Online archiv

V loňském školním jsme se rozhodli, že pro děti ze školní družiny ZŠ T. G. Masaryka v Písku uspořádáme rekreační pobyt na horách. Snažili jsme se, abychom nemuseli jet moc daleko, aby v místě pobytu byla sjezdovka pro lyžaře a aby si zde také užili sáňkaři a bobisti. V neposlední řadě jsme dbali i na výběr hezkého okolí a přírody. Vybrali jsme si hotel v Horní Vltavici na Šumavě. Měli jsme docela obavy, jak budou pobyt snášet malé děti, přihlásilo se nám totiž osm prvňáčků. Jak jsme se bavili a jak to všechno dopadlo? Pro děti jsme připravili celotáborovou hru ve znamení olympijských kruhů, protože právě probíhaly olympijské hry v Turíně. Každý den na děti čekal jeden úkol – střelba na branku, sjezd volným způsobem nebo na bobech, saních nebo lyžích, stavby ze sněhu, plavání v plaveckém bazénu a vyvrcholením byla turistická túra za účelem honby za pokladem. To se malí zlatokopové do své role opravdu vcítili. Bořili se totiž po kolena do sněhu, stoupali do prudkého vršku, kdy se museli přidržovat kmenů stromů, a vzápětí opět klesali hluboko dolů. Nikdo však honbu za pokladem nevzdal a na všechny děti čekala při nalezení vytouženého pokladu sladká odměna. Při splnění jednotlivého úkolu si děti mohly vybarvit jeden olympijský kruh na tričku a při večerním hodnocení dne všichni, kdo úkol splnili, obdrželi Tudorku v barvě splněného kruhu. Každý si mohl tričko vyzdobit, jak se mu líbilo. Někdo si na ně namaloval maskoty zimních olympijských her v Turíně, jiný volil potisk námětů autíček, kytiček, vrtulníků nebo si namaloval obrázek podle svých představ. Ani podpisy na památku na bílých tričkách nechyběly. Děti, které uměly lyžovat, si celý týden užívaly na sjezdovce, ostatní zase na bobech nebo saních. Jednoznačně největší úspěch měla u dětí jízda na gumách neboli snowtubing. To si dítě sedlo dovnitř gumového člunu, vlek ho za řemínek vytáhl na kopec a už se jelo, letělo nebo svištělo připravenou dráhou. To byla ale rychlost! Děti se nemohly této atrakce nabažit. Protože v době, kdy jsme měli s dětmi tvořit stavby ze sněhu, byl sníh kyprý a nelepil se, našli jsme náhradní řešení. Děti si vzaly lopatky na písek, někdo dokonce lopatu na sníh a dlabaly, kutaly, prostě se snažily do vysokých sněhových krajnic lesní cesty vytvořit roztodivná zvířata. Ani večer se nikdo nenudil. Děti soutěžily, zpívaly, jeden večer je čekala pyžamoparty, kde si všichni rádi zatančili. Největší úspěch měly tzv. ploužáky. Ve škole na diskotéce se děti na pomalé písničky tancovat stydí, ale na naší diskotéce děvčata naháněla kluky a naopak a dostat je na parket se většinou povedlo. Docela jsme se báli, aby nás nepotkal nějaký úraz, ale naštěstí zůstalo jen u strachu. Všechny děti jsme domů dovezli zdravé a se spoustou zážitků. Možná to letos zkusíme zase.

V loňském roce se naše MŠ zapojila do programu „Adoptujte si zvířátko.“ Oslovila nás Záchranná stanice volně žijících živočichů Pasíčka v Boru u Skutče, jejímž hlavním posláním je péče o poraněné či oslabené volně žijící živočichy na území Pardubického kraje a zčásti i kraje Vysočina. Existence této neziskové organizace závisí hlavně na sponzorech, a proto jsme se rozhodli pomoct. Z nabízených trvale handicapovaných živočichů byla nám i dětem nejbližší veverka. A to rozhodlo. S velkým nadšením se do projektu zapojily nejen děti a učitelky, ale přidali se i rodiče a vypukla „veverkovská mánie“. Děti veverkou žily – vyprávěly si o ní, lepily, stříhaly, kreslily a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Připravené pokladničky na pomoc zraněné veverce se brzy zaplnily dobrovolnými příspěvky. Veverka byla naše, což oznamovala i tabulka umístěná před voliérou. Také bylo okamžitě rozhodnuto, kam se letos pojede na výlet. No přece za veverkou do Pasíček. Všichni jsme se těšili. Poslední květnový den jsme vyrazili spolu s pamlsky pro veverku i ostatní zvířátka. Prohlídka s výkladem byla poutavá, ale naše veverka spala v pelíšku a nechtělo se jí ven. Byla jí asi zima stejně tak jako nám. Zahřála nás až horká polévka v naší školce, kam jsme se spokojeni a plni dojmů vrátili. Na památku nám zůstalo několik krásných snímků, které jsme u zvířátek pořídili a které nám nyní slouží jako didaktický materiál.

Kresba rozvíjí osobnost dítěte. Vývoj dětské kresby odráží vyspívání osobnosti dítěte a proto bychom měli sledovat, jak se dětská kresba postupně zdokonaluje. Postupné zakládání prací se stává „deníkem dítěte“, ve kterém mohou rodiče, učitelky a třeba i psycholog „číst“ a sledovat vývoj osobnosti dítěte. My učitelky bychom nikdy neměly zapomínat na význam kresby pro rozvoj osobnosti dítěte. V současné době, kdy nás obklopují nabídky knih, časopisů, programy televize, různé zájmové organizace s nabídkou netradičních výtvarných nápadů a technik, nesmíme opomíjet nutnost kresby zvláště v MŠ. Vždy a ve všem hledejme určitou vyváženost. Seznamujme děti se zajímavými novými technikami, pracujme na velké formáty papíru a tím rozvíjejme fantazii a představivost. Z vlastní zkušenosti z různých výstav a soutěží dětských prací vím, že moderní techniky převládají. Je to dobré, ale je nutné si uvědomit, jak je potřebné u dětí s přibývajícím věkem vytvořit smysl pro detail, propracovanost, promyšlenost, upevňování správného držení tužky, zjemnění a zpřesnění tahů pro nácvik psaní tak důležitých pro vstup dítěte do ZŠ. To vše dětem skýtá právě kresba. Nezapomínejme s dětmi kreslit, vždyť kresba může být i zajímavou a netradiční výtvarnou činností – kresleme různými nástroji – tužkou, pastelkou, pastely (suchými, voskovými, rudkou…), barevnými křídami, perem, fixem, dřívkem, tuší, lepidly (klovatina). Využívejme různých druhů podkladů ( papír, sklo, keramika, hedvábí, dřevo, kov). Kresbu můžeme roztírat, rozmývat, odkrývat, patinovat, lavírovat, fixovat…kreslit do podkladů vlhkých, barevných, lazurovaných apod.. můžeme kreslit v přírodě (beton, asfalt, písek, hlína sníh…). Obrazné myšlení, které se vytváří hlavně kresbou v předškolním věku, je základem logického myšlení v pozdějším věku. Proto by kresba měla zůstat v MŠ vždy hlavní výtvarnou činností.

Každý podzim sbíráme kaštany a žaludy, které v zimě nosíme zvířátkům ke krmelci. Na podzim děti poznávají nejen stromy a jejich plody, ale i básničky a písničky o podzimu, zvířátkách, o lese.

Bludiště, doplňovačky, spojovačky nebo logické hádanky zaujmou všechny děti, které rády luští. Úkoly respektují dětskou hravost a přitom rozvíjejí paměť, představivost a logické myšlení.

Jedním z našich cílů je podpora růstu a vývoje dítěte, jeho tělesné zdatnosti, pohybové kultury. Snažíme se děti vést ke zdravým životním návykům a postojům.

Masopust je časem veselí a masek. Karneval a maškary mají děti rády. Nadchnou se zejména tehdy, když jsou do dění vtaženy a své masky si vytvoří samy.

Rozpoznávání geometrických tvarů někdy dělá malým dětem potíže. Neumějí poznat, co je kolečko, čtverec nebo obdélník, zato si moc rády hrají.

Potrava předkládaná ptákům do krmítka by měla být kvalitní a nezkažená. V žádném případě nesmíme dopustit, abychom se prostřednictvím krmítka zbavovali kuchyňského odpadu a zbytků. Takováto potrava totiž ptákům způsobuje značné zažívací potíže a může vést až k jejich úhynu. Ptáky nikdy nekrmíme těstovinami, slanými, kořeněnými a uzenými výrobky ani přepáleným lojem! Z potravin konzumovaných lidmi můžeme ptákům nabídnout ovesné vločky, strouhanou housku (ne slanou), maso (nakrájené na kousky – odřezky masa pro špačky), strouhanou mrkev, tvaroh, vnitřní sádlo nebo lůj. Použít můžeme i jakákoli semena (slunečnici, proso, konopí, mák, lněné semínko, řepku), velice vhodná jsou drcená jádra vlašských a lískových ořechů. V obchodech lze zakoupit přímo speciální míchané směsi pro krmení ptáků. V přírodě můžeme nasbírat různé plody a bobule (na podzim sbírané, mražené nebo po usušení znovu namočené). Ideálním krmivem do zásypu je tzv. zadina – odpad od mlátiček a čističek obilí, obsahující především semena plevelů. Více informací o zimním přikrmování ptáků naleznete na stránkách České společnosti ornitologické http://www.cso.cz/.

Po domácím „kutění“ zbývá spousta různého odpadu. Byla by škoda všechny zbytky rovnou vyhodit, mnohé materiály můžeme využít pro vyrábění různých užitečných a zajímavých drobností.

Město Svitavy slavilo loni důležité výročí – bylo mu 750 let. I s dětmi ve školce jsme si povídali o tom, že má naše město narozeniny.

Jan Amos Komenský je nepochybně nejvýraznější osobností v dějinách našeho školství, jeho dílo je nejen mimořádně významné a inspirující i pro naši současnost, ale i značně rozsáhlé.