Online archiv

Dříve než loni zahrada Mateřské školy Radost v Chomutově zapadala sněhem, využily děti její prostory pro podzimní slavnosti Ekohrátky ze zahrádky. V rámci podzimního bloku jsme se zaměřili na seznamování dětí s charakteristickými podzimními znaky v jednotlivých ekosystémech, na vytváření zdravých životních návyků a postojů i na péči o okolní životní prostředí. Vstupenkou na slavnost se staly prázdné plastové lahve, které děti ihned po zahájení s radostí a nadšením sešlapaly a vhodily do kontejneru na plasty. Následovaly činnosti, na které si společně připravovaly pomůcky a vyráběly kulisy. Tak poznaly, že přírodní a odpadové materiály lze využít ke hře i zábavě. Na jednotlivých stanovištích děti skákaly v pytlích, proskakovaly kruhy z plastů, lovily chobotničky vyrobené z plastových lahví, stavěly sluníčka a šnečky z přírodnin, krmily barevné ptáčky víčky stejné barvy. Na zahradu svítilo celé dopoledne sluníčko, což umocnilo radostnou atmosféru zdařilého podzimního dopoledne.

Pracujeme s mojí neslyšící kolegyní v Mateřské škole pro sluchově postižené v Hradci Králové. Třídu navštěvuje devět dětí ve věku od tří do šesti let s různým stupněm sluchové vady a dalším postižením. I když mnohé děti mají závažný handicap, do plánování zařazujeme každý měsíc klasickou českou pohádku. V dubnu jsme je seznámily s pohádkou O Koblížkovi. Nejprve kolegyně vyprávěla pohádku ve znakovém jazyce. Abychom s kolegyní poznaly, zda ji děti pochopily, rovnaly děti obrázky podle posloupnosti děje a v rámci svých možností pak pohádku převyprávěly. Během týdne jsme všechny činnosti motivovaly tak, aby si Koblížka stále připomínaly – při grafomotorice kroužení a mísa plná koblížků, početní představy s rozlišováním pojmů málo, moc a stejně. Při volné hře děti modelovaly a vytrhávaly koblížky z barevného papíru. Cvičili jsme i zbytky sluchu u dětí hrou s bubínkem, kdy bez zrakové kontroly měly poznat počet úderů a ukazovat na prstech. Koblížek s námi procvičil i celé tělo, i my jsme zdolávali tak jako on náročné překážky. Relaxovali jsme metodou míčkování s molitanovými balonky. Nesmíme zapomínat také na logopedii – děti se snažily artikulovat a odezírat názvy hlavních pohádkových postav a formou globálního čtení je tak poznávaly i v psané podobě. Další dny jsme pohádku dramatizovali s čepičkami a rekvizitami a zažili jsme u toho spousty legrace. Vyvrcholením týdne s Koblížkem bylo společné vaření. Děti poznávaly suroviny na výrobu těsta – ochutnávaly a určovaly, co to je a také odkud to pochází. Všechny se s velkou vervou zapojily do míchání, vykrajování a plnění marmeládou. Smažit koblížky však z bezpečnostních důvodů směla jen paní učitelka, děti v té době malovaly recept pro maminku. Po vychladnutí už nás čekala jen hostina. O zbylé dobroty jsme se ve školce rozdělili a nechali na ochutnání i maminkám.

Se zájmem jsem si v lednovém čísle Informatoria 3-8 přečetla názory Hanky Švejdové na dramatickou výchovu v mateřské škole a souhlasím s nimi. V POHÁDCE – mateřské škole, kterou jsem před mnoha lety pro radost dětí „poslala do světa“ – byla dramatika vždy jedním z preferovaných prostředků výchovného procesu. Dnes jako vysloužilá důchodkyně jsem pro děti pohádkovou babičkou a vedu s kolegyní kroužek dramatiky v mateřské škole nesoucí stále krásný název POHÁDKA. Jednou za rok seznamujeme kamarády ze všech tříd mateřské školy a také rodiče dětí navštěvujících dramaťáček s tajemstvím, „cože si v kroužku povídáme a na co si hrajeme“. Letos byl naším průvodcem a kamarádem pro děti píšící básník Jiří Žáček a jeho Abeceda. Z veršů a říkadel vzniklo malé pásmo provázející všechna písmenka abecedy. Práce s dětmi nebyla vůbec obtížná – zvukomalebné a námětem vtipné verše samy děti doplňovaly pohybem a písničkami. Tak vyřizuji vzkaz našich dětí po úspěšném veřejném vystoupení Jiřímu Žáčkovi: Pane básníku, děkujeme za básničky Abecedy. Až my budeme opravdovými žáčky v 1. třídě, budeme již znát všechna velká písmena od „A“ do „Z“!

Rozvoj a vize předškolní pedagogiky