Online archiv

Rádi bychom věnovali větší prostor tématu poledního odpočinku v mateřských školách. Myslíte si, že je opravdu nutný, nebo jde jen o přežitek? Nejsou dvě hodiny poledního klidu moc? Co udělat pro to, aby spaní po obědě nebylo dětmi tak neoblíbené?

Také máte ve třídě dítě, které spolehlivě způsobí rozruch už v šatně, není dobré je pouštět z dohledu a jeho kousky vám nahánějí strach? Citlivý pedagog dokáže divy - jenže krůčky ke změně bývají malinké, a tak má mnohdy pocit, jako by stál na místě.

V květnu 2005 jsem měla příležitost seznámit se s jedním z evropských vzdělávacích systémů. Zúčastnila jsem se týdenní studijní návštěvy ve švédském městě Boras, které leží asi 40 km od Göteborgu.

Asi většina z vás odpoví: "Určitě ano! Rozhodně!". Máte pravdu. Chcete se ucházet o místo administrativní pracovnice, samostatného referenta, kuchařky, zdravotní sestry či prodavačky? Potom je praxe opravdu předností. Ucházíte se o místo učitelky? Bohužel musím konstatovat, že ve školství tato zásada neplatí. Mým "prožitkovým učením" se stala zkušenost člověka, který se o místo učitelky uchází. Věřte mi to nebo ne, ale pocity nezaměstnaného nejsou nic moc. Odhodlání a elán střídá nejistota a beznaděj. Jako učitelka MŠ pracuji sedmnáctým rokem. Moje práce se mi stala koníčkem a rozhodně bych nechtěla dělat nic jiného. Zároveň mě ale toto povolání živí. Citelné zkrácení pracovního úvazku v jednotřídní MŠ mě donutilo hledat si práci na plný úvazek. Nabídla jsem své zkušenosti několika mateřským školám. Odpovědi, kterých se mi dostávalo, že by raději absolventku nebo nekvalifikovanou sílu, mne moc netěšily. Ptala jsem se sama sebe: "V čem jsou lepší? Mají něco, co já nemám?". Mám zkušenosti, odrostlé děti, jsem poměrně dobrá výtvarnice a hudebnice, elánu mám na rozdávání. Anebo je to něco, co narozdíl ode mne nemají? A jsme u jádra věci. Nemají praxi. Tudíž z pomyslného koláče mzdových prostředků ukrajují menší díl než já se svou kvalifikací a praxí. Se svými sedmnáctiletými zkušenostmi jsem se stala neatraktivním a drahým zbožím. A i když mé hledání bylo nakonec úspěšné, dlouze jsem se rozhodovala, zda mám zůstat ve školství, či přijmout kancelářskou práci, kde moje praxe nikomu nevadí a naopak je přínosem. Zůstala jsem věrna práci učitelky MŠ, ale pachuť neochoty ve mě zůstává. Naše školství se tváří jako krásné červené jablko. Pokud však do něj kousnete, bývá trpké a kyselé.

Rádi bychom touto cestou poděkovali paní Ireně Vaidlové, bývalé vychovatelce školní družiny při ZŠ generála Klapálka v Kralupech nad Vltavou. Bezmála 41 let pracovala s dětmi a předávala jim svým laskavým způsobem dovednosti a zkušenosti. Podněcovala děti k tvůrčímu myšlení, rozvíjela jejich výtvarné cítění, snažila se u každého dítěte nalézt nějakou dovednost, která stála za uznání.

Semináře pořádá nakladatelství Portál.

Učitelky mateřských škol mohou mít značný vliv na vývoj dítěte. Uvědomují si přitom nepřebernou škálu okolností, které dítě utvářejí. Je dobré, když soustředí maximum energie a umu na ty faktory, které mohou samy ovlivnit, a příliš se nezabývají těmi, které pedagogickými prostředky přímo výrazně ovlivnit neumíme (např. dědičnost, fungování mozku, zdravotní problémy v předcházejících obdobích). Takovým ovlivnitelným faktorem je rovněž skutečnost, jak se dítěti daří plnit požadavky okolí a jak toto okolí reaguje na činy dítěte i na dítě samotné. Úspěch je mocný hybatel budoucí činnosti. Pokud se dítěti daří, má tendenci činnosti opakovat, a když se setká s nezdarem, příště se podobné situaci vyhne. Populární psychologická literatura samozřejmě zmiňuje, že je žádoucí dítě chválit a povzbuzovat, aby mělo pocit, že je úspěšné. Mnohem méně se uvádí, že dítěti je možné rovněž pomoci, aby činnost samo zvládlo, aby dosáhlo slušného výsledku. Ten je pak povzbudí ještě víc než samotná chvála. Musíme ovšem počítat s tím, že dítě není úplně naivní a leckdy pozná, že je chváleno za úplné samozřejmosti, nebo dokonce že je chváleno za nepoměrně horší výkon, než podaly ostatní děti. Takže první zásada zní - chvalme dítě za reálné výsledky. Jenže u některých dětí je výsledek trvale slabý, nedaří se mu, výrazně zaostává za svými vrstevníky. Takže v té chvíli nastupuje druhá zásada. Nemusíme chválit jen za výsledek, ale i za cestu, kterou konkrétní dítě jde a kterou případně již urazilo. Psychologické výzkumy přesvědčivě ukazují, že je dokonce mnohem efektivnější, když chválíme dítě právě za snahu, úsilí, trpělivost, vytrvalost, výdrž, soustředění na práci, nasazení, ochotu vnímat rady a připomínky okolí, využívat nabízenou pomoc, než když chválíme pouze za výsledek (povedlo se ti to) nebo za vlastnosti, které dítě nemůže ovlivnit (ty jsi tak chytrý). Toto chválení zaměřené na proces současně výrazně chrání dítě před nepříznivými následky budoucího selhání. Pomáhejme tedy dětem v tom, aby se snažily a aby to dokázaly, a pak je oceňujme za jejich úsilí.

Do denního režimu mateřských škol neodmyslitelně patří polední odpočinek. Děti, které nejdou "po o" domů, se převléknou do pyžamek a hajdy na lehátko.

říká psycholožka Václava Masáková, s níž jsme mluvili o tom, jak předejít vyčerpání při práci s dětmi.