Online archiv

Hádejte, kdo přišel do naší"školky"na návštěvu? Byli to školáci ze ZŠ Horymírova, Ostrava Zábřeh. Většina z nich chodila do naší mateřské školy, ale dnes už jsou to druháci, třeťáci, čtvrťáci nebo páťáci. Kromě toho,že chodí do školy, navštěvují také bezplatný kroužek"Flétnička"ve školní družině. A právě tyto děti pod vedením vychovatelky Bc. Ireny Seidlové uspořádaly na konci listopadu v naší mateřské škole"koncert pro předškoláky".Našim předškolákům i jejich rodičům se koncert moc líbil. Děti obdivně vzhlížely na své starší kamarády, jak jim to krásně píská - samostatně i ve společné skladbě. Až prý budou chodit do školy oni, budou se také učit hrátna flétnu. My dospělí si přejeme, ať se jim to podaří - ať se naučí hrát pro radost sobě i druhým.

V posledních letech se také školní stravování podstatně změnilo k lepšímu. Pracovnice školních jídelen prošly školením pro skladbu jídelníčku podle nejnovějších trendů o zdravé výživě, změnily se normy. Naše paní kuchařky sesnaží navrátit k domácí stravě bez polotovarů a hlavně chemicky upravovaných potravin. Společně pak učíme děti jíst pestrou stravu včetně ryb, mléka a mléčných výrobků, veškerý sortiment zeleniny a ovoce.V naší školní jídelně přišly paní kuchařky na formu, jak dětem podávat zeleninu nenásilně, přirozeně. Podle jídelníčku dostávají děti zeleninou nazdobené chleby, zeleninové saláty velmi jemně ochucené, zajímavé polévky.Dokonce se zde vaří pro děti, které mají zdravotní problémy - alergie na jablko, vejce, rajče.Nestačí moderně vybavená kuchyně v nerezu, normy, finance... Je třeba ještě paní kuchařka - maminka, která má cit, selský rozum. Poděkujme všem, kdo nám denně zpříjemňují část dne. My, co rádi vaříme a jíme, víme, že jsou nepostradatelné.

Mateřská škola"Mšeňáček"ležící na úpatí Jizerských hor, má na dosah krásnou přírodu, upravené lyžařské trasy a sjezdovky. Každý rok po Vánocích vyrážíme s dětmi na sjezdovky do lyžařského střediska Severák vHraběticích. Školička probíhá po dobu jednoho měsíce, jezdíme dvakrát týdně. Děti jsou rozděleny do družstev podle svých lyžařských schopností. Ti nejlepší jezdí po celém areálu střediska, ti méně zdatní pilují styl na mírnémsvahu. Začátečníci se učí lyže ovládat a seznamují se s jízdou na vleku.Autobus nás vždy ráno odveze od školky do lyžařského centra, kde máme k dispozici vytopenou chatku. Děti se zde přezouvají, ohřívají během dne, když jim je zima, a svačí. Celé dopoledne trávíme na lyžích, děti náspopohánějí i u svačiny, jen aby byly na svahu. Zpátky se vracíme po poledni, ve školce na nás čeká chutný oběd. Dětem se školička velmi líbí. Některé s námi jezdí i několikrát, protože začínají v útlém věku a stihnou se s námiběhem předškolní docházky svézt i třikrát.Po překonání prvních problému, pádů a strachu se z dětí stávají správní lyžaři, které obdivuje celé okolí. Během školičky se naučí jezdit na vleku, zatáčet a zastavit, prostě ovládat lyže. Snažíme se jim pobyt zpestřitdalšími činnostmi, jako je jízda ve dvojicích, jízda na laně, sbírání drátěnek, koulení míčů, jízda ve slalomu atd. Vše končí závěrečným závodem ve slalomu. Všichni účastníci jsou odměněni medailemi a diplomem na památku.Rodiče se školičky aktivně zúčastňují, pomáhají s odvozem lyží. Často s námi tráví na svahu celé dopoledne. Toto vše velmi přispívá k vytváření ještě lepších vztahů mezi naší školkou a rodiči. A nás organizátorky těšívidět v poslední den školičky lyžující spokojené děti a usměvavé rodiče pyšnící se svojí ratolestí.

Zásadní význam pro otázku vzdělávání nadaných žáků u nás mají dokumenty Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávaní.Nadané dítě je zvídavé, z oblasti, která je zajímá, má spoustu poznatků.

Naši budoucí prvňáčci mají velkou výhodu, protože školní prostředí dobře znají. Docházejí do základní školy na kroužek anglického jazyka a počítačový kroužek, občas navštívíme starší kamarády v tělocvičně či na školní zahradě vrámci spolupráce se ŠD, jindy nás škola pozve na divadelní či kouzelnické představení do školní tělocvičny, někdy je tomu naopak a v mateřské škole přivítáme starší kamarády a pedagogy my. Společně jezdíme na různé akce, dodivadla nebo na předplavecký výcvik. Mladší děti tak neztrácejí kontakt se staršími a navíc mají možnost blíže poznat i dospělé, kteří na ně budou čekat u zápisu a později je budou provázet celým školním rokem.Základní škola vždy připravuje zápis pohádkovým způsobem. Loni se děti mohly těšit na pejska a kočičku ze známé Čapkovy knížky. Již před zápisem nám paní učitelka zapůjčila audiokazetu, aby si děti mohly příběh"Jakkočička a pejsek pekli dort"poslechnout. My jsme navíc zapůjčili od jedné maminky i videokazetu s tímto příběhem. O pohádce jsme si povídali, téma rozvinuli dál: co nám chutná, jaké máme chutě.Počátkem února se děti s maminkami a jedním tatínkem sešly v základní škole. Tradičně je doprovázím i já jako zástupce mateřské školy. Na děti čekala pestrá škola zvířátek, která se vesele představila při písničce stejnéhonázvu. Nechyběly ani kostýmy a masky. Postupně děti plnily úkoly se zvířátky v dobré náladě a pohodě. Pejsek a kočička jim dali ochutnat trochu z přísad, které přidali do dortu. Chuťové hádanky byly snadné, nikdo se nemýlil. Pozpívání, rytmizování, hledání barev a tvarů, cvičení, vyplnění úkolů na listu, zvládnutí počítačových hádanek, chytání míče, šněrování desek pro lví klec a nakreslení zvířecí postavy ze zvířecí školy čekal děti i rodičeopravdový dort a dárečky.Již několik let se naše MŠ věnuje spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou a se speciálním pedagogem. Ještě před zápisem do první třídy projdou děti ve spolupráci s PPP testy školní zralosti, na které navážoupohovory s rodiči na základě hodnocení testů. Tato diagnostika spolu s dalšími hodnoceními a záznamy o dítěti z MŠ pomůže rodičům rozhodnout se o případném odkladu školní docházky. Záznamy MŠ se souhlasem rodičů konzultujeme is pedagogem ze ZŠ.Snažíme se, aby vstup dítěte do první třídy byl v jeho životě šťastným krokem tím správným směrem, což vyžaduje spolupráci MŠ, rodiny, odborníků a ZŠ.Kočičku vytvořila Karolínka Bartejsová, MŠ Trnava.

Hanička patří do skupiny nejstarších dětí, přesto se rodiče rozhodli na doporučení mateřské školy pro vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně a následný odklad školní docházky. Důvod?Výchova a vzdělávání v mateřské škole připravuje dítě na roli žáka.

Možná do marného. Poněvadž móda je móda. V šatech, v chování, a tedy i v řeči. Stalo se dokonce zvykem, že i v mnoha veřejných projevech zaznívají slova, která ještě před několika lety byla tabu. Začalo to oslovováním"vole, vole"a vývoj pokračuje. Pak se nesmíme divit, že i dítka školou nepovinná se dovedou navzájem titulovat nejen zvířecími jmény. Některým rodičům to vadí, jiným ne. Třeba taková rozprava s dětmi o slušnémvyjadřování aspoň u někoho zaseje zrníčko k chuti hezky se vyjadřovat.Namaloval Ondra Michl, MŠ Klíč, Česká Lípa.

Již několik let v občanském sdružení Jasněnka v Uničově probíhá odpolední kroužek dramatické výchovy s dětmi se zdravotním postižením. Činnost kroužku byla u dětí oblíbena. Proto jsme se rozhodli obohatit práci o společnásetkávání s dětmi z MŠ. Vytvořili jsme projekt integrované tvořivé dramatiky, který zahájil činnost v říjnu 2004 a nadále pokračuje i v tomto školním roce. Od města Uničova jsme získali finanční dotaci, zakoupili jsme dětskýdivadelní paraván a kostýmy pro děti.Hlavní cílem projektu je hledání vztahů mezi zdravými dětmi a dětmi s postižením, rozvíjet aktivitu, tvořivost, vnímavost, seznámit se s divadlem, rozvíjet pohybové a jazykové dovednosti. První lekce byly zaměřeny navzájemné seznámení dětí a herních prostor stacionáře. Další setkání jsou tematicky zaměřena jako např. Svět rukou, Archa Noemova, Papírové loutky a další.Po dobu činnosti integrovaného dramatického kroužku jsme s dětmi uskutečnili i několik zajímavých akcí, např. vystoupení ve školní družině a veřejné vystoupení v rámci uničovského Majálesu. Činnost dramatického kroužku senám osvědčila, děti se na společná setkání těší. Myslíme si, že došlo k naplnění našeho hlavního cíle a to k rozvíjení vztahů mezi zdravotně postiženými dětmi a jejich zdravými vrstevníky.

Ráda bych reagovala na článek Fanda je zlobil (Informatorium 3-8 č. 7/2005). Způsob, jakým je popisovaná situace podána, vyznívá v neprospěch učitelky a poněkud zkresluje její práci.Není to poprvé, jistě ani naposled, co se kritika veřejnosti dotkne učitelek. Jsme totiž jako pod mikroskopem téměř všude. Kdyby komukoli uniklo nevhodné slůvko, učitelce se zásadně nepromine. Kdyby kdokoli na chvílipodlehl emocím, učitelka se má vždy ovládat. Netvrdím, že reakce učitelky byla adekvátní dané situaci. Mnohokrát jsem však viděla, že dítě upadlo a doprovodný rodič mu za to naplácal. A nikdo se tím nezabýval...Jak to asi doopravdy bylo, odhadne poměrně bystře každá druhá učitelka: Trojici vzadu zřejmě tvořila dvojice s problémovým dítětem uprostřed. Takové dítě si obvykle brává za ruku učitelka. Pokud však šla s dětmi sama,volila tuto lepší variantu, aby jí dítě nebránilo ve sledování ostatních svěřenců. Pokud prohodila se známou pár slov (možná to byla matka některého z dětí), stejně děti sledovala. A že šla vpředu, je správné. Byla sama, nemůžebýt logicky všude.I když zrovna situaci neviděla, je více než pravděpodobné, že děti na zem stáhl ten zlobílek. Aby upadly naráz tři děti - to se musel prostřední hezky pevně držet. Úmyslně. Že by se dva krajní domluvili a stáhliprostředního? To je malá pravděpodobnost. Museli by mít velkou zlost na zlobílka, museli by ho na starost dostávat opakovaně. (To žádná učitelka neudělá, bylo by to za trest a děti by zlobílka neměly rády.)Vzpomínám si na podobnou situaci: Před lety jsme šly s dětmi na vycházku, došla jsem druhou kolegyni a prohodila:"Zastavím se taky v pekařství. Dali nám i loni."Šlo o karneval s rodiči, se soutěžemi, řadousponzorů, akci, která převyšovala zaběhnutý standard pracovních povinností. Za námi šly dvě starší dámy a ihned reagovaly:"Ony se klidně vybavují a děti jim lítají po trávníku."Ano, v danou chvíli skutečně jednodítě šláplo na trávu vedle chodníku...Je velký rozdíl mezi upadnutím a záměrným válením se po zemi. Konfrontaci s danými rodiči učitelka jistě neušla. Musela určitě vysvětlovat ušpiněné oblečení. A rodiče chtě nechtě uznali, že jde-li jeden člověk s tolikadětmi, pádu nelze zabránit.Další případ z praxe ve třídě nejmladších dětí: Péťa měl to štěstí, že kdykoli jsme potkali jedinou louži, vždy do ní spadl. Občas jsme ho vedly za ruku, ale to dělali každodenně rodiče a musely jsme ho učit, aby dokázalchodit s dítětem ve dvojici. Když si zase jednou maminka stěžovala, že chodí dítě často ze školky špinavé, vzala jsem ji do šatny, ukázala jí svršky ostatních a na otázku odpověděla otázkou:"Proč jsou oblečky ostatníchčisté, jen Péťa je opět špinavý?"Situaci jsme si vysvětlily. Rodičům jsem nabídla, že budu dítě vodit celou vycházku za ruku, přejí-li si to. To rodiče nechtěli a sami už chlapce za ručičku nebrali, nechali ho, aby vedlenich šel sám i za cenu toho, že občas upadne.Každý, ať laik či odborník, by měl spíše hledat a vidět na druhých lidech a situacích pozitiva. Když přicházím na odpolední službu, slyším pod okny naší školky povídání, smích, zpěv a zkouším si hrát na nezasvěcenéhopozorovatele."Chtěla bych jako chodit do téhle školky? Dala bych sem své dítě?"Věřím, že pokud je někde školka, kde převažují spíše negativa, chodí tam méně a méně dětí a taková školka nemá šanci v dnešní konkurenci přežít.Rodiče si řeknou, kde jsou spokojeni. Ta drobná popisovaná situace je důkazem, že si veřejnost, laická i odborná, všímá. Přimlouvala bych se však, aby se místo kritiky školek sledovalo i to, jak se v kterých rodinách sdětmi, mnohdy i na veřejnosti, zachází.Jdu do školky - namalovala Markétka Opravilová, MŠ Kúty, Zlín.

V říjnu vyhlásil Městský úřad Tábor soutěž pro mateřské školy, která se jmenovala Kaštánek. Přijeli za námi do MŠ, přivezli tašku plnou kaštanů a zase odjeli. Tak jsme soutěžili.Děti, které tvoření z jakýchkoli přírodnin milují, se předháněly v neuvěřitelných kaštánkových kreacích, ve spolupráci s rodiči vyráběly z kaštanů úžasné věci. My učitelky jsme vytvořily z mechu, větviček, šípků, tykví ašišek pohádkové lesní království. A tak si každý výrobek našel svoje místo. Pavouci křižáci se předháněli ve tkaní pavučin, housenky a berušky pozorovaly vláček ze šišek, želvy v lesní tůňce zvědavě vykukovaly a žíznivé srnkyjim vyprávěly o houbaři.Zpráva o tom, že naše mateřská škola vyhrála soutěž Kaštánek, se roznesla rychlostí blesku."Hurá, pojedeme na farmu,"blaženě hlásily děti, které se do soutěže zapojily. To byla totiž odměna pro vítěze - výletza koníky na farmu ve Střezimíři. Tam čekal na děti povoz s koníky Bronťou a Ditou.Zpáteční cesta byla veselá, plná písniček a radostného vyprávění dětí. Vždyť taková odměna za kaštánkovou soutěž pro děti z panelákového města byla skutečným zážitkem. Zvědaví spolucestující se ve vlaku ptali dětí, odkudjedou a proč."Jedeme z farmy, vozili jsme se v pohádkovém lese na koníčkách a příště pojedeme zase. Jen musíme znovu vyhrát soutěž Kaštánek."

Uvítala jsem dotazník v Informatoriu 3-8 č. 10/2005 pro ředitelky a vedoucí učitelky MŠ. Těší mě, že je ze strany odborníků zájem o to, jak MŠ fungují, jaké mají potíže, radosti i bolesti. Věřím, že výsledky z ankety budouzveřejněny. Velmi by mě zajímaly. Třeba by byly zajímavé i pro MŠMT. Dnešní mateřské školy mají mnoho neduhů. Na jedné straně nedostatek dětí a snižování úvazků či propouštění. Na straně druhé plné mateřinky na hranicikapacity, kdy učitelky mohou jen těžce docílit individuální práce, prožitků u dětí. Rovněž slučování škol se ve všech případech neukazuje jako optimální a ideální. Stále nejsou legislativně dořešeny kompetence a povinnosti tzv.vedoucích učitelek.Možná jsou podobné dotazníky, zájem odborné i laické veřejnosti a podpora všech zúčastněných cestou ze začarovaného kruhu a posílením morálního kreditu mateřských škol.

Byly jsme poctěny návštěvou jedné z pracovnic hygienické stanice našeho kraje. Na první dojem docela sympatická paní, která má zřejmě velice dobrý vztah k dětem. Druhý dojem přišel později. Paní"kontrolorka"siodložila kabát, bez přezutí vešla do kuchyně a v plné síle se dala do práce.Po dokončení kontroly mne přišla do třídy seznámit s výsledným protokolem. Samozřejmě s několika body našich prohřešků je nutno souhlasit, ale v některých případech se opravdu nestačím divit. Jsem si vědoma toho, že panívykonávala svoji práci, ale také by měla jít příkladem.Po podepsání již zmíněného protokolu jsem si neodpustila otázku směřující k jednomu z jeho (pro mě zvláštních) bodů:"Paní..., kdybychom měly porovnat tyto dva prohřešky - co myslíte, který je vážnější? Ten, že jeodpadkový koš postaven pod stolkem a podle Vás by měl být víc vlevo, nebo ten, že se v kuchyni a po koberci (na kterém si hrají děti) chodí ve venkovní obuvi?"Žádala jsem o upřímnou odpověď. Po chvilce ticha a změně barvyv obličeji paní hygieničky se dostavila odpověď:"Z hygienického hlediska se domnívám, že větším prohřeškem je ten odpadkový koš!"Přišlo i odůvodnění:"Paní kuchařka se ho při odstraňování odpadků dotýká rukama."To bylo ale překvapení, když se ukázalo, že odpadkový koš, který máme v kuchyni, je nášlapný, tudíž komunikace jeho a rukou není vůbec potřebná! Po chvilkové výměně názorů paní kontrolorka uznala, že by se do kuchyně a dotřídy mělo chodit v přezůvkách či návlecích. Tak příště...