Online archiv

Jak v tlusté knížce najít, která pohádka je na řadě dnes? Pomůže nám záložka! Dnes si ukážeme, jak vytvořit veselé a barevné pomocníky. Použijeme k tomu stužky a dekorační plsť. Podobně ale můžeme pracovat s barevnými čtvrtkami. Budeme potřebovat dekorační plsť v různých barvách (lze koupit ve výtvarných potřebách), stužky, nůžky a lepidlo na textil. Z dekorační plsti vystříháme květy různých barev a velikostí. Budeme k tomu potřebovat malé ostré nůžky se špičkou. Květy se pokusíme co nejlépe poskládat na sebe. Do jejich středů vystřihneme malá kolečka. Plsť se stříhá velmi dobře, je měkká a tenká. Stužky vyžehlíme a nastříháme na délku potřebnou k založení knížky a na každé straně přidáme ještě asi čtyři centimetry k nalepení ozdoby. Květy pomocí lepidla přilepíme na oba konce stužky. Postupujeme tak, že největší květ přilepíme pod stužku a na stužku přilepíme menší a všechny další včetně středů květů. Tím bude konec stuhy z obou stran zakryt a zároveň lepidlem začištěn, takže se nebude třepit. Stejně postupujeme na druhém konci stužky. Při lepení si můžeme pomáhat špejlí nebo párátkem. Důležité je, abychom použili minimální množství lepidla, aby se nám nevytvořily skvrny na plsti. Záložek si vytvoříme potřebné množství. Nemusíme se držet jen květinových motivů. Můžeme si vytvořit třeba obrázky nádobí a potravin do knih o vaření nebo zvířátka, autíčka, princezny a vláčky do knížek pro děti.

Kluk Petřík měl doma malé akvárium plné rybiček. Měly krásné hřbetní ploutve, které vypadaly jako závoj, a ocásky s výraznými vroubky, jimiž hbitě hýbaly sem a tam. Petřík je měl moc rád a dobře se o ně staral. Každý den jim dával krmení a jednou za týden jim čistil akvárium. Jediné, co si Petřík přál změnit, byla barva rybiček. Byly šedivé a nevýrazné. A Petřík miloval barvičky. Žlutou, červenou, oranžovou, zelenou i modrou. Často viděl na výstavách rybky barevné tak, až oči přecházely. Své rybky měl opravdu rád, a tak by je za žádnou cenu za ty barevné z výstav nevyměnil. Rybky ho měly také rády. Petřík byl jejich dobrý kamarád a byl to hodný kluk. Chtěly mu udělat radost a překvapit ho. Blížily se Petříkovy sedmé narozeniny a rybky se mezi sebou domluvily, že mu zkusí dát dárek. Věděly o rybím skřítkovi Rybulkovi, který uměl rybkám, rybám i rybičkám z potoků, řek, tůněk, rybníků, moří i oceánů splnit přání. Všechny na něj myslely a přály si, aby se objevil. Netrvalo dlouho a Rybulka byl zčistajasna mezi rybkami. Ani mu nemusely říkat, co si přejí, protože to dobře věděl. Také znal Petříka, a tak věděl, stejně jako všechny rybky, že to je hodný kluk. Rybulka totiž plnil přání jen tehdy, bylo-li to pro někoho hodného. O rybkách to věděl také. Připravil si tedy speciální kouzelný štětec, který uměl namalovat cokoli i bez barvy. Zeptal se rybiček: „A jak byste chtěly být barevné?“. Rybičky všechny najednou odpověděly: „Rády bychom byly duhové!“ „Tak se na to podíváme, když duhové, tak duhové,“ řekl Rybulka a vzal si štětec. Potom jednu rybku za druhou namaloval jako duhu. „Přesně takhle jsme si to představovaly,“ řekly rybičky. „Určitě se budeme Petříkovi moc líbit. Ten bude zítra koukat! Rybulko, moc ti děkujeme!“ Byla už noc, a tak o tom Petřík vůbec nevěděl. Neměl ani tušení, co se v jeho akváriu s rybkami děje. Ráno se Petřík probudil do svého narozeninového dne. Šel dát dobré ráno rybkám, ale nevěřil svým očím. „Rybičky, vy hrajete všemi barvami. Já asi ještě spím a celé se mi to jen zdá!“ Promnul si oči a štípl se do ruky. Zjistil však, že nespí a duhové rybky jsou opravdové. „Panečku, tomu říkám krásný dárek k narozeninám! Ale od koho vlastně je? A jak je to vůbec možné?“ Ale nikdo nechápal, jak se mohly rybky tak nádherně vybarvit. To věděly jen rybky a samozřejmě Rybulka. Rybičkové tvoření Děti, nemáte doma také rybičky? A také se vám líbí barvičky? Můžeme vytvořit duhové rybičky, jako byly v pohádce. Budete potřebovat bílou čtvrtku, voskovky, černou tuš, štětec a rozevřenou kancelářskou sponku nebo jiný ostrý předmět. Voskovkou nakreslete na čtvrtku pruh. Další barvou udělejte pruh hned vedle. Postupně pokryjte silnou vrstvou voskovek důkladně celou čtvrtku. Nesmějí vznikat mezery. Pokrytou „duhovou“ čtvrtku přetřete černou tuší. Voskovky musí být zcela překryté a nesmějí prosvítat. K lepšímu přilnutí tuše na mastné voskovky může pomoci i trochu mýdla přimíchaného k tuši. Nechte důkladně zaschnout. Sponkou nebo jiným ostrým předmětem opatrně vyrývejte rybičky. Můžete to zkusit i jinak. Ze čtvrtky si nejprve vystřihněte kruh a poté postupujte stejně. Vytvoříte si tak kruhové akvárium. Vyrývat lze nejen ryby, ale například celé moře (chobotničky, sasanky, šneky, kraby, medúzy, korály, kamínky, řasy a další) nebo rybníky (škeble, raky, kamínky, rostlinky). Rybičky můžete také vystřihnout z barevných papírů a paké je nalepit na modrý papír. A co dál? Tipy navíc Nechte děti, ať přemýšlejí, co by si asi nejvíce přáli sourozenci, rodiče nebo kamarádi, kdyby se v blízkosti objevil skřítek podobný Rybulkovi z pohádky. Zarýmujte si o rybičkách nebo o duze. Například s básničkou Rybička od Josefa Kožíška.

Rodiče samoživitelé, lidé, jejichž práce obnáší služební cesty nebo pracují ve směnném provozu, a třeba také majitelé vietnamských večerek nebo čínských bister. Ti všichni mají občas problém zařídit si hlídání pro své děti. Východiskem z jejich náročné situace může být internátní mateřská škola.

Záchvatovité onemocnění, které známe pod názvem epilepsie, rozhodně není zanedbatelný zdravotní problém. Rodiče předškoláků s touto nemocí se potýkají také s tím, že se jim nedaří dítě umístit v mateřské škole.

Pořádání slavností a oslav neodmyslitelně patří k dění každé mateřské školy. Pojďme se společně podívat, jaké tradice jsou typické pro Španělsko.

Jsou chvíle, kdy školka rodičovskou pomoc či sponzorský dar opravdu uvítá. Co ale dělat v případě, že je to spíš „půjčka za oplátku“ než akt dobré vůle? Jak jednat s rodičem, který si představuje, že školka zajistí jeho potomkovi „nadstandard“, na nějž je z domova zvyklý?

Izolace od vrstevníků posiluje nevhodné chování. Říkají to vědci z Alabamské univerzity v Birminghamu. Sylvie Mrug, Ph. D., sledovala 300 dětí s diagnostikovanou ADHD, po dobu osmi let. Výzkumný vzorek tvořily čtyři skupiny: děti, které dostávaly medikaci, děti, jež docházely na terapii zaměřenou na změnu chování, děti, které dostávaly medikaci a chodily na terapii, a pak děti, jejichž problémy s koncentrací a chováním řešil jejich pediatr. Byly vyšetřeny po ukončení terapie, poté po šesti a osmi letech od zahájení terapie. Zjistilo se, že děti, které jejich vrstevníci nepřijali mezi sebe, ve čtrnácti letech kouří a chovají se delikventně častěji než jejich vrstevníci. O dva roky později byla situace ještě horší. Z toho podle autorky studie vyplývá, že děti s ADHD potřebují mít kamarády. Podle ní by jim s tím měli pomoci jejich rodiče a vychovatelé. Zdroj: uab.edu

Pracuji jako učitelka ve školce. Mám svoji práci ráda, ale v poslední době mám pocit silné únavy a vyčerpání. Ve školství jsem pátým rokem a je to moje první zaměstnání po škole. Do zaměstnání jsem nastupovala s velkou chutí do práce. Školka, kde pracuji, má léta zaběhlý pracovní kolektiv; byla jsem po letech první nová učitelka, nastoupila jsem na místo po učitelce, která šla po třiceti letech do důchodu. Snažila jsem se trochu vybočit z kolejí, které byly ve školce zajeté. Děti moc nechodily do divadla, tak jsem po dohodě s rodiči zařídila, že chodíme každý měsíc na pohádku. Pobyt venku probíhal většinou na školní zahradě, což mi přišlo statické, takže jsem se třídou, kde učím, začala chodit na pravidelné pěší výlety po okolí. Zapojili jsme se do různých soutěží, sbíráme druhotné suroviny, učím děti hře na flétnu… Ohromně mě to baví, ale… Jednak jsem po pěti letech pořád „ta nová“ a kolegyně mě v tom, o co se snažím, moc nepodporují. Říkají, že se přece nemusím přetrhnout, a když bych potřebovala s něčím pomoci, moc se jim do toho nechce. Výsledek je ten, že ve školce trávím spoustu času i po práci, protože prostě nestíhám. A s tím nejspíše souvisí i to, že jsem v poslední době hodně unavená. Už jsem se přistihla i s myšlenkou, že mě děti trochu otravují. Nedostává se mi nových nápadů, mám pocit, že melu z posledního… Četla jsem o syndromu vyhoření. Je možné, že bych po tak krátké době začala být vyhořelá?

Když americký psycholog Howard Gardner přišel v osmdesátých letech minulého století s myšlenkou mnohočetné inteligence, vzbudila jeho práce velký ohlas. Říkal, že k tomu, abychom poznali, jak a na co je kdo chytrý, by nám neměla stačit tužka a papír.

Začarovaná třída

Ivona Březinová se už jako malá chtěla stát spisovatelkou. Její sen se vyplnil, když se jí narodily děti. Nyní má na svém kontě celou řadu knih. Povídala jsem si s ní o knížkách pro malé i velké, o rozvíjení fantazie i o kauze související s její knihou Začarovaná třída.

Liberecká Mateřinka oslavila v sobotu 10. března 2012 své 15. narozeniny a opět se ukázala v celé své kráse. Letos se v sále Základní umělecké školy ve Frýdlantské ulici v Liberci sešlo 14 mateřských škol z Libereckého kraje a počet dětí se přiblížil k dvěma stovkám. Kromě libereckých mateřinek Korálek, Beruška a Kamarád jsme se opět přivítali s mateřinkami z Českého Dubu, České Lípy, Hrádku nad Nisou a Hejnic. Děti si s chutí a radostí užívaly svá pódiová vystoupení, která jsou každým rokem originální a doladěná skvělými kulisami, jež děti za pomoci učitelek a rodičů samy vyrábějí. Jsme moc rády, že díky akci, kterou pořádáme, mohou mateřinky ukázat, jak vysokou úroveň má předškolní výchova v naší zemi a jak úžasné jsou děti, když se vedou k tvořivosti a podporuje se jejich zájem o tradice a kulturu. Protože naše škola nejen pořádá a organizuje celý průběh projektu, ale každý rok připravujeme i naše úvodní vystoupení, víme, že „vymyslet“ a připravit s dětmi vystoupení tak, aby z něj byla cítit pohoda, radost, humor a aby diváci viděli, jak si to děti na jevišti vesele užívají, je pro učitelky náročné a vyžaduje to kromě profesního přístupu hlavně lásku a zájem. Díky Mateřince je jasné, že zájem s dětmi pracovat s láskou a nadšením trvá a to je moc dobře. O to víc jsem ráda, že Liberec patří mezi města v republice, která v tomto projektu pokračují, protože díky podpoře nejen našeho města, ale i Libereckého kraje a ostatních partnerů se Mateřince v Liberci daří velmi dobře. Milé kolegyně učitelky, velmi si vážíme toho, že se k nám do Liberce vracíte společně se svými mateřinkovými dětmi, které vychováváte k tvořivosti a ke správnému vnímání světa. Díky za to, že nám pomáháte prezentovat, jak důležitá a skvělá je naše práce a že ji děláme stále ještě z lásky a ze srdíčka a pro ty, kteří to nejvíce potřebují – pro děti. Těšíme se na viděnou za rok!