Online archiv

Na čarodějnické rejdění 30. dubna se všichni těšíme a vždy se na ně důkladně připravíme. A přijít v loňském převleku? Kdepak. Téměř každý si vymyslí něco originálního. Úderem osmé hodiny ranní vyráží na školní zahradu tlupačarodějnic. Kluci, holčičky, paní učitelky, ostatní pracovnice školy i několik odvážných maminek. Děti s pomocí dospělých diváků v civilu vybírají tři dospělé čarodějnice na stupně vítězů. Vyhrává maminka, která si uvázala donatupírovaných vlasů vějířky ze slámy. Čest mateřské školy obhájila paní učitelka, která si vylepšila koště odrazkami a dozadu umístila ceduli: Stopaře neberu! Mezi dětmi vybrat tři nejlepší čarodějnice je opravdu těžké.Nakonec vyhrává holčička, které maminka spíchla oděv od oka, protože malá čarodějnice doma odmítla absolvovat kostýmovou zkoušku. Vítězové dostávají sáček s pamlsky a diplom, všichni zúčastnění bonbón. Pak nastává čas nasvačinu. Nabízím pavouky, žížaly, brouky, ale všechny čarodějnice sborem odmítají. Teprve když nabídnu pečené hady, shodnou se všichni, že na ně mají chuť. A tak čarodějnice kuchařka přináší mísu s těstem na buchty, odkrajujekousky těsta, vyválí jako hada a namotává čarodějnicím na připravené klacky. Za chvíli je dobrůtka nad ohněm upečená, stačí ji potřít rozpuštěným máslem, posypat skořicovým cukrem a dobrou chuť! Po svačině následuje průvodobcí. Navštívíme obecní úřad, dvě prodejny a pana starostu. Všichni nás podělí sladkostmi za předvedený taneček čarodějnic. Mezitím čarodějnice z kuchyně připravují čarodějnické menu, které přísně tají. Nad ohništěm bubláčarodějnická polévka, která se nápadně podobá pravé gulášové. Druhý chod je"Překvapení čarodějnice Marušky". Když děti rozbalí roličky alobalu, pochutnají si na špízu s brambory, cibulí a uzeninou. A jak jsme lonisoutěžili? Samozřejmě v letu na koštěti. Překvapením byla soutěž v pití kouzelného nápoje - čaje obarveného modrým bretonem. Kdo vypil pomocí brčka skleničku první, stal se nejchytřejší čarodějnicí a navíc získal bonbón. Taképrolézání čarodějnickým hradem či házení koštětem do dálky zvládli všichni. Pěkné dopoledne rychle uběhlo, ale zážitky budou mít malé i velké čarodějnice ve své paměti mnohem déle.

Tak jako každým rokem i loni se naše mateřská škola Čtyřlístek podporující zdraví zapojila do akcí pořádaných ke Dni Země. Na podzim jsme s dětmi uklízeli okolí naší školičky. Děti s velkou vervou hledaly v trávě i v okolíobytných domů plasty, láhve, železo, dřevo apod. a odnášely je do připravených igelitových pytlů. Každá třída nasbírala plný pytel odpadu a děti ho s velkou slávou vyhodily do připraveného kontejneru. Na jaře, kdy se přírodaprobouzí ze zimního spánku, jsme si všimli smetí a odpadků, které byly v zimě schovány pod sněhem. Tentokrát jsme si dali za úkol vyčistit okolí porubského rybníčku. Spolupracovali jsme s Domem mládeže, odkud jsme dostaliigelitové pytle a rukavice. Děti již byly nedočkavé a okolí rybníčku pro ně bylo velkou motivací. Při pohlesdu na pobíhající a uklízející děti jsme si uvědomili, že některé okamžiky jsou skutečně často klíčovými zážitky přihledání cesty k porozumění přírodě. V rámci Dne Země jsme se také zúčastnili výtvarné soutěže na téma Zdravá příroda. Čtyři děti získaly zvláštní cenu poroty za kolektivní práci. Také další aktivity k tomuto svátku obohatilynejen děti, ale i nás učitelky. Návštěva hvězdárny, stanice přírodovědců a zejména polodenní výlet do chráněné oblasti Turkov v Ostravě-Třebechovicích pod vedením ornitologa byl pro děti zážitkem. Seznámili jsme se s životem ahnízděním ptáků, dívali jsme se dalekohledem a pozorovali obrovské hnízdo krahujce, zkoušeli"medvědí česnek". Vytvořili jsme nová hnízda pro ptáky a děti si ohmataly směs, ve které se rodí malé žabičky. Na úspěšnostitéto akce se velkou měrou podílel pan Závalský, který měl tento výlet přizpůsoben věku předškolních dětí. Děkujeme touto cestou všem příznivcům a zastáncům zdravého životního prostředí, kteří nám umožňují podílet se také narozvoji a kráse naší planety Země.

Bydlíme v menším městě a naší snahou je prezentovat práci naší mateřské školy na veřejnosti. Vystavujeme výtvarné práce v místním kině, pořádáme s rodiči spoustu akcí, zúčastňujeme se soutěží a přehlídek. Snažíme se hledat stáleněco nového. A tak jsme přišli s nápadem využít prostory v bývalé prodejně. Ideálním místem bylo několik prázdných výloh. Obrátili jsme se na majitele a ten s naším nápadem souhlasil. Dříve smutné prázdné místo začaly zaplňovatpráce našich dětí. Paní učitelky vždy na celý rok rozpracovaly téma, které doplnily svými dekoracemi. Naše výloha se proměňovala v různých ročních obdobích a tématech (Krtečkův rok, Proměny stromů...). Veřejnost si brzy zvyklaa nás těšilo, s jakým zájmem si chodí naše práce prohlížet. Postupně se k našemu nápadu připojila i další školská zařízení a tak vznikaly celé výstavy k Velikonocům, ke Dni učitelů... Naše práce rozdávaly radost celé čtyřiroky. Mezitím majitel prodejnu opravil a dal do pronájmu. Místo našich prací se objevily regály plné zboží. A tak znovu hledáme...

V naší školní družině se máme pořád na co těšit! V únoru se těšíme na karneval. Všichni si obléknou nějakou masku, takže těžko poznáte, kdo je kdo. Místo Barušek, Honzíků a Janiček je všude plno princezen, vojáků, vil, pirátů.Družina je najednou malá a tak máme karneval ve velké tělocvičně, protože přijdou také maminky, tatínkové, dědečkové a babičky. Deváťáci pouštějí muziku. Děti soutěží společně s rodiči v tom, kdo dřív nafoukne balónek nebo kdodřív vypije malou láhev džusu. Společně si také zatancují. Náš soubor country tanců Sluníčko je naučí nějaký pěkný tanec. Předvede i tanec, za který jsme si přivezli pohár z celostátní soutěže. Společně s dětmi z družiny se nakarneval těší i všichni žáci školy. Může přijít, kdo chce. Třeba i pan školník, ale musí mít masku. Jinak si nebude moci koupit lístek do tomboly. Potřebujeme prodat všechny lístky. To proto, aby se mohl těšit náš čečenskýkamarád v utečeneckém táboře v Ingušsku. Naše družina si malého Šachmana adoptovala už vloni. My všichni jsme tak trochu jeho sourozenci. Sourozenci si mají pomáhat. My Šachmanovi pomáháme tak, že mu pošleme peníze, aby mohlchodit do školky, kde si může hrát a kde dostane najíst. Máme už pro něho 1500 Kč, které jsme vyměnili za desetníky a dvacetníky. V bance nám přidali, když jsme řekli, pro koho peníze jsou. Když nám přidali v bance, přidají námjistě i rodiče. Zvlášť, když nebudeme chtít zmrzlinu, čokoládu nebo kapesné. V družině se těšíme celý rok. Na vánoční besídku s vlastnoručně upečeným cukrovím, na návštěvu dětí z mateřských škol, kde máme kamarády. Na sobotnírodinné výlety, na zahradní slavnost, kdy soutěžíme na hřišti společně s rodiči, na divadlo, kam každý měsíc pravidelně chodíme. Taky se těšíme na středy. Vždycky ve středu někam s družinou jdeme. Třeba do muzea, do galerie napořad o obrazech, na výstavu o vodě. Byli jsme ve Staroměstské radnici, na Jindřišské věži, v dole, který je v Národním technickém muzeu... Zkrátka všude tam, kde je v Praze něco zajímavého.

Když jsme loni v lednu plánovali akce, které nabídneme rodičům a dětem do konce školního roku, napadlo nás, že bychom mohli v tomto roce oslavit Den rodiny, který by byl zároveň oslavou Dne matek, Dne otců a Dne dětí. Každá zučitelek měla měsíc na rozmyšlenou, jak by tuto akci zorganizovala, co by naplánovala a co vše pestrého by všem zúčastněným nabídla. Na další poradě jsme všechny nápady daly dohromady a vznikly z toho dva základní body. Akce byměla mít část tzv. umělecko-tvořivou a sportovní. Naše mateřská škola je dvoutřídní a tak jedno oddělení připravovalo část první a druhé část druhou. Uvědomovali jsme si, že tato akce bude náročná na organizaci, protože čistěteoreticky se na zahradě mělo sejít 150 lidí včetně dětí a z toho jsme měli trochu obavy. Jak to všechno dopadlo? Skvěle! Vše propuklo odpoledne v polovině května. Maminky přesně podle pokynů na pozvánce přinesly vlastnoručněupečené dobroty, které si samy porcovaly a udělaly jim svou vlastní propagaci. Tatínci dětem přinesli papírové krabice a společně s dětmi z nich vyráběli auta. Tvořivost tatínků byla vynikající a děti byly nadšené. Po shlédnutí"autosalónu"děti své vozy zaparkovaly a začala sportovní část. Každá rodina musela posbírat 6 razítek na kartičku. Razítko získali, když absolvovali některou sportovní či zábavnou disciplínu (skok přes švihadlo,slalom s kelímkem s vodou atd.). Na závěr bylo hodnocení všeho a všech, předávání diplomů Prima rodina a také kytiček maminkám. Hodnotíme skoro stoprocentní účast rodičů, ochotu, tvořivost a humor při této akci, která sezdařila. Děti byly nadšené vším, co se svými rodiči prožily, a také hned v úvodu krátkou návštěvou"Teletabísků". Ohlas rodičů a dětí nám napovídá, že to určitě nebylo naposledy.

V podvečer 30. dubna se děti začaly scházet v prostorách mateřské školy. Čekala nás kouzelná akce - noc v MŠ. Když před několika lety tato tradice vznikla, nazvali jsme ji nocí"aprílovou". Od té doby tato akcekaždoročně měnila svůj název i obsah. Loni jsme se rozdělili na dvě skupiny. Část dětí prožívala noc"pohádkovou", část"čarodějnickou". V pohádkové části přišly děti převlečené do kostýmů z pohádky O velikéřepě. Plnily úkoly ze školního časopisu, hrály si pohádky, hry, zatančily si podle hudby, udělaly si"černou hodinku". V čarodějnické části jsme přišli do školky převlečeni za čarodějnice a čaroděje. Vlastně přiletělijsme na koštěti, což byla podmínka účasti. K přistání nám byla vyhrazena plocha v prostorách školní zahrady. Po rozloučení dětí s rodiči jsme zasedli do kouzelného kruhu a procvičili si zaklínací formule a zaříkávadla. Na kuspapíru jsme si nakreslili své nejtajnější problémy a starosti - papíry jsme napíchli na kouzelnou hůlku. Před odletem na sabat jsme se ještě posilnili kouzelnými barevnými lektvary. Žlutý lektvar nám dal sílu, oranžovýschopnost dobře řídit koště, po zeleném bychom neměli spadnout do močálu a po požití červeného lektvaru nás čekal příjemný a hluboký spánek plný krásných snů. Po nasednutí na koště a odstartování jsme vlétli do místních hvozdů.Přelétali jsme nad dračí slují, kolem Bludných kamenů, nad močálem jsme pozorovali tančící bludičky. V Čarodějné rokli každý objal jeden strom - dodal nám potřebnou sílu a energii. Po zvládnutí klikaté cesty - bloudili jsme,protože jsme šlápli na bludný kořen - jsme byli v cíli. Košťata jsme zaparkovali poblíž a shromáždili jsme se v kruhu kolem vyhaslého ohniště. Za velkého zájmu místních dětí (pro nás to byli duchové) jsme absolvovali čarodějnétance i písně a spálili jsme v ohni všechna naše trápení, která jsme si v MŠ nakreslili na papír. U sošky čarodějnice Kadimůry jsme ještě mysleli na svá nejtajnější přání a letěli jsme zpět do MŠ - sídla čarodějnic (děti si jenazvaly"Čarodějná jeskyně"). Po návratu se děti posilnily večeří od maminky, zazpívali a zahráli jsme si pár her o čarodějnicích, vyhodnotili jsme nejkrásnější"rozcuch", děti si spočítaly bradavice(všichni dosáhli plného počtu bodů). Protože se mezitím setmělo, vzali jsme si baterky a šli navštívit kamarády v prostorách"Kouzelné jeskyně". Po návratu se děti umyly, vyčistily si zoubky, převlékly se do"spacího"a po shlédnutí pohádky na dobrou noc zalehly do svých pelíšků. Ještě chvíli bylo slyšet šepot, jak si děti sdělovaly své dojmy a prožitky, ale do půl hodiny všechny usnuly hlubokým spánkem a spaly až dorána. Byla to opravdu kouzelná noc. Děti byly nadšené, rodiče spokojeni a my jsme měli dobrý pocit, že jsme pro ty naše špunty zase něco pěkného vykonali.

Ke Dni matek vytvářejí děti k dárku pro maminku i hezké přáníčko. Malé dárky mohou být i praktické, jednoduchá přáníčka jsou originální a vtipná.

Krajinu, potok na rozkvetlé louce, vodopád ve skalách a další přírodní útvary můžeme vytvořit technikou muchláže z toaletních a krepových papírů.

Naše mateřská škola spolupracuje s 32. ZŠ v Plzni v projektu Zeměkoule v rukách dětí. V letošním roce byla vyhlášena soutěž O nejtěžší hliníkovou zeměkouli.

Co je to koniklec? Většina malých dětí odpoví, že klec na koně či domeček, ve kterém koníci bydlí. Děti z trnavské mateřské školy však bezpečně vědí, že koniklec je krásná květina.

V lednu 2004 zveřejnily noviny Olomoucký den výsledky výzkumu kvality sluchu středoškolské mládeže, který v Olomouci provedli pracovníci Krajské hygienické stanice s oddělením ORL Vojenské nemocnice na Klášterním Hradisku.Podotýkám, že k mé velké radosti - a jistě nejsem v tomto ohledu jediná - že se o problematiku sluchu ve spojení s hlukem někdo odborně zajímá. Poněvadž, ať chceme nebo ne, slova a názory lékařů mají u občanů mnohem větší váhunež třeba úplně totožné názory učitelů. Výzkum byl proveden u středoškoláků, kteří alespoň jednou týdně navštěvují diskotéky či poslouchají hlasitou hudbu. U (dobrovolně) zúčastněných respondentů bylo zjištěno, že 17 % másníženou kvalitu sluchu, 40 % zalehlé uši, 33 % trpí pískotem či šumy v uších a že jedna dívka má o polovinu sluch snížený. Ačkoliv nelze vyloučit, že někteří získali zjištěné vady díky dědičnosti, nemoci během života či z jinépříčiny, zasluhoval by sluch více pozornosti a péče vzhledem k hluku z jakéhokoliv zdroje. Poněvadž se již téměř půlstoletí zabývám vadami výslovnosti, je dost nemilé, že i u dětí předškolního věku přibylo v poslednímdesetiletí takových, co mají problémy s měkčením a se sykavkami. Myslím takových, co jsou psychicky i fyzicky v naprostém pořádku a nevyžadují žádnou odbornou a zvýšenou péči. V hlučném prostředí, ať jakéhokoliv původu(televize, rádio atd.) nemohou dostatečně rozlišit vzájemně podobné hlásky, zvláště nemají-li dobře vyvinutý fonematický - rozlišovací - sluch. Ale poněvadž móda je móda, tak si někteří rodiče říkají, že když to má sousedůvkluk, proč by to neměla mít naše holka, a tak i předškolákům kupují walkmany, doma hlasitým hovorem překřikují různé hlučící přístroje atd. Žádný celosvětový průzkum se vlastně v tomto ohledu nekonal a jednotlivé hlasyodborníků se doslova podobají hlasu mnicha volajícího na poušti o dopravní prostředek. Třeba si časem náš organismus na ty decibely zvykne, nebo lidstvo na sluchadla jako na brýle.Hlučné prostředí má nepříznivý vliv na vývoj fonematického sluchu dětí.

Na první pohled se zdá být týdenní téma"Kdo, co, čím"zcela jasné. Pro nás učitelky běžná záležitost. Máme zkušenosti a víme, jak si rozvrhnout jednotlivé činnosti podle názvu týdenního plánu. Určitě to bude rozhovoro zaměstnání rodičů s využitím obrázků, nápodoba pracovních činností, hádanky, vytleskávání slov. Písnička nebo básnička je úplnou samozřejmostí. Při pobytu venku si všimneme, jak lidé pracují, můžeme se pokusit nakreslit nebonamalovat člověka v pohybu. A to je všechno? Proč nezkusit něco nového? Co kdybychom si upekli třeba chleba? Děti se pro nápad paní učitelky Dany okamžitě nadchly. Co budeme potřebovat? Kdy se pustíme do práce? Otázky a otázky."Děti, zítra si přivstaňte."Je nutno dodat, že ani rodiče nezůstali ušetřeni nadšení dětí. Tatínek Terezky telefonoval ještě pozdě odpoledne do mateřské školy, aby se informoval, v kolik hodin ráno má přivést dcerku,aby nepřišla o pečení chleba. Ráno zadělala paní učitelka Dana kvásek. V míse připravená mouka, voda a další přísady se začaly zvolna měnit v těsto. Děti se střídaly u mísy a s vařečkou podle svých sil podebíraly vzniklé těsto.Zuzanka měla mouku i na nose a vypadala jako opravdová pekařka. Když těsto kynulo pod utěrkou, děti okolo něj chodily po špičkách. To aby se neleklo a nespadlo. Písnička Dělání, dělání vyplnila poslední volný čas předvyklopením těsta na vál. To už umyté ruce dětí hnětly těsto. Malí pekaři si vyzkoušeli, jaké je těsto poddajné a hladké. Vytvořený pecen chleba potřela paní učitelka osolenou vodou a donesla do kuchyně. Zkušené paní kuchařky,ochotné udělat pro děti cokoliv, slíbily, že budou hlídat, aby se chleba dobře upekl. Z vycházky děti tentokrát nezvykle spěchaly. Vůně chleba zaplnila celou školu. Kdo měl nohy, utíkal rovnou za nosem až k upečenému chlebu.Chleba byl pohádkový, do zlatova vybarvený a chutnal jako ta největší lahůdka. Nejvíce chutnal malým pekařům. I já tam byla a chleba jsem jedla. Komu se sbíhají sliny, ať si chleba upeče. Přikládám recept: 1 kg hladké mouky, 6dkg droždí, 2 kávové lžičky kmínu, 2 kávové lžičky soli, 2 polévkové lžíce octa, 1 kávová lžička cukru, 3 sklenky od hořčice vlažné vody. Do mísy dáme mouku, kvasnice, posypeme cukrem, přidáme kmín, půl sklenky vlažné vody anecháme zkvasit. Přidáme sůl, ocet, zbytek vlažné vody a vypracujeme těsto. Necháme kynout asi půl hodiny. Na suchý plech vysypaný moukou položíme těsto a necháme 15 minut kynout. Potřeme slanou vodou a pečeme 55 minut. Vypnemetroubu, potřeme chléb slanou vodou a necháme ještě 20 minut v troubě dojít.