Online archiv

Když nám Petřík z naší školky vyprávěl, že byl s maminkou ve hvězdárně, rozhodly jsme se s kolegyní, že vesmíru věnujeme téma jednoho týdne. Hned jsme začaly s přípravami, co všechno dětem ukážeme, přečteme… Na internetu jsme našly zajímavosti o planetách sluneční soustavy a Slunci. Děti si jména planet ihned zapamatovaly! Prohlíželi jsme si různé encyklopedie a knihy o vesmíru. Se silnou baterkou jsme si zahráli na Slunce a svítili jsme si na různé míče (planety) a tak zjistili, kde je den a kde noc. Děti zaujalo i téma raket, které si vybarvovaly nebo stavěly z kostek. Společně jsme si také vymýšleli, jak by asi mohl vypadat mimozemšťan-ufonek. Nakonec jsme si vesmír nakreslili. Jedna maminka nám zapůjčila glóbus, a tak hledali jsme vodu (moře, řeky), zem (světadíly). Na pracovním listu si děti vybarvovaly, kde je pevnina a kde voda. Naučili jsme se písničku: „Naše Země kulatá je, říká se to, vesmírem se koulí pěkně celé léto. Pozor, ať se nesrazíš s tou hvězdičkou v dáli, to bychom se o tebe vskutku báli. Chtěl bych jednou, třeba takhle někdy k ránu, nasednout do velikého aeroplánu. Nasednout do rakety, podívat se z výše, zda je Země kulatá, jak se píše.“ Nakonec jsme přidali ochranu naší planety. Hledali jsme, které věci se dají recyklovat, povídali jsme si o třídění odpadu (zjistili jsme s nelibostí, že moc plýtváme papírem; pokusíme se polepšit, tak to aspoň děti řekly). Měli jsme i super cvičení s plastovými lahvemi naplněnými do polovičky vodou. Používali jsme je jako činky, kouleli jsme je nohou a rukou a vytvořili jsme si slalomovou dráhu.

Princezna Písnička stála uprostřed hudebního salonku a zpívala jako slavík. Její zvonivý hlásek potěšil pana krále, královnu i všechny hosty z okolních království, kteří přijeli na její narozeninovou oslavu.

Blíží se období, kdy nejedna třída vyrazí na školu či školku v přírodě. Ti menší budou možná poprvé sami několik dní bez rodičů. Rychlé aklimatizaci může pomoci plyšák, se kterým spí doma v postýlce, nebo například nový, vlastnoručně vyrobený polštářek.

V dubnu oslavujeme Den Země. Země putuje po své dráze kolem Slunce a otáčí se kolem vlastní osy. Otáčení Země kolem osy se projevuje střídáním dne a noci. Z krabice si můžeme vytvořit jednoduchou výukovou pomůcku pro demonstraci.

Jestli se vám někdy zdá, že pro samé papírování a výkazy nevíte, kam dřív skočit, možná budete malinko závidět svým kanadským kolegům. Ti se totiž takovými věcmi, jako jsou kontroly omluvenek a dozory na chodbách, zdržovat nemusejí.

Možná se vám to taky někdy stalo. Lehnete si do postele, jste unavení, ale spánek ne a ne přijít. Převalujete se z boku na bok, možná zkoušíte i počítat ovečky, ale nic nezabírá. Když na chvilku „zaberete“, je to jako zázrak. A ráno vstanete s pocitem, jako by vás někdo zmlátil.

Být tak samostatný, že se dokážu spolehnout sám na sebe, mít kolem sebe kamarády, s nimiž si užiju neopakovatelné zážitky, a vědět, co dělám, a taky proč. To všechno můžeme získat ve skautu, jehož základy v Čechách postavil Antonín Benjamin Svojsík.

Občas některý chlapeček či holčička do třídního kolektivu jaksi nezapadají. Nejde jen o obtíže adaptačního rázu – zůstávají „na chvostu“ trvale. Nemají kamarády, jako by svým uťápnutým chováním ostatní děti dráždili. Učitelka mateřské školy má šanci klima ve třídě změnit snadněji než jakýkoli pedagog kdykoli později.

Jak jistě víte, BENJAMÍN, s. r. o., se zapojil do podpory MŠ v oblasti zpracovávání žádostí o projekty zejména z dotací EU. V letošním roce jsme se již podíleli na zpracovávání a také odevzdání několika žádostí o projekt jak z oblasti EU, tak i mimo EU.

S čím jste si nejraději hráli, když jste byli malí? Hrajete si i teď, když už jste dospělí? Co pro vás hra znamená?

Základními lidskými činnostmi je učení, práce a také hra. Hrají si kojenci, dospělí lidé, předškoláci i adolescenti. Přesto se hře občas přikládá mnohem menší význam, než ve skutečnosti má.

Násilí a tělesné střety jsou pro většinu z nás něčím, co je absolutně špatné. Psycholog Pavel Říčan, se kterým jsme si povídali o šikaně a agresivitě, ale vysvětluje, že násilí je třeba kultivovat a že fyzická síla a někdy i rvačka do života prostě patří, samozřejmě s rozumnou mírou.