Online archiv

Již potřetí se děti z naší MŠ zúčastnily školky v přírodě. Děti opouštějí svoji rodinu na delší dobu jen obtížně. Proto plánujeme program vždy několik měsíců předem.

V určitém věku děti opustí mateřskou školu a zůstanou v ní jejich mladší kamarádi, někdy i sourozenci. Je nutné přerušovat zcela kontakty a vztahy mezi dětmi? Spíše naopak. Kdy ale najít čas na společná setkání předškoláků aškoláků? Odpověď je jednoduchá - v době mimo vyučování - v čase, kdy děti ze ZŠ navštěvují školní družinu. Stačila domluva s paní vychovatelkou a malí i velcí se nepravidelně setkávají k radosti všech. Malí rádi navštěvují svéstarší kamarády a sourozence v ZŠ. Společně si hrajeme na školní zahradě, kde jsou k dispozici průlezky, závěsné houpačky a žebříky. Naposledy nás paní vychovatelka překvapila i tvořením z papíru. Děti si přímo uprostředpřírody mohly vyrobit kočičky a pejsky. Oblíbené je i společné cvičení v tělocvičně ZŠ. Je téměř dojemné sledovat, jak starší kamarádi pomáhají mladším - podávají míčky, přidržují za ruku na překážce, rychle přinášejí pomůcky,staví dráhu pro předškoláky. Oblíbené jsou i společné pohybové hry - třeba s textilním padákem, který přineseme z MŠ. Na oplátku zveme školáky do mateřské školy. Děti se zapojí rády do běžných hrových aktivit - staví zestavebnic, skládají mozaiky, vyzkoušejí sportovní pomůcky - třeba kbelíkové chůdy. Láká je bohatý výběr hraček, které již škola nenabízí. Vrací se opět k oblíbeným hrám z předškolních let. Nedávno nás chlapci ze ZŠ překvapilistavbou bunkru z velkých cihel, Polikarpovovy stavebnice a závěsů. Děvčata si ráda vyzkoušejí tvořivé nápady - naposledy to byli malí strašáčci na špejlích jako zápich do květináčů. Na setkáních se domlouvám s panívychovatelkou těsně před průběhem návštěvy. Nejdůležitější je radost ze setkání, možnost vidět se, být spolu, nenásilně posilovat dětská přátelství a kontakty mezi dětmi. Vždyť během pár měsíců budou nejstarší předškoláciodcházet do ZŠ. Udržení kontaktu se staršími dětmi je pro ně důležité a jistě jim usnadní přechod do základní školy a adaptaci na nové prostředí. Setkání plánujeme pouze rámcově, děti mohou projevit svá přání, nápady, popovídatsi s kamarády, společně tvořit a hrát si. Starší kamarádi nás navštívili před Vánocemi. Společně jsme si hráli s novými hračkami, pohostili jsme kamarády malým občerstvením, zazpívali jsme si koledy a vyzkoušeli vánoční zvyky.Rozkrojili jsme jablíčko, pustili jsme si po vodě skořápkové lodičky. Hezký je i minikarneval, vítání jara či podzimu, které jsme již společně vyzkoušeli. Školáci nás chodí navštěvovat rádi a naše menší děti se na ně těší.Oznámení o návštěvě školáků vždy vyvolá nadšení. Věřím, že vzájemná setkávání jsou přínosem pro malé i velké. Učit se žít s druhými, komunikovat s nimi a společně se radovat je úkol dlouhodobý, ale naplnitelný.

Emoční a sociální schopnosti jsou významné pro úspěšný život a spokojenost lidí. Proto je důležité rozvíjet tyto schopnosti už v předškolním věku vědomě a cíleně.Děti by se měly naučit vnímat a respektovat své potřeby i potřeby druhých.

Výchovná práce vyžaduje od předškolního pedagoga pedagogickou tvořivost. Ta je ovlivněna obsahem tématu, ve kterém se realizuje, ale i individuálními rysy osobnosti učitelky.

Pod tímto názvem se skrývá výchovně vzdělávací program mateřské školy Heřmaničky. Při tvorbě programu jsme vzali v úvahu přednosti pro jeho realizaci - velká zahrada obklopující MŠ, bezprostřední blízkost lesa, zvířátka jakooblíbené téma u dětí. Navázali jsme spolupráci se Stanicí pro zraněné živočichy ve Voticích. Setkali jsme se s velkým zájmem a vstřícností a během několika společných schůzek dostával program konkrétní podobu. Vzdělávací obsahročního programu je uspořádán do měsíčních tematických bloků, z nichž vycházejí plány měsíční, týdenní a každodenní činnosti. Při plánování využíváme též knihy a publikace související svým obsahem s daným tématem. Do plánůzařazujeme i besídky, výlety, sportovní a kulturní aktivity, oslavy apod. Prostřednictvím zvířátek vedeme děti formou hry a prožitkového učení za poznáním různorodých oblastí. Na začátku školního roku jsme navštívili Stanici veVoticích, jejíž zaměstnanci poutavou formou děti seznámili s tím, k čemu Stanice pro zraněné živočichy slouží, jak mohou děti samy zvířátkům pomoci a jak mohou chránit živou i neživou přírodu. Užší spolupráci jsme navázali seRNDr. Petrou Novou, která jezdí dvakrát měsíčně do naší mateřské školy se zajímavým tematickým programem pro děti. Děti vyráběly ptačí krmítka, učily se poznávat a určovat ptáky a zvířátka, která žijí kolem naší školky, stopyve sněhu a jejich odlévání ze sádry, seznámily se s přezimováním a příbytky zvířat. Velice se dětem líbilo předvánoční zdobení stromečku pro zvířátka v lese. Na jaře děti čeká například výroba ptačích budek, exkurze na žabípřechod, mláďata v přírodě apod. Veškeré tyto aktivity úzce korespondují s programem - děti jsou obohacovány pro ně zajímavou formou poznatky, zkušenostmi a dovednostmi ve všech oblastech předškolní výchovy. Na dané témazdramatizují s učitelkami pohádku, zazpívají písničku, poznávají barvy, modelují, malují, porovnávají, přiřazují, hrají pohybové hry. Potěšil nás zájem rodičů o tento program. Někteří se zapojili například tím, že sbírali sdětmi na podzim žaludy a kaštany, které nosíme zvířátkům do krmelce. Do krmítek umístěných na zahradě školky sypeme potravu pro ptáčky a pozorujeme, kteří ptáčci na dobroty od dětí létají nejvíce. Celý program zastřešuje maskotškolky - skřítek Mecháček, kterého si děti samy vymyslely a pojmenovaly. Mecháček provází děti celým programem, učí je chápat souvislosti se světem a přírodou, učí je vnímat přírodu všemi smysly. Děti se učí logicky přemýšlet,vyhledávat další související informace a pracovat s nimi, prohlubují si a upevňují své znalosti. Uvědomují si, že svým přičiněním mohou přírodě pomoci, ale také ji špatným chováním poškodit. Nejen, že Mecháček sdílí s dětmivšechny radosti z poznání, společných her a slavností, ale děti se zpětně musí o skřítka náležitě postarat - přiměřeně ho obléct, uložit do postýlky apod. Přijetí Mecháčka za svého kamaráda vzbudilo u dětí silnější citovýprožitek a pocit zodpovědnosti. Poznatky a dovednosti, které děti během celoročního programu získají, si ověří na konci školního roku při"miniolympiádě", která proběhne formou her a soutěží. Odměnou za své znalosti apomoc zvířátkům jim bude diplom a sladkosti a hlavně pocit, že se svými silami a přičiněním zasloužily o něco důležitého a potřebného.

"Co máme dělat, aby to bylo správné?"ptají se učitelky MŠ."Jak plánovat, jak psát do třídnice, jak evaluovat? A máme opravdu psát záznamy o dětech a vyplňovat ty hrozné tabulky?"Každá činnost, kterou učitelka s dětmi v mateřské škole provádí, je promyšlená a cílevědomá.

Naše dvoutřídní mateřská škola stojí na okraji města Teplice. Ve dvou heterogenních třídách ji navštěvuje 50 dětí již více než 50 let. Loni jsme se poprvé přihlásili do oblastního kola Mateřinky s hudebním pásmem, které sipřipravily děti z našeho"Sborečku". Děti i rodiče měli z tohoto vystoupení velikou radost. Letos paní učitelky s předškoláky nacvičily pohybové vystoupení se stuhami na svižnou skladbu Večerníček. Přípravou žiladoslova celá školka. Děti si samy vymýšlely jednotlivé pohybové prvky, vybíraly hudební doprovod. Jedna babička ušila sukně, další maminka zhotovila loga naší školky na tričkách. Do Krušnohorského divadla se sjely děti aučitelky z 21 mateřských škol z Teplic i okolí. Děti víc než hodinu sledovaly nápaditá vystoupení svých vrstevníků, než mohly i ony předvést, jak rády cvičí a tančí s hudbou. Radost jim nezkazilo ani drobné zaváhání při hledáníprávě té své značky na jevišti. Všem držely palce maminky, babičky... Takže když se na konci divákům uklonil Večerníček a zamával svou papírovou čepicí, všichni odměnili děti velkým potleskem.

Odpovídáme na článek Heterogenní třídy ano, či ne? uveřejněný v Informatoriu 3-8 č. 3/2004. V naší čtyř a půl třídní mateřské škole pracujeme v heterogenních třídách v projektu Škola podporující zdraví. Počáteční obavy izkušenosti byly obdobného charakteru, např. přístup některých rodičů; úloha starších dětí coby úloha staršího sourozence:"...pomoz, ukliď, ustup, na vycházce vem za ruku..."; jak předškoláci postupují v celkovémvzdělávání? Dali jsme hlavy dohromady a začali jsme vylepšovat. Hlavní zásadní krok vidíme v tzv. zdvojených službách na třídách. Jak je to u vás? Jedna paní učitelka má ranní (např. 6.30-12.30), druhá odpolední (10.00-16.30)?My máme paní učitelky na otvírací, pak středovou a zavírací službu. Na odděleních nám potom 2-3 krát v týdnu vychází, že jsou paní učitelky od 8 hod. spolu. Tedy jakoby obě dvě na ranní službu. Jindy jsou spolu od 8.30, 9.00,jen občas od 9.30 hod. A v tuto chvíli nastává individuální a hlavní skupinová práce s dětmi. Naplno se tak věnujeme předškolákům, kolegyně pracuje s mladšími dětmi. Stejně si myslím, že když hrajeme divadlo, koncertujeme,cvičíme oči, prsty v józe, vaříme, slavíme nebo hrajeme na Zimní království všichni společně, zažijeme více legrace, poznání, ponaučení. Vůbec nám nepřijde, že bychom si měli všímat, kdo je lepší, horší. Děti se učí jeden oddruhého i my od dětí. Svačinky se nám podařilo vyřešit takto. Děti, které svačí, nečekají u stolečků na ostatní a pokračují ve hrách, které začaly před jídlem. To samo je dost velkou motivací neloudat se, dojíst. Ráda podotknuže většina dětí si přidává, jí obvyklé porce. Toto je část našich zkušeností. Těšíme se ze své práce a jsme na ni pyšní. Určitě hodně záleží na organizačních možnostech školy a především přístupu učitelek. A nemyslete si, ževšechny byly ihned změnám nakloněny. Dnes si (90 % z nás) neumíme představit 25 malých dětí ve třídě, i když jsme všechny ve věkově rozdělených třídách pracovaly. Milé kolegyně, nezoufejte a vytrvejte!

Asociace předškolní výchovy a katedra primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK Praha zorganizovaly již třetí setkání s MUDr. Františkem Koukolíkem, DrSc. Přednáška, která se konala v lednu na PedF UK Praha, byla věnovánaexistenci dvou lidských pohlaví. V osmdesátých letech minulého století David Buss provedl rozsáhlý výzkum, do něhož bylo zahrnuto 16 tisíc lidí z 37 kultur. Bylo zjištěno, že ženy od mužů požadují bohatství, sociální statut,přiměřený věk, píli, ctižádost, stabilitu atd. a muži od žen očekávají mládí, krásu, sexuální věrnost, atraktivní tvar těla, což v mnohých kulturách je chápáno jako záruka možnosti mít děti a např. peruánské přísloví"Hubení jsou mrtví, ale ještě to nevědí"poukazuje na význam energetického bohatství ženské postavy. Podobný výzkum byl realizován v roce 2002 a zúčastnilo se ho 16 tisíc žen z 52 národů. Zjištěné výsledky doložily,že na odlišnosti pohlaví se"vedle mohutných evolučních vlivů uplatňují snad ještě mohutnější vlivy kulturní". Rozdíly stavby a činnosti žensky a mužsky diferencovaných mozků dr. Koukolík názorně vysvětloval díkyprecizně připravené CD ROOM prezentaci. Zdůraznil, že muži a ženy se odlišují v řadě proměnných stavbou i funkcí mozku již od předškolního věku, což velmi dynamicky pokračuje až do pozdního stáří. Velmi zajímavé byloprezentování konkrétních odlišností pohlavně diferencovaných mozků v jednotlivých vývojových etapách člověka. Pro ilustraci uvedeme některé rozdíly v činnosti mužsky a žensky diferencovaných mozků dětí předškolního věku.Chlapci: Rozloučení jim trvá 36 sec., pro hru potřebují větší prostor, ve hře nejvíce preferují kostky a stavění, upřednostňují soutěživé hry, mluví později (kolem 4. roku), snadněji se rozzlobí, preferují dobrodružné příběhy,častěji se ztotožňují s lupiči, akceptují osoby, které jsou užitečné, panenku ve hře používají jako"bombardér". Děvčata: Rozloučení jim trvá 93 sec., pro hru potřebují menší prostor, ve hře nejvíce preferují živébytosti, neupřednostňují soutěživé hry, mluví dříve, méně snadno se rozzlobí, preferují romantické příběhy, ztotožňují se s oběťmi, akceptují osoby, které jsou milé, panenku ve hře použijí jako člena rodiny. Otázku:"Dá sepoznat předem, zda a jak budou schopni budoucí rodiče mít rádi své právě očekávané dítě?"zodpověděl dr. Koukolík vysvětlením testu, který je určený nastávajícím matkám a otcům. Odhadnutý vztah k nenarozenému dítěti doznačné míry odpovídá vztahu matky k tomuto dítěti po narození (v době, kdy je dítěti 1 rok). Po ukončení přednášky následovala bohatá diskuze, kterou vedla PhDr. Jaroslava Cardová z APV.

Všichni jsme se těšili na Vánoce. V pátek se za námi naposledy zavřely dveře mateřské školy a měla nastat kouzelná atmosféra Vánoc. Ale jaké rozčarování nás čekalo hned druhý den. Zahrada mateřské školy se během noci proměnila knepoznání. Až mi vyhrkly slzy při pohledu na tu spoušť. Domečky v troskách, vláček povalený, průlezky vytrhané ze země, pletivo na krytech pískovišť produpané. A tak místo chystání na Vánoce jsem navštěvovala místní oddělenípolicie. Pak následovalo shánění lidí, kteří pomohou tuto spoušť napravit. Něco šlo vlastními silami, ale sestavování domku zajistily služby města Hejnice. Touto cestou chci za jejich ochotu poděkovat. Vyšetřováním se zjistilo,že pachatel je zatím neznámý. Všichni slyšeli křik, viděli postavy, jedna paní dokonce na ně volala, ať toho nechají. Nikdo ale nezavolal místní policii. Nikdo raději nic konkrétního neviděl, však by se to mohlo obrátit protiněmu. Také jsem slyšela názor, že to udělal vítr. Nezbývá než uvěřit, že vítr kouří, zanechává po sobě lahve od vína, převrátí ukotvenou mašinku, vytrhává ze země zakopané průlezky a prošlapuje kryty pískovišť. Škoda, že bylanaše žádost o oplocení areálu MŠ zamítnuta. Po Vánocích jsme byli rádi, že nás nevítaly smutné oči dětí při pohledu na naši zahradu, kterou jsme s takovým úsilím vybudovali a o kterou se staráme. A věřte nebo ne, pár dní poopravě se na dětských houpačkách vesele houpali dospělí.

Naše mateřská škola oslavila v letošním školním roce již osmdesátépáté výročí od svého založení. Školka nejprve sídlila ve dvou přízemních místnostech bývalého hostince. Místnosti byly velmi vlhké a pro děti příliš vhodnénebyly. Přesto první školní rok 1918/19 bylo přihlášeno přes sto dětí ve věku od 2 do 6 let. Po přestěhování měla školka pro 70 dětí jednu místnost, předsíň a toaletu. Po celou dobu, kdy školka fungovala v provizorníchpodmínkách, se o děti staraly pouze dvě učitelky. Nová mateřská škola byla slavnostně otevřena v roce 1931. Stavba v ulici Nad Laurovou v Praze 5, jak je uvedeno v kronice, byla krásná jednopatrová budova trčící na vrchu,slunná a vzdušná, s velkým, ohrazeným pozemkem. Taková je mateřská škola dodnes. V současné době došlo ke sloučení dvou mateřských škol a MŠ Nad Laurovou se stala detašovaným pracovištěm. Děti jsou rozděleny do tří tříd. Dne28. dubna od 15 do 18 hod. zveme všechny přátele mateřské školy Nad Laurovou a všechny bývalé zaměstnance, rodiče i děti, které školku navštěvovaly, na"Oslavu výročí".

Svým příspěvkem chci reagovat na článek Heterogenní třídy ano, či ne? z Informatoria 3-8 č. 3/2004. Po jeho přečtení jsem se usmívala, neboť mi silně připomínal mé vlastní názory v době, kdy jsme s heterogenními třídami takézačínali. Mně osobně trvalo skoro dva roky, než jsem tento způsob práce přijala za vlastní. Než jsem přišla na to, jaké upřednostňovat metody a proč a s jakými se naopak musím definitivně rozloučit. Totéž platí i o dětech. Ijim trvalo dlouhou dobu, než se novým poměrům přizpůsobily, než se dokázaly sžít s novými pravidly a naučily se je respektovat. Můžu doporučit pár postřehů a zkušeností z vlastní praxe. Pracuji v MŠ, která je od roku 1998vřazena do sítě MŠ podporujících zdraví. Heterogenní uspořádání tříd je zde podmínkou. V počátcích bylo pro nás důležité oprostit se od tzv. frontálních způsobů práce. Upřednostňujeme spíše skupinové formy činností,kooperativní hry. K tomu nám pomáhá rozdělení prostoru třídy na tematické koutky (centra aktivity), kde se mohou soustředit skupinky dětí, které chtějí čas trávit spolu. Musím ale zdůraznit, že pokud skupina jednotlivce odmítá,málokdy to bývá z důvodu rozdílného věku, ale vedou ji k tomu vážnější důvody - dítě hru kazí, je agresivní, ubližuje druhým apod. Chci tím říci, že pro děti je hra v heterogenní skupině naprosto přirozenou činností a nečiníjim sebemenší problémy. Horší už je to s přístupem učitelky ke způsobu práce v této skupině. Doporučuji učitelkám změnit zcela svůj přístup k dětem. V heterogenní třídě není místo pro soutěživost a výkonnost. Děti se spíševedou k sounáležitosti, vzájemné pomoci, souhře, spolupráci, solidaritě. Paní učitelka musí rovněž akceptovat, že dítě je dítěti tím nejlepším učitelem. Musí brát dítě ne jako někoho, koho je třeba neustále vést a poučovat, alejako bytost sobě rovnou, jako partnera. Je třeba vycházet z pocitů, spontánnosti a přání dítěte. Neměli bychom děti"strkat"tam, kam chceme my, nechejme je, ať se projeví samy. Ať samy přicházejí na to, co je správnéa co špatné, co se ještě smí a co už ne a proč. Samozřejmě, že dohled a citlivé vedení ze strany učitelky je nezbytné. Já osobně si myslím, že na prvním místě v naší práci není vědomostní stránka dítěte, ale to, zda se cítí vMŠ šťastné, spokojené, že ví, že je zde vítáno a bráno takové, jaké je. Že je zde místo pro humor a strach a úzkost tady nemají"přístup". Pokud se nám takové prostředí podaří vybudovat, pak se dobře rozvíjí ivědomostní složky dítěte. Nechtějme po dětech, aby vždy poslouchaly to, co říkáme, a dělaly všechny všechno, co považujeme my za důležité. Pokud se k naší výzvě, že si půjdeme např. zahrát pohybovou hru, připojí jen pár dětí aostatní odmítají, je to v pořádku. Zde je nezbytná dobrá znalost dětí a individuální přístup - bez toho by se nám práce v heterogenní skupině jen těžko dařila. Osvědčil se mně projektový způsob práce, kdy se jednotlivé činnostinavzájem prolínají, nejsou od sebe odděleny. Dítě by ale mělo mít pocit, že nápady a aktivity vycházejí z něj. A jedna rada na závěr - nevzdávejte se. Práce s dětmi různě starými je sice náročná, ale je pestřejší, bohatší.Alespoň já už bych dnes neměnila.