Online archiv

Možná se vám to někdy taky stane - po náročném dni přijdete domů a doslova sebou praštíte do postele. Bolí vás „celý člověk“ a nikdo po vás nesmí nic chtít. Jste prostě unavení.

Před šedesáti lety, 21. dubna 1948, byl schválen školský zákon, který bývá běžně označován jako zákon o jednotné škole. Až do dnešních dnů bývá mnohými považován za koncentrovaný výraz všeho zlého, co naše školství v totalitním období postihlo.

Spratek

Se závoďákem si budu hrát já! Fuj, tu hnusnou rybu nesním. Další dramatické výstupy se opakují při oblékání na zahradu, provázejí režim odpoledního odpočinku - malí odmítači prostě udělají všechno pro to, aby se prosadili na úkor učitelčiny autority.

S učebnicí nebo bez ní?

Iva Uzlová se integrací a inkluzí dětí se zdravotním postižením do společnosti zabývá řadu let. Připravuje kurzy pro asistenty a pomáhá učitelům, kteří se rozhodnou přijmout do třídy dítě, jež by dříve skončilo v některé ze speciálních škol. Naše povídání se tedy zákonitě točilo kolem začleňování dětí se zdravotním postižením do škol.

V únorovém čísle Informatoria 3-8 jsem našla výzvu, abychom se podělili o své zkušenosti se spoluprací mateřské školy a jiných institucí. Mohu říci, že toto téma je mi velmi blízké a nabízím konkrétní zkušenost. Před dvěma roky jsem byla přeložena na odloučené pracoviště do jednotřídní MŠ, která se dostala do izolace právě kvůli nevstřícnému chování a pro mnohé rodiče byla pouhou „hlídárnou“ pro jejich děti. Je pravdou, že některým rodičům tento stav vyhovoval, ale většina měla opačný názor a hledala řešení této situace. Nejjednodušším řešením bylo převedení dítěte do jiné MŠ, případně podávání stížností a připomínek u vedení MŠ. Čas běžel a MŠ zůstávala ostrovem, který se dostával do stále větší izolace v očích veřejnosti. Nekomunikoval, nereagoval kladně na podněty a připomínky ze strany vedení školy a již vůbec nehledal nové možnosti, inovační postupy, cesty pro zlepšení své pověsti, image a vztahu s veřejností. Žili a pracovali zde v určité setrvačnosti, jako by ani nevnímali ty rychlé společenské, politické, ekonomické, technologické změny, které vyvolávají nové potřeby společnosti po vzdělávacích službách. Tyto změny samozřejmě ovlivňují i mateřské školy. Vznikaly z toho pochopitelně i různé problémy, kvůli nimž se postupně obměnil celý pedagogický kolektiv. Po našem nástupu a po určité aklimatizační době, kdy jsme se seznámili s problematikou školy, s prostředím uvnitř i mimo školu, jsme se pustili do práce. Prioritou byly spokojené děti, jež mohou být jen v efektivně fungující škole. Efektivně fungující školu mohou dělat lidé, kteří mimo jiné věří v to, co dělají, kteří se stanou součástí školy a dokážou pro to strhnout i ostatní. Proto jsme přepracovali třídní vzdělávací program tak, aby více zohledňoval individualitu dětí a více vycházel ze specifičnosti daného prostředí školy. Zapracovali jsme na zkvalitnění prostředí školy a začali jsme, jak budoucnost ukázala, úspěšně komunikovat se všemi partnery školy a s veřejností.

Díky, paní učitelky! Ráda bych se s vámi podělila o zkušenosti s mateřskou školou, kterou navštěvuje můj syn. Je to prostějovská MŠ na Husově náměstí. Tato MŠ jako jediná v Prostějově má speciální logopedickou třídu, kde se paní učitelky věnují nápravě vad řeči. Tuto třídu navštěvuje i můj syn Tomáš, který se už chystá do školy, a díky za to, protože všechny naše problémy s vadným mluvením jsme odstranili. A nebylo toho málo - sykavky, „r“ i „ř“. Měla jsem možnost několikrát „mluvení“, jak ve školce říkají logopedickým chvilkám, navštívit a byla jsem velice mile překvapena. Škola je k rodičům velmi vstřícná, kdykoli umožní proniknout do tajů jejich výchovné práce. Také aktivity pro děti v této školce jsou velmi pestré, patří mezi ně například taneční školička, výuka AJ a keramika. Neméně zajímavá je úzká spolupráce MŠ s Ekocentrem IRIS, které sídlí nedaleko školky. Sem děti chodí na velmi zajímavě pojaté besedy s pracovníky Ekocentra, kteří učí děti lásce k přírodě, zvířátkům, rostlinám - vše formou hry. Kde by si děti mohly kupříkladu zblízka prohlédnout ježka, králíka či káně. A nejen to, doma jsem byla synem poučena, jak má vypadat zdravý jídelníček a jak třídit odpady. Zkrátka a dobře, chtěla bych touto cestou jménem rodičů poděkovat všem pracovníkům školky, hlavně pak učitelkám za hezký přístup k výchově našich dětí a za péči o ně. Myslím, že děti odcházejí perfektně připravené do školy a mají velice dobrý základ pro život v dnešním uspěchaném světě. Spokojená matka Kateřina Chudobová

(se zaměřením na prevenci CAN)