Online archiv

V letošním školním roce se paní učitelky a maminky domluvily, že nám prospěje pobyt na čerstvém vzduchu, a tak jsme odjeli do Krkonoš na chatu Webrovku. Na této chatě byly děti již loni a moc se jim tam líbilo. Děti ze třídySluníček s několika dětmi ze třídy Hvězdiček se moc těšily, co všechno zažijeme, zda se nám nebude moc stýskat po domově a jestli nám tam bude chutnat jako ve školce.17. října jsme byli všichni připraveni na odjezd. Děti statečně nastoupily do autobusu a hurá do Krkonoš. K večeru jsme dorazili do chaty. Po milém přivítání jsme se vrhli na večeři a do svých pokojů. Děti si mohly vybratkamarády, se kterými budou trávit sedmidenní pobyt. A druhý den to začalo. Akce střídala akci, každý den jsme měli výlet do lesa, za dobrodružstvím indiánů, po indiánské stezce, překonávali jsme překážky v terénu, hledali jsmestopy a plnili úkoly. Naučili jsme se indiánskou píseň, seznámili jsme se s kulturou a životem indiánských kluků a holek.Byli jsme se podívat na vojenský bunkr a seznámili se s vojenskou technikou, cestou zpět jsme nasbírali na poli kukuřici pro kozy kamerunské, které mají výběh u naší chaty. Nejvíc dobrodružný byl výlet za hasiči doTrutnova. Ukázali nám, co všechno musí hasič umět a mít, aby mohl zdolat požár. Nejlepší to bylo ve cvičné dráze pro hasiče, kde děti řádily a všechny překážky zdolali jak kluci tak holky.Výlet do ZOO v Hradci Králové byl nejdelší a nejkrásnější. Viděli jsem spoustu zvířátek a dokonce i mamuta a s tím jsme se i vyfotili. Chodili jsme do lesa a tam si děti stavěly domečky a hrály hry. Dokonce se jednoodpoledne slaňovaly po laně v záchranářských sedačkách. Večery byly zábavné - navštívil nás kouzelník, měli jsme diskotéku, hráli Bingo a paní učitelky to všechno fotily a točily na kameru, takže máme spoustu fotek a film"Jak byla Sluníčka na škole v přírodě."

Loni hned počátkem ledna jsme začali plánovat maškarní karneval, který má v naší obci dlouholetou tradici a těší se velké návštěvnosti dětí i dospělých.Na karnevalu se baví malí i velcí.

Děti si vytvoří koláž zimní krajiny, která poslouží k výzdobě třídy. Korunu z pohádky o Popelce a zvířecí nebo květinovou masku využijí na karneval.

V lednu jsme pokračovali v celoroční hře s cílem poznat vývoj zvířat, uvědomit si jejich životní prostředí, potravu, způsoby života. Vydali jsme se proto do Říše krále Lva I.Lev I. - král zvířat.

Do ročního plánu jsme na leden naplánovali, že si s dětmi budeme vyprávět o zimních hrách a sportech. Všichni jsme se těšili, jak budeme na školní zahradě lyžovat a sáňkovat, zvláště proto, že se nám na podzim podařilo značnězvýšit náš kopeček na sáňkování. Ale loni jsme sníh viděli pouze v listopadu a navíc hned roztál. Co teď?Naštěstí paní učitelka Kutílková přišla s dobrým nápadem:"Každý rok si nosím do školy lyže, tak je prostě dětem předvedu ve třídě."Navíc jsme věděli, že Vojtíšek je malý hokejista, a tak jsem požádala jehorodiče, zda by mohli přivézt a ukázat dětem jeho hokejovou výzbroj. Vojtíškův tatínek mi to ochotně slíbil a druhý den se sešly děti na společné akci, kterou bychom bez nadsázky mohli nazvat"Sportovní módní přehlídka".Když se paní učitelka začala ve třídě oblékat do šusťákové soupravy, nazula si lyžařské boty a připnula lyže, mohly na ní děti oči nechat. Přitom vyprávěla o tom, jak jezdí na hory, a ukázala dětem i jízdenku na lyžařskývlek, kterou měla připevněnou na zipu u bundy. Nakonec si nasadila i čepici a rukavice a dala dětem čas, aby si ji mohly prohlédnout.Úžasný zážitek nás čekal při oblékání Vojtíška do jeho hokejového dresu. Když paní učitelka donesla do třídy Vojtovu obrovskou tašku a její obsah rozložila na koberec, všichni natahovali krky, aby jim nic neušlo. Naštěstínám Vojta dobře radil, a tak měl nakonec správně oblečené všechny chrániče i další části vybavení. Děti se zájmem sledovaly, co všechno hokejista nosí, a Vojta byl hrdinou dne.Odpoledne jsem si s dětmi také zahrála na lyžaře. Ze stavebnice jsem použila obdélníkové dlouhé díly, které posloužily jako lyže. Malí lyžaři si stoupli na"lyže"a závod mohl začít. Že je to lehké, se zdálovšem, dokud si to nevyzkoušeli.

Má praxe ve školní družině trvá již 25 let. Ráda s dětmi vyrábím pěkné věci, ale nerada se vracím ke stejnému výrobku. Moc jsem přemýšlela, přebírala své"zásoby"zbytkového - odpadního materiálu, zapojila i svoukolegyni a pak přišel nápad na velmi levné, nicméně pěkné výrobky sněhuláka.Pomůcky a materiál: velký vlašský ořech, bílý zbytek látky, lahvička od Actimelu, kamínky, bílý obal od cizokrajného ovoce, zbytky barevného filcu na hrnec či klobouk, lýko, fixyPracovní postup: Ořech zabalíme do bílé látky a lýkem svážeme, lahvičku naplníme kamínky a do otvoru strčíme svázaný cíp, přes lahvičku přetáhneme bílý obal a pod hrdlem svážeme lýkem. Fixem domalujeme obličej a z filcuslepíme hrnec či klobouk, do některé z dírek zapíchneme klacík (koště).

Ráno na nás ve třídě čeká velikánský hrnec. Je prázdný, ale jen na chvilku. Protože jsme si již četli a povídali pohádku Josefa Čapka"Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort", víme, co s hrncem asi budeme dělat.Už máme pejska a kočičku v zástěrce a děti pracují. Našla se i myška, kterou jsme dříve vyrobili, hlavu husy namaluje Terezka. Obrázek se suší a pejsek v hrnci míchá a míchá. Děti sledují a ještě napovídají, co všechno dodortu dáme: mouku, mlíčko, vajíčko, cukr a sůl, máslo, sýr, oříšky, kost, cibuli, čokoládu, česnek, bonbóny, kakao, zelí, prostě všechno, co našly ve svém školkovém obchodě.A už se to vaří, škvaří, smrdí... Dort jsme dali vychladnout a zlý pes se už těší. Děti se na psa zlobí, ale pejsek s kočičkou jsou rádi, že ten nedobrý dort nesnědli, protože by taky tak naříkali. Děti ukazují, jak zlýpes naříká, kroutí se u toho a podávají dobrý herecký výkon.Už zbývá zajít jenom za maminkou, která jim s dětmi dá doma dobrý oběd. U nás to bude hodná paní kuchařka. Pohádky je konec, ale ještě vše nekončí. Děti si vzaly maňáska pejska a kočičky, rozehrávají jednoduché dialogymezi zvířátky, vzpomínají na suroviny, které dávali pejsek s kočičkou do dortu. Jiné děti si šly pejska s kočičkou nakreslit fixem, vymalovat. Obrázky použijí k výzdobě třídy. Na magnetické tabuli jsou obrázky, které jsemvyužila při četbě a vyprávění pohádky. Děti přidávají svůj dort, svou kočičku.Pohádka nás provázela při cvičení, cvičili jsme jako pejsek a kočička, ti se umí krásně protahovat, prolézat tunelem, vylézt na žebřík, plazit se po zemi k cíli apod. Známe písničky o těchto zvířátkách (Kočka leze dírou,Kotě a sluníčko, Utíkej Káčo), všechny jsme si zazpívali a zahráli na hudební nástroje. Taky jsme si nakreslili klubíčka pro kočičku, děti si uvolňovaly ruku.Znovu si prohlížíme ilustraci Josefa Čapka, dětem nevadí černobílé kresby. Matěj upozorňuje, že knihu má doma, ať se podívám, že malíř se v knize nakreslil, jak sedí mezi pejskem a kočičkou. Díváme se a opravdu je to tak.Chválím Matěje a ptám se dětí, komu doma čtou nebo vyprávějí pohádky. Děti sdělují, že většinou jim doma čtou, jmenují knihy, které mají doma a jsou oblíbené. Někteří chodí do knihovny s rodiči.Tak se domlouváme, že si přineseme z domova knihy, uděláme si malou výstavku. Každý den si něco přečteme. A tak, když jsme se přihlásili na besedu s malířem Adolfem Dudkem, věděli jsme, že to bude pěkný zážitek. A byl! Panmalíř dovedl děti nadchnout a krásně si s nimi povídat. Na závěr se dětem podepsal do knih, které si přinesly z domova.

Pohádkou, kterou jsem sehrála pomocí draka z papíru připevněného na špejli a kulisou hradu, jsem seznámila děti s tím, že k hradu přiletěl zlý drak a uvěznil v něm princeznu.

Mezi zájmové kroužky v naší MŠ patří i"Netradiční výtvarné techniky", kde malou skupinu dětí seznamujeme s výtvarnými činnostmi, které nemůžeme provádět se všemi dětmi ve třídě.Drak z papírů.

Pohádky nás loni provázely celý měsíc únor. V tematickém bloku"Cestujeme do pohádky"jsem se zaměřila především na hry s výtvarným materiálem.Vodník sedí v rybníku

Při sestavování denního programu se snažím, aby se jako zlatá nit vinula jedna myšlenka, jeden námět, který by propojil celé dopoledne. Dnešní"nití"bylo písmenko S. Co všechno děti dělaly?Četla jsem dětem příběh z Martínkovy čítanky"Sněhulák". Záměrem bylo seznámení dětí se sledem ročních období. V příběhu bylo několikrát psáno o pravidelném střídání zimy, jara, léta, podzimu. Děti měly z textuurčit slova začínající hláskou S. Po krátkém přemýšlení správně řekly"sněhulák","sníh". Po nápovědě určily ještě"sluníčko". Z velkého obrázku, kde byla namalována spousta věcí, děti jmenovalypouze ty, které začínaly na S. Všichni společně pak vždy slovo vytleskaly.Děti stály v půlkruhu, já jsem jim házela míč a kdo ho chytil, vymyslel slovo začínající na hlásku S a hodil mi míč zpět. Kdo nemohl na nic přijít, dostal nápovědu jednoduchou hádankou, např.:"Maminka si místo kalhotoblékne někdy..."Pak děti hrály hru, kdy jsem jim opět házela míč, ale ony ho směly chytit, jen když řeknu slovo začínající na S. Když povím jiné slovo, měly nechat míč spadnout na zem.Každé dítě dostalo kartičku se skupinou obrázků předmětů začínajících na společnou hlásku. Jen na jedné kartě byly předměty začínající na S. Děti si na znamení měly prohlédnout svou kartu a kdo měl S na začátku slov, mělběžet k červenému kruhu s namalovaným S uprostřed. Hru jsem několikrát opakovala a vždy byly děti úspěšné.V pěti kruzích byly hromádky obrázků věcí, které začínají na S. Vždy jeden obrázek znázorňoval předmět začínající jiným písmenem. Děti se posadily ke kruhům ve dvojicích nebo jednotlivě (podle schopností) a měly na znamení"špatný"obrázek vyloučit. U kruhů se děti prostřídaly. Úkol vyžadoval spolupráci dětí.Dětem jsem ukázala obrázky se slepicemi a kuřaty. Děti měly odhalit, jaké slovo začíná na S. Věděly hned:"slepice". Každé dítě si vzalo svůj obrázek. Úkolem bylo přepočítat kuřata a zakroužkovat stejný početpuntíků nebo nakreslit tolik puntíků, kolik má slepička kuřat.Po svačině děti tvořily koláž z papíru. Vystřihly části sněhuláka, které si nakreslily, nalepily na barevný papír a dolepily bílý písek jako sníh.

Jak se vyvíjí dětská řeč? Co je to měkký hlasový začátek? Jak můžeme rozvíjet fonematický sluch dětí? Co rozumíme obdobím fyziologických potíží v řeči?Každé dítě je svébytná osobnost, kterou je třeba respektovat, a to i v komunikaci.