Online archiv

Průsvitné stužky a skleněné korálky, to je materiál, ze kterého budeme dnes tvořit. K tomu, abychom ze zmíněného materiálu vytvořili půvabný náhrdelník nebo náramek, nepotřebujeme žádné zvláštní dovednosti ani složité pomůcky. Postačí nám přidat nůžky, jehlu a nit a můžeme se pustit do práce. Dvě krémové a jednu bílou stužku sestřihneme na délku 50–60 cm nebo na délku, kterou požadujeme. Na jednom konci je svážeme. Do vzniklého uzlu zapošijeme nit. Nit bude procházet celou délkou náhrdelníku a to buď tak, že jí prošijeme některou ze stužek nebo na ni navlečeme několik korálků a poté se s ní opět vrátíme ke stužce. Na stužku, kterou nit prochází (zde bílou), přišijeme jeden korálek. Asi 7 cm od konečného uzlu svážeme dvě stužky k sobě a třetí necháme volně. (Stuhu, kterou vedeme nit, svážeme včetně této nitě.) Na nit, která prošla uzlem, navlečeme několik růžových a bílých korálků. Na béžové stuze vytvoříme další uzel a to v takové vzdálenosti, jak dlouhé jsou navlečené korálky. Jehlou uzel prošijeme, tím korálky zafixujeme. Obě béžové stuhy spojíme uzlem a navlečeme další řadu korálků. Nyní vytvoříme delší řadu a vybereme si i více druhů a barev korálků, než jsme to udělali v předchozím kroku. Také uzel, který jsme nyní vytvořili na jedné béžové stuze, uděláme v kratší vzdálenosti, než je délka korálků. Tím nám korálky budou z náhrdelníku volně vystupovat. Přibližně ve stejné vzdálenosti uděláme druhý uzel, kterým tentokrát spojíme bílou a druhou béžovou stuhu. Tímto způsobem pokračujeme zcela nepravidelně dál. Střídavě stuhy provazujeme, navlékáme korálky a opět uzlujeme tak, jak se nám to líbí. Jen dbáme na to, aby vzdálenosti mezi uzly nebyly příliš dlouhé. Na konci obě strany náhrdelníku svážeme. Nit zapošijeme. Konce stužek ostrými nůžkami šikmo sestřihneme. Hotový výrobek můžeme nosit na krku nebo si ho namotat na ruku jako půvabný náramek. Stejným způsobem můžeme vytvořit ozdobný pásek na dívčí šaty.

Jedním z nejpřirozenějších projevů života je pohybová aktivita, která provází člověka od jeho narození. Nenahraditelnou roli hraje po celý náš život, ať už jde o celkovou vyrovnanost, zvládání těžkých životních situací či předcházení civilizačním chorobám. Současný životní styl spíše upřednostňuje jiné činnosti před pohybovými aktivitami, např. nadměrné sledování televize, dlouhé vysedávání u počítače, méně chůze, častá jízda autem apod.) Nezbytným předpokladem správného růstu a zdravého vývoje (svalů, kloubů i kostí) je pohyb, a to již od útlého věku. Přispívá také k dobré duševní pohodě dítěte. Nedostatek pohybové aktivity u dětí mívá negativní dopad na jejich zdraví a projevuje se velmi časně (zejména snížená odolnost vůči nemocem, obezita či jiné zdravotní potíže). Pohybové dovednosti rozvíjejí dítě nejen po stránce tělesné, ale psychické i sociální! Především v období předškolního věku je vhodné jimi trávit volný čas. Dítě by mělo mít dostatek příležitostí k pohybovým aktivitám všeho druhu. Důležitý je i pobyt v přírodě na čerstvém vzduchu, a to v každém ročním období. Příroda je tím nejvhodnějším místem pro různé hry (např. s míčem, ve vodě, na sněhu, schovávaná, honičky). Děti by si měly v tomto období osvojit a zvládnout základní pohybové aktivity, jako jsou chůze, běh, skákání, házení, chytání a kopání míče, překonávání překážek, jízda na koloběžce, tříkolce, kole, lyžování, bruslení, hry s různým sportovním náčiním. Rodiče mají být svému dítěti příkladem, podporovat jeho přirozenou touhu po pohybu a aktivně s ním sportovat (neboť nesou zodpovědnost nejen za jeho duševní, ale i tělesný vývoj). Mohou tak kladně ovlivnit vztah dítěte k pohybu, následně sportu a tím i jeho budoucí způsob trávení volného času a celkový životní styl. Není nutné dítě přihlašovat do oddílů zaměřených pouze na jeden sport. Lepší je volit pro dítě kroužky, které rozvíjejí pohybové dovednosti celkově a všestranně. Dítě má tak možnost si osvojit více druhů aktivit a následně v pozdějším věku samo rozhodnout, kterému sportu se chce věnovat. Je důležité, aby dítě vstupovalo do školy dostatečně pohybově vybavené. Dobrá motorická zdatnost je jednou ze složek školní zralosti! Pozitivně ovlivňuje odolnost vůči zátěži, nemocem a přispívá tak k lepší úspěšnosti ve škole. Projekt Zdravý životní styl CZ.1.07/ 3.1.00/37.0051 nabízí rodičům předškolních dětí zdarma odborné přednášky a rady přímo v mateřských školách. Dále nabízí rodičům písemné odpovědi na konkrétní problémy při výchově předškolních dětí. Své dotazy posílejte na: www.zdravyzivotnistyl-zatec.cz. Projekt realizuje Občanské sdružení Vzdělávací centrum Podkrušnohoří.

Čeština má k dispozici přibližně 250 000 slov. Jen sedm z nich však potřebujeme k tomu, abychom se začali učit. A dvě z nich opravdu nutně potřebujeme ke spokojenému životu. Která to jsou?

Čím bohatší slovní zásoba dítěte, tím větší šance, že se dítěti bude ve škole dobře dařit. Nedávný výzkum ukazuje, že slovní zásoba dítěte se utváří dříve, než dítě začne mluvit. Vývojoví psychologové již delší dobu radí rodičům, aby na své dítě mluvili, a to i když jim dítě ještě nedokáže odpovědět. Nyní se ale zdá, že na rozvoj slovní zásoby mají vliv i neverbální projevy, například ukazování na předměty. Nezáleží jen na množství vyřčených slov, ale důležitá je i kvalita prostředí, ve kterém se dítě učí mluvit. Výzkumníci z Chicagské univerzity pořizovali videonahrávky interakcí 50 rodičů a jejich batolat. Jednalo se o devadesátiminutová sezení a děti byly ve věku 14–18 měsíců. Výzkumníci z deseti náhodně vybraných klipů v délce 40 sekund vypípali klíčová slova, nahrávky pustili 218 dospělým osobám, které měly poznat, jaká slova byla vypípána. Vědci poté definovali situace, kdy byly dospělé osoby schopné poznat vypípané slovo velmi snadno. Byla to například situace, kdy dítě šlo k poličce s knihami a rodič řekl kl „knížka“. Také popsali prostředí, v němž bylo těžší identifikovat vypípané slovo. Mnozí rodiče se v 5–38 % času projevovali také neverbálně. - O tři roky později, v době, ě, kdy děti vstupovaly do mateřské ké školy, vědci analyzovali jejich slovní vní zásobu. Zjistili, že rodiče dětí, které měly rozsáhlejší slovní zásobu, patří do skupiny, jejichž vypípaná slova byla a snadněji odhadnutelná. Konstatovali, že pokud dítě seznamujeme s novým slovem v kontextu s neverbálním projevem, má o 22 % větší slovní zásobu než dítě, jemuž se neverbální podpory nedostane. „Slovní zásoba dětí, které nastupují do mateřské školy, se různí,“ říká vedoucí studie Erica Cartmill. Dodává, že slovní zásoba předškoláků je významným předpokladem pozdější školní úspěšnosti. Proto je podle ní potřeba správně interpretovat příčiny rozdílné slovní zásoby předškolních dětí a také zdroje, které napomáhají jejímu rozvíjení. Ze studie vyplývá, že komunikační schopnosti dětí lze rozvíjet i v preverbálním období a že pro rozvoj slovní zásoby je důležitý smysluplný kontext.

Některé z nemocí, o nichž jsme si mysleli, že je máme už trvale zkrocené, se v posledních letech znovu objevují. Patří k nim i černý kašel. Počet zaznamenaných případů rok od roku roste.

Studentka speciální pedagogiky a španělské filologie Pavlína Jasenská se loni v říjnu vydala na dobrovolnickou službu do vzdáleného Mexika. Zapojila se do programu salesiánských misií Cagliero, které v České republice zastřešuje organizace SADBA.

Zářijová rána tradičně bývají v mateřské škole slzavým obdobím. Velká změna nastává v životě nejmenších, tříletých dětí, občas si ale popláčou i ty starší, zvlášť pokud vyměnily pohodové roky doma za nový režim.

Dětství sice představuje hodnotu samo o sobě a měli bychom se snažit, aby dítě mohlo být stále spokojené, radostně naladěné a vlastně úplně bezstarostné, nicméně jeden podstatný úkol celého tohoto období spočívá v tom, že se během něho má co nejlépe socializovat, tedy připravit na samostatný život v dospělosti.

Předmatematické představy patří k dovednostem, jež by si měl osvojit každý předškolák. Nejedná se o počítání, se kterým se setká ve škole, ale o představy o množství, porovnávání, práce s pojmy a vztahy, třídění dle určitých kritérií a tvoření skupin, uspořádání a řazení prvků.

Adaptace dítěte na docházku do mateřské školy proběhne často bez větších potíží, ale nemálo dětí se s novou situací potýká obtížně, a to je pak zátěží jak pro rodiče, tak pro učitelky a samozřejmě pro dítě.

K profesi učitele patří i komunikace. Učitel mluví nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči, a měl by si povídat také se svými kolegy nebo nadřízenými. Může se ale stát, že komunikaci brání různé bariéry. Psycholožka Anna Klimešová mluví o tom, jak otevřeně rozmlouvat s druhými lidmi i se sebou samými.