Online archiv

Projekt proběhl tento školní rok v MŠ Bruslička v Klášterci nad Ohří a pozval všechny rodiče, aby se na chvilku zastavili a pohráli si se svými dětmi. Dnešní doba je velmi uspěchaná a místo společných chvil s dětmi se jezdí do nákupních středisek. Čas pro hru a zábavu rodičů s dětmi se ztrácí, spoléhá se na centra volného času, družiny… Většina rodičů děti přihlašuje na nejrůznější kroužky, ale to jde zase jen o čas strávený mimo rodinu. Předškolní děti se mají motivovat k učení formou hry, ale kolik dětí zná například pravidla pexesa nebo člověče, nezlob se? Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou dostat rodiče k dětem a ke hře. Motivací pro mě byly i nové víceúrovňové hry. Vliv na to měl také Seminář environmentální výchovy v souvislostech, který vedla lektorka Eva Sůrová. Zrodil se nápad a následně i projekt naší MŠ Bruslička v Klášterci nad Ohří, ve kterém děti měly získat vztah k místu i k druhým, měly se naučit věřit samy sobě, získat zdravé sebevědomí, učit se zvládat nejen prohry, ale i výhry. Rodič by měl být svým dětem prvním pomocníkem a partnerem. Tento projekt jsem rozdělila na tři setkání. V první části jsem se zaměřila na základní hry pexeso a člověče, nezlob se. Zhruba měsíc předem jsem rodiče upozornila, co se bude v MŠ konat, aby doma s dětmi tyto hry hráli. Společně s kolegyní jsme hry zařadily také do ranních a odpoledních činností. Bylo opravdu znát, které děti doma hry hrály. Měly chuť hrát potom i ve školce a ostatním dětem chtěly vysvětlovat pravidla. Pexeso se hrálo ve zmenšené verzi na 7 dvojic a ve hře člověče, nezlob se děti použily jen dvě figurky, aby dokázaly udržet pozornost. V den společného setkání přišlo celkem 32 rodičů a dětí. Když děti zapáleně hrály pexeso a člověče, nezlob se, tak jsem jako doprovodný program rodičům představila i nové hry, které děti mají možnost hrát ve školce, a vysvětlila, co hry dětem přinášejí. Spoustu her rodiče neznali. Víceúrovňové hry jsou zaměřené na rozvoj myšlení, prostorovou orientaci, koncentraci, další zase na plánování – stavitel, hrad, schody, den a noc, barevné kroužky, pavouci a okap. Všichni si hravé odpoledne užili, děti si odnesly malou odměnu za své snažení a rodiče zase spoustu nápadů. Hned jsme se domluvili na další hravé odpoledne s hrou dobble, která měla u všech velký úspěch. Druhé odpoledne bylo v duchu matematiky a předmatematických dovedností a hry dobble (rodiče dětem různé variace této hry dali pod stromeček). Děti nejdříve ukázaly rodičům v praxi matematiku podle Hejného metody – krokování. Poté se všichni zapojili do hry,,Kuře“. Děti si v ní kromě jiného vyzkoušely i další oblíbenou aktivitu Kámen, nůžky, papír. Hra všechny hodně bavila. Potom se vytvořily skupinky a hrál se dobble – hra je zaměřená na orientaci v prostoru, paměť, postřeh, rychlost a koordinaci oko-ruka. Rodiče jsem seznámila s novou pedagogickou pomůckou Methodiko, která je zaměřená na odhad váhy, délky, výšky a na sestavování obrazců. Někteří rodiče si na závěr vyžádali i hry z předešlého setkání, aby si je s dětmi společně zahráli. Odcházelo se ve veselé náladě i s malou odměnou a slibem, že další hravé odpoledne bude venku, v prostorách školní zahrady. Poslední hravé odpoledne proběhlo tedy venku. K získání vědomostí o přírodě a její ochraně mi pomohl třídní program zaměřený na environmentální výchovu. Pro rodiče a děti jsem si připravila stanoviště, kde děti poznávaly květiny, stromy a zvířata, která jsou kolem nás. Nezapomnělo se ani na třídění odpadu, ochranu životního prostředí a trochu zálesáctví při stavění ohnišť. Šlo o to, aby rodiče dokázali dítěti podat informaci a nasměrovat ho k správnému řešení formou hravého učení. Jako doprovodný program byly připravené hry – kubb, mölkky, petang a další. Celé odpoledne se zakončilo táborákem a opékáním buřtů. Co nám všem tento projekt dal? Kooperaci s rodiči, znalost her, které jsou pro celou rodinu a spojují děti a rodiče. Rodiče tak mohli lépe poznat chování svých dětí, zlepšila se komunikace, pozornost i rozvoj myšlení. Děti se naučily zvládnout prohry a výhry. Po celou dobu měly v rodičích partnery a oporu, věděly, že se o ně zajímají. Moje první zkušenost – a i ostatních – s tímto projektem byla velmi pozitivní a přeji si, aby při dalším opakování byli děti i rodiče stejně tak aktivní a spokojení jako letos. n

Naše mateřská škola se zapojila do projektu ČVUT Praha Malá technická univerzita. Jednalo se o zábavný program v rámci polytechnického vzdělávání. Dětem byly názorně a jednoduše předány základy techniky a jako prostředek byla používána stavebnice Lego Duplo, kterou děti dobře znají a mají ji rády.

Každým rokem pořádá OMEP světové shromáždění za účasti delegací z více jak 50 zemí světa spolu s mezinárodní konferencí, která je vždy pro hostitelskou zemi prestižní odbornou událostí. Pro následující rok 2018 se Českému výboru OMEP podařilo stát se, poprvé od založení organizace, pořadatelskou zemí. Právě v roce 2018 bude OMEP slavit 70. výročí svého založení. Při této příležitosti se bude v Praze konat světové shromáždění OMEP a mezinárodní konference. Český výbor OMEP zve všechny učitele, ředitele, pedagogy, psychology, speciální pedagogy a další odborníky, kteří se zabývají péčí o děti od narození do 8 let věku, aby se zapojili do diskuse o současných podmínkách předškolního vzdělávání ve vztahu k budoucnosti. 70. světové shromáždění a mezinárodní konference OMEP „Současné podmínky předškolního vzdělávání – základ pro udržitelnou budoucnost“

Tvrdí to prohlášení mezinárodního sdružení IGSA. Koncipování školních zahrad a hřišť tak, aby se na nich děti učily zvládat riziko, vyvolává ve školách otázky po odpovědnosti a v rodičích obavy. Podle zářijového prohlášení, které vydalo mezinárodní sdružení International School Grounds Alliance (ISGA) v Berlíně, je ale zdravá míra rizika pro rozvoj dítěte zásadní. Prohlášení o přínosném riziku při hře a učení podpořilo 54 členů řídící rady ISGA ze 38 organizací v 16 zemích světa, na šesti kontinentech.

DYS-centrum Praha® z. ú. zve na tradiční prodejní výstavu a odbornou konferenci Dyskorunka 2017 aneb Čtení na všechny způsoby, bez ohledu na dyslexii

Vílí býlí Radomír Socha, ilustrace: Eva Chupíková Praha, Portál 2017

aneb Kdo se bojí, nesmí do lesa

V naší školce mají děti již mnoho let možnost pečovat o zvířátka a „hrát“ si s nimi. V jednotlivých třídách s námi bydlí oblovky africké, želva Žofinka a morče Bobinka. Z jara jsme mohli v motýlí zahrádce pozorovat, jak se housenky přeměnily na motýly babočky bodlákové. Zvířátka pozorujeme nejen ve třídách v teráriích, ale i na naší zahradě bydlí některá volně žijící zvířátka. Naše krásná a velká zalesněná zahrada prošla před dvěma lety proměnou, vedle velkého kopce s tunelem tu máme i vodní prvky, hmatovou stezku pro indiány, nové mlhoviště i novou terasu v přírodním stylu. Již dlouho zde pobývají veverky, zajíc i mnoho ptáků. Báli jsme se, že stavební ruch naše zvířátka zaplaší, ale ona se k nám opět vrátila. A tak tu společně s námi pobývá několik zvířat, která se nám často předvádějí i během našich her na zahradě. Máme možnost pozorovat zajíce, několik veverek, straky, sojky a velmi se u nás líbí i sýkorkám. U nové terasy máme vzrostlou břízu a na ní budku. Už minulý rok jsme měli tu možnost pozorovat, co se to v budce děje. A děje se to i letos. Loni jsme měli v budce 10 vajíček velkých jako perličky a vylíhlo se z nich 10 sýkorek modřinek, které se také dožily dospělosti. Jenže letos je vše jinak. Sýkorka začala snášet vajíčka ještě před Velikonocemi, vajíčka stále přibývala a my jsme je počítali. Nakonec jich bylo 12 kousků. Avšak venku se stále hlásila paní zima a jaro ne a ne přijít. Tak jsme kolem budky rozházeli semínka slunečnice, naplnili krmítka a čekali. Opět se udělalo krásně a najednou se nám z budky začalo ozývat pípání. Opatrně jsme nakoukli a hle… Byla tam čerstvě vylíhnutá mláďátka sýkorky i s vajíčky. Čekali jsme, zda se vylíhnou malá ptáčata ze všech vajíček. Byl velmi studený víkend a v pondělí jsme opět zkontrolovali sýkorky. V první chvíli to vypadalo velmi špatně, nic se neozývalo. Až když jsme do hnízda nakoukli, zjistili jsme, že jsou tam už jen dvě holátka. Co teď? Zima byla veliká, a tak jsme šli s dětmi koupit do zverimexu červíky. Ty jsme po dobu mrazů dávali na budku, aby je měli rodiče čím krmit. Konečně začalo jaro a naše zbylé dvě malé sýkorky se mají čile k světu. Již jim začínají růst peříčka a dneska otevřely oči. Posloucháme jejich švitoření, pozorujeme, jak je maminka a tatínek krmí a počítáme, kolikrát se „otočí“ pro jídlo. Jsme šťastní, že se naším přičiněním podařilo zachránit poslední dvě mláďátka, a moc si přejeme, aby sýkorky dospěly a příští rok se k nám opět vrátily.