Online archiv

Prostřednictvím tvořivé dramatické výchovy lze pozitivně ovlivnit dětskou duši. Formou krátkých dramatických hříček si děti osvojují nejrůznější dovednosti a znalosti, rozlišují pravé estetické hodnoty.Děvčata zahřívají vajíčko dlaněmi.

Sauna posiluje imunitní systém a celkové zdraví. Ve Finsku, kterému je autorství sauny přisuzováno, se lidé saunují od útlého věku až do vysokého stáří, a to už mnoho desítek let. S našimi dětmi využíváme saunu od roku 1993. Odroku 2004 se saunujeme ve vlastní sauně, zbudované z nefunkčního kabinetu přímo v areálu školy. Firma zbudovala saunu během dvou dní. Škola tím získala na atraktivnosti a výjimečnosti.Saunujeme se každý čtvrtek. Do sauny nás doprovázejí naši kamarádi - sauňáčci Čenda a Amálka. Jsou to loutky vyrobené z obrovských dřevěných vařeček, jednoduše vyzdobené materiálem odolným vodě. Děti dělíme do skupinek. Vesprše se omyjí mýdlem a teplou vodou a jdou do potírny. Zaujmou polohu vajíčka a setrvají zde 3-5 minut dle potřeby. Během této doby si v klidu polohlasem vypravujeme pohádky, řešíme hádanky, hrajeme slovní fotbal apod.Z potírny jdou děti do sprchy, kde se ochlazují, někdy probíhá ochlazování chladným vzduchem při cvičení. Toto opakujeme třikrát. Při posledním pobytu v potírně obohacujeme prostředí vonnou párou s přísadou máty neboheřmánku. Poté odcházíme, osprchujeme se teplou vodou, do sucha utřeme, doplníme tekutinu (džus, ovocný čaj). Ve třídách se děti uloží k odpočinku. Přitom poslouchají pohádku nebo příjemnou relaxační hudbu.Při posledním saunování dostanou děti diplom"Sauňáček"a rodiče přehled nemocnosti dětí. U dětí i rodičů je sauna velmi oblíbená, je to zdravé a příjemné zpestření, a proto, kdo váháte, neváhejte!

V naší mateřské škole se snažíme v dětech vychovávat postoj k zdravému životnímu stylu. Proto jsme po dohodě s rodiči zařadili do programu pravidelná jógová cvičení s předškolními dětmi. Měla jsem možnost prakticky si vyzkoušeta poznat prospěšnost jógy na sobě i na dětech. Kniha P. Klimeše Cvičíme s dětmi - Jógová cvičení a hry pro radost je na mě"jak ušitá"a přesně vystihuje to, co je dětem přirozené - radost, pohodu, klid, důvěru ahlavně lásku a úctu ke všemu živému a neživému.Několik postřehů ze cvičení: Náš kolektiv se ještě více zharmonizoval. Děti se přirozeně učí pravým lidským, etickým a morálním zásadám. Prohloubilo se v nich cítění, naučily se moudré věty, které jistě obohatí jejichživot a přispějí v dospělosti ke kladnému rozhodnutí své další cesty. Děti se s radostí zúčastnily soutěže"Krásné je žít"a vytvořily nádherné práce s vyjádřením svého nadšení ze cvičení.Děti jsou zvídavé a ochotné se všemu učit, napodobovat dospělé. Proto jim buďme příkladem a zasévejme co nejvíce zdravých zrníček, pak vyrostou zlaté klasy ku prospěchu celého lidstva a naší krásné modré planety.

U svačiny jsem se divila, proč Vojta nejí chleba. Ten přece jí doma každý. Katrinka moje slova vážně potvrdila:"Moje maminka taky doma vaří chleba."Děti kreslily policistu, který byl u nás na besedě. Přitom si povídaly, jak policista vypadá a jaké nosí zbraně. Ivoš:"Von má vojáckou pistol."David:"Neměl tady zbraň, protože nechtěl, aby mu ji dětimačkaly."Pak David doplnil."Bič neměl, on měl obušek."Když přišel na besedu s dětmi pan Hnízdil, poslala paní učitelka Kačenku, aby mi to řekla. Kačenka vyběhla po schodech do 1. patra a vyhrkla:"Paní učitelko, už je tu Hnízdil!"Pak se otočila a pelášila zpět dotřídy.Martin se ráno svěřoval:"Paní učitelko, už to vypadá, že brzo budu mít neštovice.""A jak jsi to poznal?"otázala jsem se se zájmem. Martin:"Podle toho, že mě někdy něco děsně štípá nabřichu."Při dopolední činnosti jsme si prohlíželi knihu"Co je...?". Děti se pomocí obrázků učily antonyma (slova opačného významu), např.: blízko-daleko, vysoký-nízký, měkký-tvrdý, teplý-studený, pomalý-rychlý,lehký-těžký... Pak byla na obrázku tužka a čára. Děti měly poznat, že tužka je rovná a čára je křivá. Že je tužka rovná, na to přišly děti hned, ale nemohly dlouho přijít na slovíčko označující opak. Několik dětí řeklo, že ječára zatočená, zamotaná. David dokonce vytvořil zcela nové slovo, když prohlásil, že je čára zakrnutá.Ráno si děti prohlížely encyklopedii. Michal obracel listy a tu slyším, jak říká:"Hele, popálenej chlap. Dobře mu tak."Ihned jsem reagovala otázkou:"A co kdyby ses popálil ty? Byl bys rád?"Děti sezarazily, Michal také. Vysvětlila jsem dětem, že nikdo není rád, když se zraní, protože to bolí a je to velice nepříjemné. Děti hned vzpomínaly na své drobné úrazy a má slova potvrzovaly. Řekli jsme si, že bychom nikomu nemělipřát, aby si ublížil, zranil se.

Co je to logopedie? Co je úkolem logopeda? Se kterými obory logopedie spolupracuje? Co je to narušení komunikační schopnosti? Co rozumíme pod termínem nonverbální komunikace?Úkolem logopeda je zajistit komunikaci, a to nejen mluvenou řečí, ale různými způsoby a prostředky.

Náš školní vzdělávací program"Barevný svět - abeceda objevování"napovídá, že naším záměrem je ukázat dětem, jak je svět okolo nich pestrý, kolik skrývá tajemství, které můžeme společně objevovat a poznávat. Jsou všakmezi námi lidé, kteří nemohou vnímat svět všemi smysly. Chtěli jsme to dětem přiblížit a tak jsme pozvali na návštěvu nevidomého pana Ladislava Holbu a jeho vodícího psa labradora Aramise.Na návštěvu jsme se pečlivě připravili. Pověděli jsme dětem, kdo za námi přijde, a společně jsme přemýšleli, na co se zeptáme a jak se budeme chovat, aby pejsek nebyl neklidný a návštěva proběhla v pohodě. Také jsmepožádali rodiče dětí, zda by nezakoupili malý pamlsek pro pejska. Bylo to pak pro nás příjemné překvapení, kolik psích dobrot děti přinesly.Když návštěva vešla do třídy, děti nadšeně sledovaly, jak Armis svého pána přivedl k připravené židli a pak už mu skvělý čich a mlsný jazyk zavelel pustit se za pamlsky, které jsme neprozřetelně nechali ležet na stole.Když jsme dobroty pro pejska schovali, mohlo začít povídání s naším hostem. Velmi rychle se mu podařilo navázat s dětmi kontakt otázkou, zda také mají doma nějaké zvířátko a jak se o ně starají. Děti se rozpovídaly a už sezvědavě ptaly na vše, co je zajímalo. Pan Holba nám vysvětlil, jak pejska získal, jak probíhal jeho výcvik a jak se spolu učili spolupracovat. Spousta historek byla opravdu veselých, ale pochopili jsme, že to pro oba nebylovůbec nic lehkého a jednoduchého.Společně nám pak ukázali, jak chodí na procházku - bezpečně přecházejí vozovku, obcházejí překážky a nástrahy na cestě, jak pes podává předměty, otevírá dveře. A také jak svého pána poslouchá na slovo. Mohli jsme vidět,jak vlídnost, laskavost a dobrý vztah ovlivňuje chování zvířete, jeho snahu se zavděčit a pomoci. Na závěr dětem pan Holba ukázal, jak podat pejskovi malý pamlsek a děti s velkou radostí Aramise odměnily.Setkání se konalo ve třídě. Pan Holba nám slíbil, že se ještě za námi přijde podívat na naši školní zahradu, až bude vhodnější počasí. Ukázali nám tam bezpečné obcházení překážek na připravené trase a mohli jsme si to takévyzkoušet i my učitelky a některé děti. Samozřejmě, že pan Holba nám pomáhal při ovládání psa, ale byl to zvláštní pocit jít ve tmě (oči zakryté páskou) a spolehnout se jen na psího pomocníka.Tyto návštěvy byly nejlepším příkladem vztahu člověka a psa. Děti poznaly někoho, komu nebylo dopřáno zraku a částečně i sluchu, ale na druhé straně jej osud obdaroval vzácným přátelstvím psa - kamaráda, pomocníka.Důležité bylo, že děti viděly, jak za pomoci Aramise může žít člověk plnohodnotně a umí díky svému čtyřnohému příteli prožívat běžné radosti, pro nás tak samozřejmé. Přejeme si, aby se podobná setkání uskutečňovala a děti takbyly dobře připravené na setkání s člověkem s handicapem.

Chová se dítě, o němž víte, jak obvykle reaguje, nakolik je samostatné a s čím si rádo hrává, najednou nějak jinak? Pokud změna chování, jednání a návyků přetrvává delší dobu, je třeba zpozornět.

Naše mateřská škola je umístěna v blízkosti lesa. Také proto si říkáme"Lesní školka"a děti chodí do třídy lištiček, houbiček nebo lesních jahůdek. V dnešní době je taková poloha MŠ dozajista velkou výhodou. Vždyť lesnám nabízí nejen krásnou a pohodovou vycházku, ale i velké množství námětů, které vycházejí přímo od dětí.Při vycházce chtěly děti každý den slyšet o tajemné historii památného dubu a dnes už se znalostmi chlubí rodičům. Společně s rodiči sbíráme kaštany, které pak jednou týdně odváží pan myslivec zvířátkům do krmelce. Jednoujsme sbírali a poznávali listy. Myslela jsem, že máme listovou - listopadovou kytičku, ale děti hned křičely:"Paní učitelko, to je ježek!"A tak jsme ho naaranžovali ve školce. Hned druhý den jsme ježky modelovali,bodlinky, oči i čumáček tvořily děti z přírodnin.Z nasbíraných listů jsme vyráběli panáčky a společnou prací byl"listový drak". Děti hned projevily zájem vyrobit draka samostatně, a tak jsme zkusili dračí barevné čarování. Temperové barvy jsme smíchali sklovatinou a po přeložení papíru nám dráčci vždy připravili zajímavé barevné překvapení. Všechny dráčky jsme pak pověsili na šňůrku do prostoru chodby a mile nás překvapilo zcela bezprostřední nadšení mladších dětí i jejichrodičů.Pro dokreslení atmosféry"lesní školky"vytváříme s dětmi lesní motivy. Například děti namalovaly kartáčkem hluboký les. Jeden den jsme věnovali vystřihování zvířátek a další den jsme si je nalepili do lesa avytvořili koláž. Přinesla jsem dětem i smrkové dřevo. Seděli jsme v kroužku a počítali"léta stromu". Přitom jsme si povídali příběhy spojené s lesem a já jsem zjistila neuvěřitelné znalosti některých dětí a mohlyjsme se s kolegyní domluvit, na čem budeme dál"stavět". Nechybí nám ani koutek s"opravdovou"liškou a kunou. Dokážeme rozlišit parohy srnce obecného, jelena evropského nebo jelena siky. Bílé jeleny a dalšílesní zvěř jsme viděli v oboře v Žehušicích. Naučili jsme se písničky a básničky o lese.Les je pro nás nepřeberným množstvím inspirací, ale především zážitků a zkušeností. Rámcový vzdělávací program nám umožnil, abychom si jako jedno z témat zvolili téma"Člověk a příroda". Na základě zkušeností aprožitků můžeme s dětmi tvořit a rozvíjet je po všech stránkách. Pokud to děti baví a inspirují se navzájem s paní učitelkou, je to přece nádherná harmonie.

Jak lze dále pracovat s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání? Jak mohou pedagogické fakulty a další vzdělavatelé pomoci při vzdělávání učitelek mateřských škol?Práce podle RVP PV vyžaduje od učitelek nejen řadu nových dovedností, ale i značnou dávku osobního zaujetí.

Zamyšlení první, listopadové. Jdu městem. Je začátek listopadu a vzduchem poletují pavučinky babího léta. Svítí sluníčko a já si rozepínám bundu. Letos se nám podzim opravdu vydařil. Stromy hrají všemi barvami. Paní učitelka zmateřské školy zastavila řadu dětí a ukazuje jim tu krásu:"Podívejte se, děti, to je barev! Kdopak nám ty stromy namaloval?"Děti mlčí, za chvíli se ozve nesměle kluk s kšiltovkou na hlavě:"Já to nebyl, paníučitelko!"Z výkladu obchodního domu na mě mrká vánoční stromeček. Barevná reklama mi vyhrožuje, že pokud si nenakoupím dárky už dnes, nebudeme mít doma Vánoce. Červenobílý děda Mráz kývá hlavou na souhlas a sobi se rozhlížejí,mají-li táhnout sáně spadaným listím nebo raději po teplém asfaltovém chodníku. Chtěla jsem jít dovnitř, ale představa, že tam už možná hrají koledy, mě děsí. Raději jdu pryč.Přede dveřmi mi strká mladý muž do ruky letáček. Slibují mi na něm, že s rychlou půjčkou si uděláme ty nejbohatší Vánoce. Chce se mi domů. Rychle. Zavřít dveře a nepouštět televizi. Proč mám mít v listopadu Vánoce?Rozhodla jsem se. Než takovéhle svátky narození Krista, tak raději žádné.Zamyšlení druhé, jesličkové. Jsem stále statečná. Je půlka prosince. Za deset dní budou Vánoce. Obchodní domy šílí. Co se neprodalo v listopadu, musí zákazník zaplatit v prosinci. Narodil se Kristus Pán zní mezi nerezovýmnádobím i v oddělení spodního prádla. Už je to únavné. Na každém kroku mi něco připomíná, že ještě nemám nakoupené dárky. Navzdory tomu odcházím. Rozhodla jsem se. Vánoce nebudou.Autobus plný dětí zastavuje na nádvoří před muzeem. Paní učitelky počítají to hemžení, jsme všichni, tak pojďme. Jdeme po schodech, po kterých šlapaly už desítky generací. Malé nožky po nich poskakují a prstíky ukazují naobrazy na chodbě:"To už jsou ty jesličky, paní učitelko?!"Konečně se otevírají dveře. Vcházíme do místnosti, kterou objímá zasklená vitrína s pohyblivým Betlémem. Děti stojí ani nedutají. Figurky vedou svůj pracovitý život už druhou stovku let. Kominík čistí komín, pastevci pasoustáda, pekař peče chleba a tři králové se klaní Ježíškovi, od rána do večera, je to fascinující a uklidňující. Zase si připadám malá a mám chuť se držet s někým za ruku a špitat mu do ucha:"Vidíš, to jsou velbloudi atámhle oslík táhne vozík s dřívím."Místností zní něžně koledy a na betlémském nebi se rozsvěcují hvězdy."Kdo to udělal, paní učitelko?"ptá se zvědavý kluk."Buď zticha,"napomíná ho holčička,"Ježíšek spí."Za každou ruku mě drží jedna dětská a já mám zase naději. Ve stánku na náměstí kupujisvíčky z včelího vosku. Mám první dárek. Vánoce budou.

Podzim má v sobě cosi tajemného. Barvy listů a plodů spouštějí naši fantazii. V mlze tušíme víly a snadno uvěříme, že skřítci Podzimníčci večer co večer zkoušejí na nás ta svá kouzlíčka. Mnohem více vnímáme teplo příbytků adomov je umocněn přinejmenším na třetí. A právě v téhle době přišel. V duši stejně barevný jako je podzim.Když se objeví v mateřské škole pan učitel, začnou na kouzla věřit všichni její obyvatelé. A nejvíc děti! Ruka pana učitele je větší a teplejší. Botky, které vázal, chodí samy. Jím nalitá polévka je lepší než od maminky.Skřítky Podzimníčky máme také. Život jim vdechly maminky se svými dětmi. Soutěž se ale nekonala. Nejkouzelnějším Podzimníčkem byl pro tento rok úplně jednoznačně pan učitel. Škoda, že u nás jen praktikoval.

Cesta Mráčkového dráčka je dlouhodobý projekt výtvarné soutěže pro děti z mateřských škol a školských zařízení. Cílem projektu je využít radostného, emotivního a přirozeného vztahu dětí k přírodě a světu... Výstavami obrázků avydáváním pohlednic nabízíme dospělým pohled na svět očima dětí. Finanční výtěžek z darů a prodeje je určen na konkrétní podporu zařízení pro znevýhodněné děti v ČR a v zahraničí. (Nadace Partnerství)Jednou paní učitelka přečetla básničku:"Na obloze pluje mrak. Ne, není to mrak! To jen Mráčkový dráček putuje po své cestě a dívá se na svět. Děti, buďte chvíli jako on, jděte a dívejte se na svět okolo sebe!"A tak děti kreslily a malovaly všechno to, co Mráček dráček kolem sebe vidí. Obrázky se povedly. Paní učitelka je poslala do soutěže do Prahy. Jaké bylo radostné překvapení, když přišel do školky dopis z Nadace Partnerstvíse zprávou, že Petruška Vondrušková vyhrála se svým obrázkem 2. místo a Sylvinka Porubská a Lenička Babáková 3. místo! V dopise byla pozvánka na vernisáž výstavy spolu se vstupenkami do pražské ZOO.A tak se děti s rodiči vydaly na výlet do Prahy. Viděly naše hlavní město, projely se metrem. V ZOO je čekala výstava většiny obrázků, které do soutěže poslaly děti z celé ČR. Paní ředitelka projektu oznámila, že některéobrázky už jsou na výstavě v Maroku a další - mezi nimi i ty naše -poputují do Moskvy. Tam bude jejich aukce a penízky poletí za dětmi do Beslanu. Po krátkém vystoupení dětí z pražské MŠ dostali výherci malé dárečky a pak jsmestrávili příjemný den mezi zvířátky v ZOO. Byl to krásný výlet plný zážitků. A to vše díky našim obrázkům.