Online archiv

Začátkem letošního roku proběhla v naší mateřské škole anketa týkající se stravovacích návyků a jídelníčku. Nabídli jsme rodičům možnost anonymně se vyjádřit ke způsobům stravování, k pestrosti a skladbě jídelního lístku a navrhnout recepty na jídla, která se jedí u nich doma. Ankety se zúčastnilo 15 z 60 možných respondentů. Z výsledků vyplynulo, že MŠ poskytuje zdravou, pestrou a chutnou stravu, o které mají rodiče výborný přehled, protože si čtou jídelní lístky a předčítají je i svým dětem. Rodiče se dětí ptají, jak jim chutnalo, a s jídelním lístkem jsou spokojeni, i když není podobný jejich domácímu. Dětem podle rodičů v MŠ chutná, a i když jsou z domova zvyklé nechávat zbytky jídel na talíři, rodiče jsou toho názoru, že se děti mají motivovat k tomu, aby jedly většinu jídel. Z rodičovských receptů jsme vyzkoušeli zapečenou mrkev s bramborem a zavrhli smažený obalovaný sýrový špíz. Vyvrcholením celé akce byla přednáška MUDr. Petra Tláskala, CSc., který společně s B. Tomáškovou, dietní sestrou z polikliniky při dětské fakultní nemocnici v Motole, přijal naše pozvání na besedu s rodičovskou veřejností. Na ní jsme rodiče seznámili s tím, že mateřská škola vychází především z vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 107/2001 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby, jejíž součástí jsou i tabulky pro orientační počet průměrné spotřeby vybraných druhů surovin na strávníka a den, tzv. Spotřební koš. Ten určuje kolik procent masa, ryb, mléka, mléčných výrobků, tuků, cukrů, zeleniny, ovoce, brambor, luštěnin, rostlinných tuků a vajec máme nebo můžeme spotřebovat. Primář Tláskal se ve svém příspěvku zmínil o potřebách, doporučených dávkách, nedostatcích i psychologických aspektech výživy dítěte předškolního věku. Z jeho poznámek jistě stojí za zmínku, že jídlo je rituál, při kterém se má rodina sejít u společného stolu, že nedostatek času a uspěchanost dnešní moderní doby nesvědčí pestrosti jídelníčku, jak důležitá je atmosféra při jídle a jak nezastupitelnou úlohu má mateřská škola při rozšiřování spektra jídel jež zná dítě z rodiny.

Jsme sedmitřídní mateřská škola se čtyřmi třídami speciálními. Otázku poledního spánku jsme řešili před 12 lety, když jsme začali pracovat v projektu škol podporujících zdraví. Polední spánek nepovažujeme za povinnost, respektujeme fyziologické potřeby jednotlivých dětí a snažíme se jim přizpůsobit. Naše školka je otevřená od 6 do 16.30 hodin. Po obědě ve 12.15 jsou děti ukládány v šesti lehárnách. Starší děti půl hodiny relaxují u pohádky na podložkách ve dvou hernách. Denně od 13 do 13.45 jsou otevřeny pro pětileté děti dva zájmové kroužky. Rodiče si v září vyberou z naší nabídky kroužků a my víme, které děti který den nebudou odpočívat. Doporučujeme, s ohledem na případné přetěžování dětí, maximálně tři kroužky za týden. Samozřejmě že když dítě „nemá svůj den“, může jít odpočívat do své postýlky. Po kroužcích si společně do půl třetí hrají, postupně za nimi od 13.45 přicházejí děti, které si už odpočinuly. Naše děti vědí, že si mohou po odpočinku jít hrát, a těší se na to. Na lehárnách malé děti vstávají postupně od 14.15 do 14.45 hodin. V letních měsících probíhají některé zájmové kroužky a hry na zahradě, případně na hřišti. Náš model je náročný na organizaci. Jednoznačně však vyplývá z potřeb dětí. Umožňuje spánek dle potřeby, integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, rozvíjení talentu dětí nadaných. Zájmové kroužky otevíráme dle zájmu – sportovní, baby aerobik, výtvarný a keramický, hudební s výukou, dramatický, lidový taneční soubor, metody dobrého startu. O spokojenosti našich dětí a rodičů svědčí skutečnost, že zájem o umístění v naší škole je každoročně dvoj až třínásobně vyšší, než je naše kapacita. Více o našem režimu na www.skolka.net.

Podle mého názoru má polední klid v režimu mateřské školy své opodstatnění. Děti, které neusnou, učím ohleduplnosti vůči ostatním, aby několik nespavců nerušilo spící většinu. Hned po obědě (přibližně ve 13 hodin) si děti zajdou na toaletu. Pak si na volný prostor na koberci položí svoji židličku. Pyžamko si přinesou z lehárny a na své židličce se dají do převlékání. Snažím se o atmosféru navozující klid. Některé děti se převlékají rychleji, proto si čekání na opozdilce zpříjemňujeme hádankami či pantomimickým předváděním. Cestou do lehárny dětem připomínám, aby šly znovu na toaletu. V lehárně dodržujeme pravidlo – šeptáme. Děti se uloží a přikryjí, některé chtějí, abych je přikryla sama. Potom dětem přečtu pohádku a opět připomenu, aby si zašly na toaletu. Předcházím tím pozdějším „procházkám“ na WC, malé děti jsou po několika návštěvách toalety klidnější. Děti se uloží, opět jim pomohu se zakrytím – někdo vyžaduje „kapsičku“, tedy podsunout dolní část peřinky pod nožky a teprve potom přikrýt. Následuje ukolébavka – zazpívám na přání předem vybraného dítěte. Každý den dostane příležitost někdo jiný, postupně se tak střídají. Po ukolébavce všechny děti obejdu, pohladím a šeptem popřeji dobrou noc. I přesto, že se čas od času najdou nespavci, máme po dobu spánku pohodu a klid. Nezřídka pak v atmosféře klidného oddechování kamarádů usíná i zmíněný nespavec. Děti usínají chvíli před půl druhou a přibližně za hodinu vstávají. Neusne-li nebo vzbudí-li se předškolák, tak jej pustím do třídy (cca 20 minut před buzením ostatních dětí) a nabídnu mu pracovní list. Třída sousedí s lehárnou, takže přecházím mezi oběma místnostmi a mám pod dohledem obě skupiny dětí.

Více než půl století, přesněji 60 let, uplynulo od založení Pedagogické fakulty UK v Praze, jejíž nedílnou a velmi podstatnou součástí, jak v zahajovacím projevu uvedl její děkan, RNDr. Pavel Beneš, CSc., je oddělení předškolní výchovy katedry primární pedagogiky. A právě toto pracoviště společně s Asociací předškolní pedagogiky uspořádalo celostátní konferenci s mezinárodní účastí nazvanou Idea a realita vysokoškolského vzdělání učitelek mateřských škol na pedagogické fakultě, jejímiž hlavními cíli bylo poohlédnout se za minulostí, reflektovat skutečnost a nastínit perspektivu. V prvním bloku referátu zaznělo provokující zamyšlení doc. PhDr. Evy Opravilové, CSc., zda má mateřská škola pouze zastupovat rodinu nebo si má klást i vyšší cíle, a sice vzdělávací a výchovné. PhDr. Eva Šmelová, Ph. D. z olomoucké pedagogické fakulty se ptala, zda mají mateřinky reformu za sebou, vyrovnaly se s ní a je hotovo a také proč chybí profesní standard učitelky mateřské školy. Ve druhém bloku se hovořilo o didaktice předškolního vzdělávání, a to nejen u nás, ale i v Polsku. Kolegyně z Institutu pedagogiky Akademie Podlaska referovaly o vzdělávacích standardech tamních studentů. Ve třetí hodině konference přednesli své příspěvky vysokoškolští učitelé pořádající PedF UK Praha. Jako první hovořil doc. PaedDr. Miloš Kodejška, CSc., o studiu prostřednictvím praktických činností – např. hry na klavír. Doc. PhDr. Hana Dvořáková, CSc., obrátila pozornost k pohybu, díky němuž můžeme dítěti porozumět. O fenoménu slovní úlohy, která je nástrojem pro přechod ze světa dítěte do světa školské matematiky, pojednávala PhDr. Michaela Kaslová. A o narušených komunikačních schopnostech 70 % dnešních dětí informovala PaedDr. Blanka Housarová, Ph. D. Jejich referáty, ale i způsoby prezentace nazvala Eva Opravilová rodinným stříbrem pedagogické fakulty. Sama si jako účastnice konference velmi vážím toho, že jsem měla možnost pod jejich vedením studovat, a je pro mne cenné i to, že jsem byla do jejich společnosti přizvána k prezentaci svého výzkumu týkajícího se vzdělání ředitelek mateřských škol. Předposlední část konference byla věnována propojení teorie a praxe v přípravě učitelek MŠ a se svými referáty vystoupila např. dr. Věra Jakoubková. Závěrečná diskuze značně přesáhla časový limit určený pro konferenci a rozhodně nemohla postihnout všechny problémy, otázky a zamyšlení, se kterými její účastníci přišli a které se během zajímavých přednášek ještě ukázaly jako diskutabilní. Vysokoškolské vzdělání učitelek mateřských škol bylo již v roce 1908 oprávněným požadavkem vyšlým přímo z praxe, v současnosti je podnětným, inspirujícím a rozvíjejícím faktorem předškolního vzdělávání a mělo by být povinnou součástí profesní výbavy učitelek mateřských škol.

Nadační fond MATEŘINKA (NFM), organizátor celostátního festivalu mateřských škol MATEŘINKA, vyhlásil 22. listopadu v Nymburce vítěze 4. ročníku ankety o nejlepšího pedagoga v mateřské škole pro rok 2006. Cena ankety, která je mladší sestrou Zlatého Amose, se uděluje za příkladné a inspirativní působení v oblasti předškolního vzdělávání, za tvůrčí a inspirativní práci s dětmi, pedagogický cit, laskavost a velké srdce. Kandidáty navrhují rodiče dětí z mateřských škol a kolegové z řad pedagogů. Letos se sešlo 32 kandidátů, z nichž NFM vybral na základě zaslaných podkladů a po zvážení všech okolností 5 finalistek: Marii Šmídovou z MŠ pro zrakově postižené děti v Hradci Králové, díky níž si může užívat krásného předškolního života i řada dětí se zrakovým handicapem, Eleonoru Hauserovou z MŠ Prackovice nad Labem, která učinila z mateřské školy kulturní centrum obce a přilehlého okolí, Zuzanu Bublíkovou z MŠ Hlávkova v Teplicích, neúnavnou organizátorku rozličných akcí pro děti i jejich rodiče, oblíbenou pro svoji vstřícnost, iniciativu a tvořivost, Petru Soukupovou z MŠ Kralovice, učitelku s hudebním nadáním, věnující dětem mnoho ze svého volného času, a Ivanu Stuchlíkovou z MŠ Světlá Hora (Bruntál), oč mladší, o to šikovnější učitelku s vrozeným pedagogickým citem. Koruna z květin pro vítěze nakonec ozdobila paní Marii Šmídovou, zástupkyni ředitelky MŠ Lentilka pro děti se zrakovým postižením v Hradci Králové. Její kultivovaný projev, z nějž čišel úžasný klid a jistota odbornice v oblasti speciální pedagogiky, ale nepostrádal humor a nadhled, nenechal nikoho na pochybách o tom, že v Lentilce je dětem i přes nepřízeň osudu hezky. Že jim zdejší program pomáhá překonávat překážky, že na své svízele mohou ve společnosti paní učitelky Šmídové a celého kolektivu šťastně zapomínat. Důkazem toho byl i patnáctiletý Pavlík, absolvent Lentilky, který se do ní stále rád vrací. Přijel podpořit svoji paní učitelku zpěvem a hrou na klavír, s níž se chystá ucházet o studium na pražské konzervatoři pro zrakově postižené. Vítězce nasadila korunu pro vítěze loňská vítězka ankety, paní Zuzana Mikešová z MŠ Papírenská v Českých Budějovicích. NFM i všichni přítomní nepochybují o tom, že je pro letošek ve správných rukách.

Jiřina Rákosníková, Jan Kudláček Praha, Vyšehrad 2006, 80 s.

Příprava žáků na vyučování měla v náplni práce školní družiny vždy významné místo. Před rokem 1989, kdy školní družina plnila především sociální funkci, to bylo poslání téměř dominující.

Děti v naší mateřské škole se na Vánoce nesmírně těší, hlavně na Ježíška. Jaké ty dárečky letos budou? Loni je napadlo, že by bylo pěkné, kdyby malý Ježíšek přišel k nám do školky. Mikulášovi se to přece daří každý rok, a jak jsou děti šťastné. Děti okamžitě začaly vymýšlet, jak to zařídit: „To by tady musel mít maminku Marii a Josef byl jeho tatínek, přece.“ A kdo všechno za Ježíškem přišel, když se narodil? A každý nosil dárečky. Ale ty dárky nebyly jako dnes. Chudobní lidé darovali, co se dalo, co kdo zrovna měl. Po Ježíškovi děti opravdu toužily, tak nezbylo, než vymyslet, jak na to. Naše šikovné holčičky se pustily hned do práce. Namalovaly velké postavy Marie a Josefa. Kluci zvládli figury zvířat, objevily se ovečky, kravička i vůl. Teď ještě vymyslet, kam Ježíška uložit. Jeden z kluků donesl z domova látkovou plenku a už bylo miminko zabalené a uložené. Ještě nám přece schází Betlém i s hvězdou, to byl asi největší oříšek. Děti si společně lámaly hlavy, jak na to. Pomohly nám velké dřevěné díly z Polikarpovy stavebnice, které jsme umístili na dřevěný žebřík, a vše se zahalilo do vhodné látky. Nahoru jsme zavěsili vánoční betlémskou hvězdu a drobný svítící řetěz z červených žárovek a kouzlo bylo hotovo. Teď už děti chodily kolem „betlémku“ téměř po špičkách - Ježíšek přece spí.

Vánoce jsou spojeny s množstvím zvyků a tradic. Některé přežívají, jiné jsou zapomenuty. V naší mateřské škole máme folklórní kroužek „Straňánek“. Děti vystupují ve straňanském kroji, který rodiče opatrují, uchovávají pro další generaci, ale také ochotně připravují pro každé vystoupení. S přípravou kroje, oblékání, péče i přípravou na vystupování mají i rodiče hodně práce. Jako poděkování jsme pro ně připravili vánoční posezení v mateřské škole. Představte si vyzdobenou mateřskou školu, vánoční stromeček, vůni cukroví, které nám napekly naše kuchařky, jmelí, jablíčka, svícen z ovoce vyrobený dětmi, řetězy a vánoční ozdoby, dárky pro nejbližší. Venku sněží a jídelna je plná hostů - rodičů i prarodičů, kteří se ve svém shonu zastavili a na chvíli se ponořili do vánoční chvíle plné klidu a pohody. Vánoční zvonky zazvoní a přiběhnou děti v krojích, které zpívají, tancují, koledují. Připomínáme si různé vánoční zvyky a pak už hybaj ke stromečku, kde na nás čekají kouzelné hrníčky, které věští, co nás čeká v příštím roce. Děti postupně odkrývají pokličku a hledají, co je pod ní schované (když je v hrnečku perníkové srdíčko, čeká je v novém roce láska a přátelství, když v něm leží střepy, budou mít děti v novém roce hodně štěstí…). Pak přijde na řadu kouzelný oříšek - kdo ho má v ruce, může vyslovit své přání. Nakonec si společně zazpíváme „Štědrý večer nastal“ a děti rozdají napečené cukroví a také dárky, které vyrobily. S maminkou si ještě rozkrojí jablíčko a už je na čase jít domů. Děti nezapomenou projít pod jmelím, to aby měly celý příští rok štěstí.