstojnějšího místa. První lednový týden jsme se pustili do stěhování modelů a maket ze školky do haly Jílovského zámku. Domečky zaplnily vstupní prostor během dvou hodin. Dalo dost práce a přemýšlení všechny umístit tak, aby byl každý vidět, aby se nikdo necítil odstrčen, aby vynikla všechna krása do nejmenšího detailu. Nakonec se vše zdárně podařilo. Celé město mělo možnost obdivovat šikovnost a píli našich rodičů a v neposlední řadě hlavně dětí. Návštěvníci mohli – jak se psalo na plakátu k výstavě – „zhlédnout unikátní modely a makety domů a domečků od našich předních dětských architektů“. Měli možnost na chvíli se zastavit a obdivovat fantazii, trpělivost a dovednost nejmenších stavitelů, kteří si ovšem v ničem nezadají s těmi velkými. Společné týdny s rodinou se nám velmi osvědčily. Jsou skvělou příležitostí k propojení dění v MŠ a rodiny. Vždyť jen úzkou spoluprací rodiny a školy lze u dětí dosáhnout těch nejlepších výsledků ve vzdělávání, výchově a v přípravě pro školu a život.

Otloukání píšťalky patřilo k oblíbeným jarním hrám dětí v přírodě. Chlapci vycházejí po předehře na bubínek z jednoho ze zadních rohů místnosti po kruhu proti směru hodinových ručiček, poskokem se postupně během prvního říkadla rozmístí po celém prostoru. Říkadlo doprovázíme údery na bubínek na každou dobu. Na poslední slovo říkadla Otloukej se, píšťaličko! – „vyřežem“ – chlapci končí v některé z nižších poloh (například sed na patách, sed zkřižmo, klek na jednom koleni) a zaujímají pozici, ve které se jim bude dobře „pracovat“. V říkadle Huš, huš, huš napodobují pohybem vyřezávání a otloukání píšťalek. Děti by si měly představit hru v přírodě, jde o zcela přirozený pohyb. Říkadlo je možné doprovázet hrou na dřívka.