Online archiv

ZŠ a MŠ Pěnčín vyhlašuje 1. ročník celostátní soutěže autorské poezie"Lásky a smutky Bohdana Kaminského", básníka, který se narodil v Huse u Sychrova v roce 1859. Je autorem téměř čtyřiceti knih. Každý autor můžezaslat do soutěže maximálně pět dosud nepublikovaných básní napsaných na stroji nebo počítači ve dvojím vyhotovení. Téma básní není určeno ani omezeno. Kategorie: I. děti do 15 let, II. 16-30 let, III. nad 30 let. Uzávěrkasoutěže: 30. 4. 2006.Slavnostní předání cen bude 26. 8. u příležitosti Dne obce v budově ZŠ. Soutěžní práce musí obsahovat jméno a příjmení autora, adresu, věk - kategorii. Adresa pro zasílání: ZŠ a MŠ Pěnčín, č. p. 17, 463 45 Pěnčín. Informace natel.: 485 177 257 (Mgr. Pavel Vydra), e-mail: škola@zs-pencin.cz

Pavel Dolejší Humpolec, Pavel Dolejší 2005, 104 s.

Zodpovědnost za žáky

Loňská zima se svou sněhovou nadílkou dětem velmi přála. Na kopci školní zahrady děti bobovaly a sáňkovaly do sytosti od ledna až do března. Přesto jsme se na příchod jara už velmi těšili. I když venku byly ještě zbytky sněhu,vítala všechny příchozí jarní výzdoba v hale školky. Při dopoledním pobytu venku si děti vzaly More nu a šly s ní k Berounce. U řeky si zazpívaly písničky o jaru, starší děti zatancovaly"Pozdrav slunci"a za bujaréhoveselí hodily Morenu do vody. Všechny děti věděly, že tímto starým zvykem jsme se rozloučili se zimou.

Na jaro a jarní sluníčko se vždycky těšíme. Děti, protože už mají dost sněhu i klouzaček, a všechny učitelky, protože je méně svetrů, rukavic, méně zavazování šátků a šál i kombinéz, které se tak těžko navlékají.S radostí pak každý rok společně s dětmi připravujeme Vítání jara. Pokaždé naše oslava vypadá jinak. Ještě dnes nám krásné výrobky a řada fotografií připomíná chvíle, které v Pohádce společně s námi strávila v pilné prácipaní Jiřina Vyčichlová, lidová umělkyně z Hronova. Trpělivě učila dětské prstíky vytvářet drobné ozdoby z hronovického těsta - materiálu jako stvořeného pro práci s předškolními dětmi. Rodiče po usušení výrobků obdivovalivěnečky, ptáčky a srdíčka, které děti s laskavou a usměvavou paní Vyčichlovou vytvořily.V minulém roce jsme pozvali na Vítání jara i kamarády ze školy pro neslyšící, se kterými nás spojuje dlouhodobá spolupráce. Ustrojili jsme Vesnu i Moranu a před školkou jsme společně tancovali, hráli hry i cvičili a celouplochu před naší Pohádkou jsme pomalovali a vyzdobili barevnými křídami. Nejen rodinní příslušníci, ale i náhodní kolemjdoucí se usmívali a s uznáním hodnotili výstavu výtvarných prací dětí venku uprostřed sídliště, která spolus naším programem připomněla veřejnosti důležitost předškolní výchovy a přinesla na jedno všední dopoledne mezi jinak tiché paneláky sváteční náladu a oživení.Dětem se také dostalo odměny - pekárna pro ně napekla výtečné koláče, kterých byly plné mísy. Moranu si odnesli kamarádi ze speciální školy - k řece je od nás daleko a oheň přece mezi domy nepatří. Zato s Vesnou jsme seradovali ještě několik dnů, kdy"stála jako modelka"našim malým výtvarníkům.

Skupinu pětiletých dětí upoutala knížka Markéty Prachatické"O kočičce, myšičce a červené slepičce", která se stala základem tvorby integrovaného bloku. Pohádka obsahovala postavy, situace a problémy, které muselahrdinka příběhu - červená slepička - řešit: poznávání dobra a zla, rozlišování správného a nesprávného chování, jednání v různých situacích. Děj upoutal pozornost dětí, práce s pohádkou jim umožnila vstoupit do rolí postavzvířátek a přemýšlet nad problémy. Během společného povídání jsme se zamýšleli nad důsledky chování pohádkových postav i nad chováním každého z nás.Hrdiny pohádky jsou kočička, myšička a červená slepička. Jednou se slepička po probuzení ptá zvířátek, kdo jí pomůže rozdělat oheň, zamést podlahu a připravit snídani. Ani jedno zvířátko nechce pomáhat, ale na snídani majíchuť. Dostanou ji pod podmínkou, že už budou pomáhat.V další části příběhu se objeví lišák a ptá se zvířátek, které z nich ho podrbe na zádech. Jediná slepička je odvážná, ale na svou odvahu doplácí, lišák ji chytí, pochytá i ostatní zvířátka a strčí je do pytle. Po cestědomů lišák usne a slepička sebe, kočičku a myšku osvobodí. Společně nanosí do pytle kamení a nic netušící lišák po probuzení pospíchá domů, aby lišce přinesl večeři.Motivační činnosti, na které navázaly další aktivity vycházející z příběhu, spojovala skutečnost, že se děti nenásilně učily domýšlet příběh, řešit zadání, zamýšlet se nad problémy, spontánně se vyjadřovat a stávat sespolutvůrci při vymýšlení činností. Některé činnosti si děti vymyslely samy, napadly je třeba hádanky typu"Co by se stalo, kdyby", zahrály si honičku s pravidly -"Drbání na zádech"a sluchovou hru"Slepičko, pípni, myšičko pískni". Mohly si také celý příběh nakreslit. Na otázku, co se jim v pohádce nejvíce líbilo, děti většinou odpovídaly: že je zaujalo, jak byla slepička hodná a chytrá. Také se jim moc líbilyobrázky v pohádce.Téma jsme doplnili vyprávěním podle obrázků s cílem rozvíjet vyjadřování. Prohlíželi jsme si obrázky a hledali jsme, co je podobné nebo stejné. Nakonec jsme si zahráli na slepičí zápasy - dvojice dětí ve dřepu do sebenarážejí dlaněmi a snaží se navzájem povalit. Nesmějí ale překročit čáru anebo upadnout. Prostřednictvím pohádkového příběhu se děti snažily nahlížet na problémy druhých a možná si udělaly určitou představu o plnění povinností.Snad alespoň trochu pochopily, jak je důležité nepodvádět, dodržet, co se slíbí, pomáhat, být spravedlivý a vděčný.

V mateřské škole se děti pravidelně setkávají s knihou. Jaká je ale situace v rodinách? Rodiče mívají málo času a mnohdy je pro ně jednodušší posadit dítě k televizi.Dobře vybraná kniha děti vždy zaujme.

Ve výtvarně pracovním kroužku pracujeme hlavně s papírem, nůžkami a barvami, ale potěšíme se i písničkou a vyprávěním, jezdíme na výlety. Letos přibyly do kroužku menší děti, které rády používají připravené šablony. Pomocíšablon mohou vytvořit veselého beránka nebo zajíčka.

Zvířátka v zoologické zahradě navštěvujeme téměř po celý rok. Komu se ale poštěstí mít ve třídě svoji vlastní ZOO? Zkuste si vyrobit svá vlastní papírová zvířátka.,Chlupaté zvířátko ve školce mít nemůžeme, zato s papírovými zvířátky si můžeme hrát každý den.

Žasneme nad statistickým zjištěním, že třetina dětské populace se málo pohybuje a nemá kladný vztah k pohybu. Ten se však vytváří již v předškolním věku.Zkusme si s dětmi povídat o tom, jaké mají představy o svém těle.

Naučila jsem se dětem pohádky, pohádkové příběhy"šít na míru". Myslím, že tento způsob okamžitého vyprávění na dané téma - děti si samy zvolí, o čem chtějí vyprávět před spaním - je náročný. Vyžaduje to pohodu,koncentraci, zkušenost, hodně poznatků, fantazie, podnětné prostředí jak pro učitelky, tak pro děti.Vždycky jsem obdivovala zkušené kolegyně, které dokázaly vyprávět pohádky poutavě, krásnou češtinou, děti poslouchaly a vstřebávaly každé slovo. Postupně jsem si vytvořila svou cestu - moje prvotina vznikla předVelikonocemi. Hrdina"velikonoční zajíček"prošel celou výrobou čokolády v továrně: forma, staniol, namalovaný zajíc - konkrétní figurka jako motivační prvek nám vydržel do léta - to už je patnáct let. Filípek, dítě,které tenkrát tak bezprostředně doplňovalo mé vyprávění, vtahoval ostatní děti ke spolupráci, rozvíjení příběhu, nyní bude maturovat.Další období mého působení bylo na vesnické mateřské škole. Tak tam jsem se s vymyšlenými pohádkami nechytala. Tyto děti byly veskrze praktické, manuálně zručné, překvapovaly mě tělesnou zdatností, láskou k přírodě,znalostmi o přírodě a hospodářství. Uměly nachystat"hostinu pro celou vesnici", bavit se, radovat ze života.Ve městě s dětmi ze sídliště je práce jiná. V letošním školním roce máme"plyšový květ, v něm růžový zajíček". Pro mě je to kýč, pro děti"Králíčková - Zajíčková". Další kamarád je plyšový hnědý králíkRuda. Kladná a záporný - oba dětmi velmi milovaní. Děti si mohou denně přát, jaký příběh chtějí slyšet, samozřejmě jsou spolutvůrci příběhů. Někdy zvířátka reagují na situaci ve třídě - chválí, opakují písničku, připravují dětik zápisu do ZŠ, řeší na přání rodičů např. problém"bubák u mě v pokojíčku večer". Každý příběh má výchovný moment.Vždy je podporována jazyková hravost dětí, fantazie nezná mezí. Děti opravdu mají radost z projevu, dokážou vyjádřit svoje problémy i radost, opravují Rudu, když poplete větu. Hlavně chtějí a mají potřebu mluvit - říct svátrápení, problémy, radost.

I do života malých dětí občas zasáhne smrt a navždy s sebou odvede někoho blízkého. Nejčastěji dědečka nebo babičku, ale někdy i toho, kdo představuje bezpečí dětského světa, jednoho z rodičů.Možnost vyplakat se v náručí někoho blízkého je nejúčinnějším lékem na bolest.