Online archiv

Cornelia Franzová Lov na mamuta Franziska Gehmová Praha, Argo 2010

Jednoduchý obrázkový příběh o sloním králi Babarovi potěší všechny malé i velké čtenáře, kteří mají rádi příběhy s dobrým koncem, ale i s notnou dávkou napětí a humorem. Jak se z malého slůněte stane vládce sloního lidu? Co všechno ho potká na jeho cestě životem? Jestli vás to zajímá, pořiďte si komiks, který napsal Jean de Brunhoff a v českém překladu (a s nádherným ručním letteringem) vydalo nakladatelství Baobab.

Veronika Kirchnerová, Radka Rubešová Praha, Portál 2011

PROBLÉM SE SEBEOBSLUHOU DĚTÍ

Pro děti ze školní družiny Milín jsme v letošním roce připravili několik projektů. Prvním z nich byli Rytíři. Projekt byl původně měsíční, ale dětem se tolik líbil, že se protáhl téměř na měsíce dva. Jak to všechno probíhalo: Na počátku se všechny děti proměnily na panoše. Rozdělily se do skupin šlechtických rodů. Vyrobily si rodovou listinu s pečetí i truhlu na zlaťáky. Ty dostávaly odměnou za vykonané skutky a úspěchy. Pak následovala rytířská klání k rozvoji rytířských dovedností. Výroba štítu, meče, koně, přilby, malování rodového erbu. Hod oštěpem na divočáka, závody na koních, cvičení v obratnosti. Zazněly i trubadúrské písně za zvuku bubnů. Panoši museli přinést potvrzení o svém vykonaném čestném skutku a teprve potom byli slavnostně panem králem pasováni na rytíře. A všichni jsme čekali na bitvu… Děti s obrovským těšením, my vychovatelky trochu s obavami. Rytíři dobývali hrad pomocí papírových koulí a štítů. Bojovaly rody proti sobě, kluci proti holkám, třídy, prostě všichni. Bitva byla obrovská a jedinečná. Naštěstí beze ztrát! Na závěr nechyběl vědomostní kvíz a slavnostní vyhlašování vítězných šlechtických rodů. A tak v naší školní družině trávíme volný čas. Hrajeme si, bavíme se a přitom se i něco naučíme.

Chtěly bychom se s vámi podělit o událost, kterou jsme si loni v březnu užily na naší zahrádce v MŠ Kamarád v Chomutově. Jelikož jsme netrpělivě čekaly na blížící se velikonoční svátky, připravil nám velikonoční zajíček na zahradě překvapení. Společně s kamarády jsme plnily jeho úkoly a zpívaly si po cestě písničky o jaru. Velikonoční zajíček Lidoušek (takové jméno měl proto, že byl rád mezi lidmi a vlastnil dlouhé uši) měl ouška nastražená a vše dobře poslouchal. Na konci cesty se nám ale schoval a my ho hledaly. Naštěstí se to všem podařilo a my se mohly radovat ze sladkých vajíček (daroval hypermarket Tesco Jirkov). Domů jsme si nesly nejen tuto dobrotu, ale také předvelikonoční zážitek.

V minulém školním roce začal navštěvovat třídu předškoláků naší mateřské školy chlapeček s tělesným postižením. Protože to byly jak pro zaměstnance, tak pro většinu dětí první zkušenosti s dítětem na vozíku, zamýšleli jsme se nad tím, jak se na jeho příchod připravit, i jak ho přijmou děti. Jaroušek se velmi dobře začlenil do kolektivu třídy. Stal se pro děti rovnocenným partnerem a v září s nimi nastoupil do první třídy základní školy. Chtěli jsme na tuto zkušenost navázat i v budoucnu při práci s dětmi, proto jsme se zamýšleli s kolektivem učitelek, jak dětem i nadále přibližovat odlišnosti mezi zdravými a postiženými lidmi, jak jim vysvětlit, že všichni lidé mají stejnou hodnotu, přestože je každý jiný. I proto jsme v listopadu přijali pozvání do denního stacionáře občanského sdružení Život bez bariér v Nové Pace. Paní učitelky s dětmi našeho sborečku Zvoneček připravily pro klienty vystoupení plné písniček a tanečků. Prohlédly si také prostory stacionáře, vyzkoušely si tkaní koberečku na opravdovém tkalcovském stavu. Klienti stacionáře nachystali našim dětem pěkné soutěže a malé občerstvení. Bylo to pro všechny velmi příjemné setkání a už teď se těšíme na další návštěvu.

Po hektickém předvánočním čase jsme se rozhodli prožít dobrodružství v pravěku. Projekt začal pozvolným listováním a prohlížením nejrůznějších knih a encyklopedií a postupně nás zcela pohltil. A tak jsme bubnovali na tělo a různé dřevěné předměty kolem pomyslného ohně, spolu se „šamanem“ tančili a zaříkávali, malovali jsme novými technikami (jednotlivě i ve skupinkách) – uhlem a suchým pastelem – mamuty, bojovníky, pravěké ženy, ohně, chýše a „nástěnné malby“ nejen na čtvrtky, ale i na pečicí papír nejrůznějších formátů. Ze samotvrdnoucí hmoty jsme vyráběli šperky a úlomky kostí, korálky, pazourky, z keramické hlíny jsme si uhnětli a pak nazdobili pravěkou misku, společně jsme namalovali mapu archeologických nálezů podle skutečnosti a z klacků a papírových hrotů jsme si vyrobili oštěpy. Dozvěděli se spoustu informací o době dávno minulé – jak lidé žili, co jedli, kde bydleli, jaká žila zvířata, naučili jsme se nová slova – pravěk, člověk neandertálský, naleziště, archeolog, oštěp, pazourek, mamut. A na mapě jsme si ukázali naleziště u nás i ve světě. Výrobků a obrázků nakonec bylo tolik, že jsme se rozhodli ve všech prostorách školky uspořádat výstavu s tématem pravěku. Chtěli jsme dětem ukázat, jak se taková opravdová výstava připravuje – všechny exponáty měly popisku se jménem a věkem autora, názvem díla a použité techniky. Výstava byla slavnostně zahájena vernisáží s pohoštěním, nezbytným šampaňským a přestřihnutím pásky. Vyvrcholením pak byla společná prohlídka. Výstava se setkala s velkým zájmem rodičů i prarodičů, děti byly pyšné na svoje práce, byly schopné o vystavených exponátech rodičům vyprávět spoustu věcí. Myslím, že zážitek z vernisáže, výstavy a vlastně celého lednového projektu byl opravdu silný a že v dětech zůstane na dlouhou dobu.

V předvelikonočním čase v naší školce každoročně hledáme velikonočního zajíčka. Jedná se o oblíbenou akci, kterou naše paní učitelky připravují nejen pro děti, ale také pro jejich rodiče. Do přípravy a následné realizace velikonočního putování městem za zajíčkem se zapojuje spolu s učitelkami i náš provozní personál. Děti se v doprovodu rodičů, prarodičů nebo starších kamarádů vydají po vyznačené trase městem. Na cestě je čeká několik zastavení, při kterých musejí plnit nejrůznější úkoly, aby mohly pokračovat v cestě a najít skrýš, kde na ně čeká sám velikonoční zajíček se sladkou odměnou. V případě nepříznivého počasí akci v žádném případě nerušíme. Velikonočního zajíčka hledáme v budově školky, což má také své kouzlo. Dětem i rodičům umožníme nahlédnout do jinak skrytých zákoutí naší školky. Každý rok tuto jarní akci v rámci možností obměňujeme, tak aby byla pro děti stále zajímavá a nová. Loni například unesla velikonočního zajíčka liška. Dětem při hledání zajíčka pomáhaly hodné babičky, u kterých děti plnily úkoly s jarní tematikou. Zajíčka nakonec vysvobodily pěknou velikonoční koledou.

Čarodějnice mají svátek, i když jeho oslava spočívá v jejich pálení. Veselá a trochu rozverná písnička se bude hodit nejen k čarodějnickému reji, ale třeba i na karneval. Ale to až za rok. Najdeme co nejvíc šátků, záclon, hadrů, plyšových kocourů, krys a žab, košťat a jiných ježibabích propriet, krásně se nazdobíme a můžeme začít. Jsme s dětmi v kroužku čelem do středu a na každou slabiku uděláme poskok stranou: pravá levá pravá, levá pravá levá, pravá levá pravá pravá, levá pravá levá (a protože je tady repetice, poskoky zopakujeme). Jdeme po kruhu ve dřepu, na prstech vypočítáváme čepice, gatě, brejle, střevíce, kroutíme rukama v zápěstí na znamení záporu, pomalu jdeme do stoje, na „není“ přidáme i vrtění hlavou, otočíme se opět do kruhu… a rytmicky „baštíme lžící“. A už jsou z nás také čarodějnice, které „baští“ malé děti. Přeji hodně zábavy.