Online archiv

Při přípravě loňské oslavy Dne dětí, kterou pořádalo vedení a pedagogický sbor MŠ ve spolupráci s klubem rodičů MŠ, se podařilo oslovit i některé z rodičů z řad Policie ČR a hasičů. A tak mohly děti dopoledne vidět ukázkyhasičské a policejní techniky, mohly si samy tzv."osahat"a vyzkoušet pro ně zajímavé a tajuplné věci, které policisté a hasiči používají při své profesi. Děti stříkaly s hasiči vodu z proudnice hasičského vozu,vyzkoušely si hasičskou přilbu a další náčiní, policejní reflexní i neprůstřelnou vestu, plnily také úkoly, např. ze znalosti dopravních předpisů. K těmto zážitkům dětí rovněž přispěla poutavě provedená ukázka nasazení aposlušnosti služebního psa, jehož si děti mohly také pohladit.V odpoledním sportovním programu si děti a rodiče mohli změřit síly v různých disciplínách, jako je např. hod míčkem do medvědí tlamy, zručnost v jízdě na koloběžkách či prolézt hrad s tunelem apod. Za svoji odvahu avytrvalost byly všechny děti odměněny diplomem a sladkostí. Hasiči, policisté a psovodi věnovali svůj čas dětem, přičemž největší odměnou jim dle jejich slov bylo nadšení a rozzářené dětské oči.

Pracovitost přináší člověku prospěch. To jsme se snažili dětem přiblížit mimo jiné i návštěvou v pekárně a cukrářské výrobně v Carrefouru. Velmi milé přijetí pracovnice této společnosti a uvedení do místnosti, v níž pro každédítě a také pro učitelky bylo připraveno ranní občerstvení, v nás vyvolalo ještě větší zvědavost, co vše ještě uvidíme.Děti byly oblečeny do roztomilých bílých zástěrek a rozděleny do dvou skupin. Jedna skupinka navštívila provozovnu pekárny, kde shlédla výrobu housek, míchání těsta, rozdělování těsta strojem, velké pece, baličku pečiva ašikovné ruce pekařů. Jaké bylo nadšení dětí, když si přímo mohly vyzkoušet pokládat těsto na pás a z druhé strany jim vycházely housky, které samy pokládaly na velký plech. Také vkládání upečených rohlíků do baličky si chtělkaždý z nich vyzkoušet. Personál pekárny se jim s úsměvem na tváři snažil ihned vyhovět a trpělivě odpovídal na různé všetečné otázky"malých pekařů".Druhá skupinka navštívila výrobnu cukrářských pamlsků. Ani poměrně chladné prostředí děti neodradilo od velké touhy být na chvíli cukrářem. A také si tak připadaly, když si mohly vyzkoušet svůj um a šikovnost při plněnívěnečku krémem a namáčení koblihy do čokolády. Koblihu ještě obalily v kokosu. Za svoji zručnost bylo každé z dětí odměněno těmito výrobky. Také tady se pracovnice snažily dětem vše vysvětlovat a odpovídaly na to, co děti zajímalo.Skupinky se pak vystřídaly. Spokojené a plné dojmů se děti vracely zpět do přijímací místnosti, kde již pro ně byly připraveny pastelky a výkresy, na které hned mohly kreslit svá poznání, to, co je zaujalo, co pro ně bylo překvapující.Průběh návštěvy, dokonalá příprava, velmi milý přístup k dětem všech, které jsme potkali, a hlavně doprovázejícího personálu, nadchl nejen"malé pekaře a cukráře", ale i doprovázející učitelky.

Naše mateřská škola pravidelně navštěvuje zoologickou zahradu. Každý rok se těšíme, čím nás zahrada zase překvapí. Vždy objevíme něco nového, co jsme minule neviděli. Společná práce dětí vznikla právě na základě velkých zážitků,které na nás v ZOO čekaly. Děti se hned následující den po výletě pustily do malby temperovými barvami. Každý si vybral zvířátko, které se mu nejvíce líbilo nebo ho něčím zaujalo. Výběhy a plot okolo zahrady jsme vytvořilispolečně tak, aby každé zvířátko mělo svůj prostor. Nezapomněli jsme ani na pana ředitele Petra Fejka, jehož vystřižený portrét jsme umístili ve vstupu do zahrady. Tato práce dětí zdobí vestibul naší mateřské školy a je zároveňmilou připomínkou jednoho podařeného výletu.

"Haló, haló, tady je opice Žofka", to byl název výstavy malíře a ilustrátora Adolfa Borna, kterou jsme shlédli v malebném prostředí hradu Špilberku. Autobus nás zavezl až na hrad a jakmile jsme prošli branou, naskytlse nám nádherný výhled na město Brno z pěkné výšky. Když jsme se dost vynadívali, vydali jsme se do hradu. Na nádvoří jsme se zaposlouchali do zvuků zvonů a zvonků. Poté se nás ujala paní průvodkyně a provedla nás jednotlivýmimístnostmi hradu, kde byla umístěna výstava.Děti si mohly vzít do ruky velké sluchátko, do něhož Mach a Šebestová říkali svá neobvyklá přání. Na stěnách a ve skleněných vitrínách jsme potom poznávali postavy z mnoha pohádek a filmů, které pan Born ilustroval. Asinejznámější pro nás byli již zmínění Mach a Šebestová, ale i opice Žofka a její kamarádi nebo Robinson Crusoe. Dozvěděli jsme se, co je to technický scénář, jak vlastně takový film vzniká. V"kouzelném bubnu"náspobavil tučňák, který se pohyboval, jakmile se buben roztočil. Nakonec jsme shlédli několik pohádek o Machovi a Šebestové a opici Žofce. Děti byly plné dojmů ještě dlouho potom, co jsme dorazili do školky.

V lednu jsme v naší mateřské škole očekávali návštěvu dětí ze ZŠ Kamenická. Ty si pro nás připravily"Krabičkovou pohádku". Pod vedením paní učitelky Hospůdkové nacvičily představení, vyrobily rekvizity, kulisy ikostýmy. O hudební doprovod se postarala malá Ivanka Hospůdková na flétnu, ta získala základy hry právě v naší školce. Vystoupení tohoto kroužku si v ničem nezadalo s vystoupením profesionálních souborů. Děti nám slíbily, že ažse s předškoláky přijdeme podívat do"velké školy", překvapí nás další pohádkou.

V naší školní družině se stalo zvykem, že jednou v měsíci vyrazí děti na sobotní výlet. Z počátku se výletů zúčastňovaly děti ze ŠD, pak přibyli jejich sourozenci (starší nebo i ti školou nepovinní), pak se připojili rodiče abývalí žáci.Výlety jsou přizpůsobeny ročnímu období. Na jaře a na podzim organizuji velký celodenní výlet vlastním autobusem do okruhu 200 km, ostatní výlety jsou po blízkém či vzdálenějším okolí. Využíváme vlaku a vlastních nohou.Jednou jsme také byli na kolech. V méně příznivých měsících navštěvujeme muzea, výstavy, divadelní představení, prohlídku města. Když je hezky a teplo, chodíme do přírody, opékáme buřty, koupeme se, sbíráme houby. Před Vánocemipečeme betlémy a svícny, které pak zdobíme. Před Velikonocemi pečeme jidáše a velikonoční slepičku či beránka. Na tyto dvě akce si děti přivedou maminku, tatínka nebo staršího sourozence. To, co se jim podaří vyrobit, si každýodnáší domů.Organizování a vymýšlení témat výletů, aby byly pro děti zajímavé a pokaždé jiné, je poměrně náročné. Ale ten fakt, že děti se na výlety těší, v hojné míře se jich zúčastňují a zapojily i své rodiče, mě moc těší. Pohodováatmosféra při sobotních akcích mě nutí dále pokračovat. Velké plus vidím ve vytváření pěkných vztahů nejen mezi dětmi, ale i mnou a rodiči - tedy školou a rodinou. Je to náročné, ale dětmi a rodiči velmi oceněné!

Hádanky a náměty k řešení logických úkolů jsou připraveny pro děti zvídavé jako lasička Filip. Děti se pobaví a přitom rozvíjejí logické myšlení, postřeh, smysl pro detail a další důležité dovednosti.

Vše začalo pozvánkou od Adélčiny maminky, kterou jsme dostali do MŠ. Byla krásně ilustrovaná a zvala nás k oslavě Dne dětí u Náprstků na krásné zahradě. Plni očekávání jsme vstoupili na zahradu."U pokladny"jsmedostali tašku na ceny spolu se slosovatelnou vstupenkou a pěknou básní z vlastní dílny, kterou nám přednesla Adélka s maminkou. Nelehkého úkolu - losování výherní vstupenky se později ujala Adélčina babička. Hezkou cenu vyhrál Vlastík.Děti byly rozděleny do dvou družstev. Já jsem měla skupinu kraviček a paní Schořová koníčky. Čekalo nás úžasné divadelní představení složené ze čtyř pohádek. Děti měly za úkol pozorně sledovat herecké výkony Adélky, jejímaminky a babičky a uhodnout názvy pohádek. Ty jsme pak zapsaly s pí Schořovou za své družstvo na kartičky a se zatajeným dechem čekaly, která skupina zvítězí. Moc mě potěšilo, že kravičky.Pak už začalo soutěžení. Dostaly jsme hrací plán pro lepší orientaci na zahradě a bločky na zapisování bodů v jednotlivých soutěžních disciplínách. Všechny soutěže byly zajímavé, organizačně promyšlené a odměňované žetony.Úvodní disciplínou pro mé dvanáctičlenné družstvo kraviček byla jízda na koloběžce slalomem. I nejmenší Míša zvládl celou trasu. Zajímavé bylo zatloukání hřebíků. Nevěřila bych, že i nejmladší děti tak šikovně ovládají práci skladívkem. Kája po splnění úkolu s hřebíky nahlédla do chléva a volala:"Já tě znám! Ty jsi tele! Čau, tele!"Všechny děti běžely za ní a sledovaly i odrostlá selátka, která při minulé návštěvě byla ještě maličká asála dychtivě mlíčko od prasničky.Poznávání zvířátek z knihy děti splnily na jedničku. Pochvalu i potlesk si zasloužila Anetka, která přednesla dlouhou báseň Štěně. Já bych ale asi žádný žeton na rozdíl od dětí nevyhrála v soutěži procvičující paměť. Dětii já jsme si měly zapamatovat předměty rozložené na šátku a po chvíli určit, který zmizel. V této disciplíně byly děti pozornější. Společnými silami určily vše. Poznávání předmětů podle hmatu bylo pro Martina a Kubíka tvrdýmoříškem, ale nakonec byli úspěšní i oni. Nápaditým úkolem byla hra na myšky (namotání dlouhého provázku s kroužkem na kolík) a házení penízků do misky umístěné na dně kbelíku s vodou. Na první pohled jednoduchý úkol dal dětemvelkou práci.Soutěžních stanovišť bylo celkem patnáct. Během soutěží se podávalo občerstvení - bábovka, kterou nesla Karkulka v úvodní pohádce babičce v košíku, koblížky a také byl stále k dispozici džus. Vrcholem prima dopoledne byloproměnění žetonů v ceny. Několik dětí s největším počtem žetonů dostalo dárkové balíčky a diplom. Obě skupiny dětí dostaly tašky plné dárků a za jednotlivé žetony si děti vybraly pod"paraplíčkem"malou hračku aspoustu sladkostí. Děti nerady opouštěly krásné prostředí a na skvělý program dlouho vzpomínaly.

Jako dekoraci nebo dárek z přírodních materiálů si děti snadno vyrobí obrázky, přáníčka, vázičku nebo hejno hus.

Na 1. máje a pak i o letnicích se kdysi každá vesnička pyšnila štíhlými, vysokými máji se zeleným vrcholkem ozdobeným barevnými stuhami a květinami.

Výzdoba třídy školní družiny se s příchodem jara opět proměnila. První, na čem se děti shodly při úvahách nad jarní výzdobou, byla nutnost vyrobit veliké sluníčko.

Školka plná pohody je motto naší mateřské školy, jejímž zaměřením je podporovat duševní pohodu dětí, vést je ke zdravému životnímu stylu, vzdělání rozvíjet přirozenou cestou. Tyto hlavní cíle se snažíme uplatňovat během celéhoškolního roku.V únoru jsme si v naší třídě starších dětí - Kočiček - zvolili jako téma měsíce Pohádkový svět. S dětmi jsme si zopakovali známé pohádky: O koblížkovi, O Budulínkovi, O červené Karkulce. Děti určovaly další postavy zpohádky, rozlišovaly dobro a zlo. Při četbě či recitaci veršovaných pohádek jsme si s dětmi vysvětlovali, co je rým. Děti zkoušely rýmy na daná slova, vymýšlely si vlastní básničky.Na malíře si děti zahrály při ilustraci pohádky O perníkové chaloupce. Názorem jim byla opravdová chaloupka z perníkového těsta nazdobená bílkovou polevou - společná práce dětí a učitelek z předvánočního pečení perníčků. Ajaké další činnosti k tomuto tématu jsme nabízeli dětem?Pohybové činnosti: pochod trpaslíků na píseň Hej hou, překonávání překážkové dráhy na cestě do království, cvičení s míčky, koulovačku s papírovými koulemi a trefování na terč, hru s míči Na Palečka a obra, ve dvojicitanec princezen a princů.Hudební činnosti: taneční hru Na Šípkovou Růženku, poslech a zpěv písní z Večerníčků a známých filmových pohádek, tanec sněhových vloček, hru na rytmické nástroje, nácvik písní Večerníček, Postavil jsem sněhuláka.Výtvarné činnosti: z novinového papíru děti skládaly čepici pro Večerníčka, pro princezny navlékly korále či skládaly a zdobily vějíře, vyráběly vlastní plošné loutky - pohádkové postavy a pak si s nimi zahrály pohádky vnašem karavanovém divadélku.Předškoláci na pracovních listech kreslili hradby kolem království, počítali hrášky pro Budulínka, vybarvovali šaty princezen, v bludišti - lese vyhledávali bezpečnou cestu pro Karkulku. Navštívili jsme slánské divadlo -představení Kocour v botách a zblízka jsme viděli, jak se hraje profesionálně maňáskové divadlo při návštěvě kladenského divadla Lampion u nás v mateřské škole.A nakonec si děti z domova přinesly svoji nejoblíbenější pohádkovou knihu a udělali jsme si výstavu. Z každé knihy jsme si četli, povídali si o pohádkách, ilustracích. A jaké pohádky jsou našim dětem nejbližší? Potěšilonás, že hlavně ty z české tvorby. Asi proto, že tyto pohádkové příběhy se vyznačují převážně dobromyslností a laskavostí, není v nich skoro žádné násilí, mají svou poezii.