Online archiv

Jednou z možností, jak se seznámit s péčí o předškolní děti v jiné zemi, je pracovní nebo studijní návštěva. Pojďme se podívat, jak to vypadá v jedné anglické mateřince.Zahradu školky děti využívají nejen ke hrám, ale také ke společnému jídlu.

První měsíc v roce je nejdůležitější pro budoucí prvňáčky. Koná se totiž zápis do 1. třídy základní školy. Mohlo by se zdát, že tahle skutečnost se mateřské školy týká jen okrajově, ale to není pravda. Většina dětí, které jdou kzápisu do první třídy, chodí do mateřské školy. A součástí předškolní výchovy je formování kompetencí - schopností potřebných k celoživotnímu učení. Učení probíhá formou nejrůznějších činností.Rodiče ale většinou nevědí, jak takové činnosti probíhají. Znají jen jejich výstupy - obrázek v šatně, naučená básnička apod. Proto jsme letos pro rodiče předškoláků připravili ukázku takového běžného"školkového"dne. Ve 3. třídě naší mateřské školy je 23 předškolních dětí, takže se většina její činnosti vztahuje k přípravě na vstup do základní školy.Začínáme ráno v komunitním kruhu. Cvičíme fonematický sluch, upřesňujeme matematické představy a prověřujeme obecné vědomosti - povídání o ročním období, o práci dospělých apod. Pozorujeme sociální kontakty - jak se dítědomlouvá s vrstevníky a jak s námi učiteli. Zjišťujeme, jak umí zvládat zadané úkoly, a podporujeme jeho samostatnost.Při svačině necháváme děti, aby si samy připravily jídlo a také po sobě uklidily. Při skupinové práci u stolečků opravujeme nevhodné držení tužky. Sledujeme, jak se děti koncentrují na práci a jak si jsou schopny udržetpořádek na pracovním stole. A stále upevňujeme schopnost pravolevé orientace.Celý den posloucháme děti a mluvíme s nimi. Takže známe jejich komunikační schopnosti, bohatství slovní zásoby a způsobů vyjadřování a slyšíme i případné problémy výslovnosti.Malou ukázkou jsme se snažili přiblížit rodičům celou tu velkou a zajímavou práci s dětmi. Mnozí byli překvapeni - tohle vy ve školce děláte, to jsem nevěděla. Jiní potěšeni - ten náš umí všechny číslice. Ale pro všechnyto byla příležitost k poznání a podnět k přemýšlení - i pro nás učitele.Děkuji paním učitelkám ze 3.třídy, Ing. Janě Dostálové a Marcele Krčálové, které ukázkovou hodinu připravily.

Před pěti lety jsme se s kolegyní rozhodly, že pro děti s odkladem školní docházky zkoncipujeme třídu, která je bude intenzivně a systematicky připravovat na základní školu. Co nás k tomu vedlo? Byla to zkušenost, že mnoho dětík nám do speciální mateřské školy přichází pozdě, většinou až učitelky základní školy zjistí vážné nedostatky při zápisu do 1. třídy.Několikrát k nám byly poslány i děti, které již docházku do 1. třídy zahájily. Tyto děti mají podobné problémy: řečové nedostatky (vady ve výslovnosti, dysgramatismy, malou slovní zásobu), problémy v oblasti jemnémotoriky, nezralý výtvarný a grafický projev, mají potíže se sociální adaptací, obtížně se soustřeďují, nezvládají sebeobsluhu. Po projednání s vedením školy jsme naši myšlenku třídy pro děti s odkladem školní docházky prodeset dětí, u kterých existuje předpoklad pro vřazení do běžné základní školy, zrealizovaly. Po pěti letech provozu této třídy je možno hodnotit ji jako smysluplnou.Při sestavování programu výchovné práce vycházíme jak z"Programu výchovné práce pro speciální mateřské školy", tak z"Rámcového programu pro předškolní vzdělávání."Program této třídy je sestaven tak,aby si děti osvojily dovednosti potřebné pro výuku čtení, psaní a počítání a naučily se samostatnosti mimo okruh vlastní rodiny. Mezi specifika práce patří každodenní logopedická péče - jak individuální cvičení, tak společnélogopedické chvilky a každodenní provádění grafomotorických cvičení. Tyto činnosti zajišťují odbornice - logopedka a speciální pedagožka vyškolená v rozvíjení grafomotorických dovedností.Všechny děti mají svůj nelinkovaný"úkolový sešit", ve kterém procvičují grafomotoriku i doma. Opakují s rodiči to, co už natrénovaly v mateřské škole. Podobně procvičují mluvení - úkoly zapisujeme do malých notýsků.Prostřednictvím úkolů nenápadně přimějeme rodiče ke spolupráci a snaze pomoci dětem při přípravě do školy. Rodiče mohou případné problémy zkonzultovat v odpoledních hodinách vyhrazených pro logopedickou poradnu. Všechnyděti v této třídě nemají stejné problémy. Obtížnost a tempo práce proto přizpůsobujeme individualitě dítěte a jeho schopnostem. Snažíme se děti příznivě naladit pro práci. Dítě musí samo chtít a na učení se těšit.Pro nás pedagogy je velmi důležitá spolupráce s odborníky, hlavně klinickými logopedkami a psychology, spolupracujeme i s SPC. S nimi konzultujeme a sjednocujeme naše aktivity a respektujeme jejich rady. Společně s nimi arodiči hledáme nejvhodnější základní školu pro jednotlivé děti.O všech činnostech jsou vedeny záznamy, které slouží jako podklady ke srovnávání a hodnocení. K porovnání stavu řeči slouží magnetofonové nahrávky, o pokroku v grafomotorice svědčí velký balík pracovních listů. Objektivníposouzení celkového stavu dětí provádí psycholožka.Zajímáme se o osud našich dětí i po jejich nástupu do základní školy. Velmi nás těší, že děti z naší třídy jsou úspěšné.

Reaguji na článek v Informatoriu z ledna 2006 nazvaný"Nadané dítě v současné škole."Před třemi lety nastoupil do naší mateřské školy tříletý chlapec Adam. Byl spíše nenápadný, v kolektivu nad ostatními kamarády ničímnevynikal. Během pobytu v MŠ dával o sobě vědět čím dál tím víc a vyloupl se ze své skořápky.Projevoval se jako všestranně nadané dítě, např. už v šesti letech dovedl číst z jakékoliv knihy, psal si své"školkové"objevy, ale na první pohled to byl stále skromný chlapec. Adámek měl ještě mladšísestřičku, kterou jako starší brácha ochraňoval, a také maminku, které kreslil ve školce pěkná srdíčka. Jenomže tato"maminka"měla raději než své děti alkohol. My jsme o problému věděli a spolu s tatínkem a paníředitelkou jsme tuto velmi citlivou situaci museli řešit.A co náš Adámek? Ten měl své vnitřní pocity, které dával vždy nějak najevo - například při výtvarných činnostech měl jako jiné děti nakreslit"s kým si doma hraje". Řekl nám:"Maminka tady není, ona pořád spí".To, že znal každou píseň a báseň jako první, nebylo nic výjimečného. Jednou, když jsem dohrála dětem oblíbené písničky, mě Adam požádal, zda si může také něco zahrát. U klavíru pak seděl často a hrál i za mne. Také sestalo, že jsem hrála novější píseň, kterou jsem ještě neznala zpaměti - Adámek perfektně zaskočil. Na besídce pro maminky hrál písně, které jsme si ve školce zpívali (jedním či dvěma prsty dokonce i s křížky), vše hrál s velmidobrou dynamikou a rytmem a tím prokázal své nadání a talent.Společně s tatínkem se nám podařilo pronajmout na určitou dobu pro Adámka klavír domů. Na naše doporučení navštívil tatínek učitelku hudby a ta Adámkovi umožnila vystupovat na závěrečném koncertu hudební školy, aniž by doZUŠ začal chodit. Hrál tam to, co se sám naučil a co slyšel. Teprve po prázdninách začal navštěvovat první třídu a nastoupil jako žáček do ZUŠ.Adámek je spokojený, vše bere jako něco, co se mu líbí, co ho těší a baví. Má však jedno velké přání - aby se mu maminka vrátila. Jeho velkým štěstím je skvělý tatínek, babička a dědeček. Doufejme, že ve škole natrefí nasprávné pedagogy, kteří uznají, že může být"kuře chytřejší než slepice"a budou jeho nadání a talent podporovat i v jiných oblastech.

V úvodníku minulého čísla Informatoria 3-8 se s čtenáři několika milými slovy rozloučila šéfredaktorka Mgr. Pavla Schrötterová. Těch více než dvanáct let jejího"života s časopisem"zůstane významným kamínkem v mozaicevýchovy a vzdělávání předškoláčků a malých školáčků. Děkujeme jí za dlouholetou spolupráci a vstřícnost při zveřejňování našich akcí. Do dalších let upřímně přejeme paní Schrötterové zdraví a pohodu!

Tradicí MŠ Delfínek v Ostravě-Výškovicích se stala oslava jarních svátků v podobě Velikonočního jarmarku. Můžete si zde prohlédnout a také zakoupit vše, co se vám bude líbit. Výrobky z továren zde ale nenajdete, vše je ručnípráce dospělých i dětí. Jarmark se koná 30. března od 7 do 16.30 hod. a 31. března od 7. do 16. hod. v MŠ Srbská 4, Ostrava-Výškovice. MŠ letos slaví 30 let svého působení.

Třetí kolo projektu Svět očima dětí se zaměřilo na oblast trestní odpovědnosti dětí a mladistvých. Cílem projektu je prevence, ale především rozšíření informovanosti dětí (z MŠ, ZŠ, dětských domovů, speciálních škol, zájmovýchkroužků). Práce k jednotlivým soutěžním tématům je nutné zasílat nejpozději do 31. 5. 2006. Odborné materiály jsou k dispozici na www.mvcr.cz/soutez. Soutěžní díla se zasílají na adresu: Ministerstvo vnitra, odbor tisku a PR,Nad Štolou 3, poštovní schránka 21TP, 170 34 Praha 7-Letná, do rohu obálky heslo: Svět očima dětí. Kontaktní osoba projektu: Mgr. Lucie Vyhnálková, tel.: 974 832 973, email: soutezpr@mvcr.cz.

Lydie Raisin Praha, Portál 2005, 161 str.

Platová třída

V dobách, kdy ještě lidé měli čas prožívat běh roku v kolotoči oslav, patříval Masopust k období nevázaného veselí, žertů, tancovaček a převleků. Období, které trvalo od Tří králů až do Popeleční středy (letos 1. března - pozn.red.), se nám smrsklo na tradici karnevalů, plesů a koblih.Pomalu začalo ubývat"Slavností", které umožňovaly lidem všechny důležité přelomy v roce spoluprožívat. Naštěstí se pomaličku začínají některé staré zvyky obnovovat. Nám se již podařilo zavést si tradiciMartinské slavnosti. 11. listopadu k nám do dvora přijíždí Martin na bílém koni, u brány ho vítá žebrák i děti s vlastnoručně vyrobenými lucerničkami, Martin rozdává rohlíčky, které nám upekly maminky, a kromě nejrůznějšíchsoutěží se také hodně zpívá a tančí.Asi pro to všechno jsme se rozhodli změnit tradiční únorový karneval v Masopustní rej, opustit třídy a vyrazit s průvodem do ulic. Kdybyste loni to únorové úterý zavítali k nám a prošli ozdobenou slavobránou, přivítaly byvás maškary, na jaké byste si jen vzpomněly. Počasí nám přálo a po suchém lednu přišel třeskutý mráz i s řádnou nadílkou sněhu, takže jsme pamatovali i na něco pro zahřátí. Děti si v závětří našly svůj stánek s koblihami ahorkým čajem a pro rodiče a jejich zdraví jsme připravili zabíjačkové hody, slivovici a grog.Po úvodním přivítání jsme se za halasného zpěvu masopustních písní vydali v průvodu naším sídlištěm. Celý Masopustní rej byl ukončen rozpustilými tanci a zpěvem na našem školním dvoře. I přes opravdu velkou zimu všichnivydrželi až do samého konce. Byli jsme všichni rádi, že se vše podařilo a veselo bylo.

Děti byly jako vždy spontánní, využily pestré nabídky sportovního vyžití, kterou přece jen v rámci bezpečného přežití všech zúčastněných vesměs orientujeme pro větší prostor plochy i času na pobyt venku. Největším lákadlem bylpadající sníh za okny. Děti chtěly zpívat i tančit, s chutí se pustily do tvoření střapatých meluzín a věrně dokázaly popsat své pocity, které jim ledový vítr při krmení sýkorek na římse za oknem přinesl.Nezvykle sedící a čtoucí žena za stolem lákala naše třídní osobnosti k navázání přímého kontaktu."My bychom se Vám chtěly představit, já jsem Ivetka a to je Andulka, ona už je předškolačka, ale já ještě ne",tlačila před sebe naše malá osobnost o dvě hlavy větší a nesmělejší Andulku"vstříc"seznámení.Za chvíli mi oznamovaly, že nabídly"paní Jarce"křížaly, neboť už se vzájemně představily. Obě jsme se usmály. To je zcela jasný případ spontánního, vřelého a přitom zdvořilého chování.

"Ten dělá to a ten zas tohle..."a pan Schoř je truhlářem. Byli jsme moc rádi, že nám umožnil návštěvu ve své nové dílně plné dřevěných desek, prken, pilin, strojů, nářadí, ale i rozdělaných výrobků. Děti hnedpoznaly, že na dřevěných kozách se právě těší na dokončení dveře.Radek věděl, že do rámu přijde skleněná výplň. Byl velmi zvídavý a zajímal se o stroj, u kterého stál."To je dlabačka. Vrtačka, kterou se dělají na dveřích díry pro zámek,"vysvětlil pan Schoř a hned ukázaldětem odsávání prachu a drobných pilin. Děti zaujal tento stroj tím, že po spuštění se na něm vztyčil veliký pytel. Pan Schoř děti upozornil na rámus, který stroj bude vydávat, přesto se několik dětí zaleklo.Po několika minutách si děti na hluk přivykly a strach úplně pominul v momentě, kdy pan truhlář opracoval na hoblovacím stroji dřevěné hranolky a nařezal na okružní pile malé domečky a také kvádry a trojhranné jehlany."Tak, kdo chce domeček?"přizval děti k sobě blíž pan Schoř, když stroje utichly. Někteří kluci si postavili na kvádr jehlan a vytvořili si dům jako ze stavebnice.Úplně si však získal pan Schoř důvěru dětí, když jim dovolil, aby si z hromady odřezků vybraly, co chtějí, a odnesly si to domů. Nejvíce se dětem líbily dlouhé tenoučké laťky. Děti odcházely z truhlářské dílny velmispokojené. Měly plné ruce dřívek a latěk a na památku fotografii před dílnou. Pan Schoř nás vyprovodil až na ulici a my mu moc děkujeme za nevšední zážitek.