Online archiv

Vílí býlí Radomír Socha, ilustrace: Eva Chupíková Praha, Portál 2017

aneb Kdo se bojí, nesmí do lesa

V naší školce mají děti již mnoho let možnost pečovat o zvířátka a „hrát“ si s nimi. V jednotlivých třídách s námi bydlí oblovky africké, želva Žofinka a morče Bobinka. Z jara jsme mohli v motýlí zahrádce pozorovat, jak se housenky přeměnily na motýly babočky bodlákové. Zvířátka pozorujeme nejen ve třídách v teráriích, ale i na naší zahradě bydlí některá volně žijící zvířátka. Naše krásná a velká zalesněná zahrada prošla před dvěma lety proměnou, vedle velkého kopce s tunelem tu máme i vodní prvky, hmatovou stezku pro indiány, nové mlhoviště i novou terasu v přírodním stylu. Již dlouho zde pobývají veverky, zajíc i mnoho ptáků. Báli jsme se, že stavební ruch naše zvířátka zaplaší, ale ona se k nám opět vrátila. A tak tu společně s námi pobývá několik zvířat, která se nám často předvádějí i během našich her na zahradě. Máme možnost pozorovat zajíce, několik veverek, straky, sojky a velmi se u nás líbí i sýkorkám. U nové terasy máme vzrostlou břízu a na ní budku. Už minulý rok jsme měli tu možnost pozorovat, co se to v budce děje. A děje se to i letos. Loni jsme měli v budce 10 vajíček velkých jako perličky a vylíhlo se z nich 10 sýkorek modřinek, které se také dožily dospělosti. Jenže letos je vše jinak. Sýkorka začala snášet vajíčka ještě před Velikonocemi, vajíčka stále přibývala a my jsme je počítali. Nakonec jich bylo 12 kousků. Avšak venku se stále hlásila paní zima a jaro ne a ne přijít. Tak jsme kolem budky rozházeli semínka slunečnice, naplnili krmítka a čekali. Opět se udělalo krásně a najednou se nám z budky začalo ozývat pípání. Opatrně jsme nakoukli a hle… Byla tam čerstvě vylíhnutá mláďátka sýkorky i s vajíčky. Čekali jsme, zda se vylíhnou malá ptáčata ze všech vajíček. Byl velmi studený víkend a v pondělí jsme opět zkontrolovali sýkorky. V první chvíli to vypadalo velmi špatně, nic se neozývalo. Až když jsme do hnízda nakoukli, zjistili jsme, že jsou tam už jen dvě holátka. Co teď? Zima byla veliká, a tak jsme šli s dětmi koupit do zverimexu červíky. Ty jsme po dobu mrazů dávali na budku, aby je měli rodiče čím krmit. Konečně začalo jaro a naše zbylé dvě malé sýkorky se mají čile k světu. Již jim začínají růst peříčka a dneska otevřely oči. Posloucháme jejich švitoření, pozorujeme, jak je maminka a tatínek krmí a počítáme, kolikrát se „otočí“ pro jídlo. Jsme šťastní, že se naším přičiněním podařilo zachránit poslední dvě mláďátka, a moc si přejeme, aby sýkorky dospěly a příští rok se k nám opět vrátily.

Série detektivek pro děti, která nese název Tajná dvojka, se čte jedním dechem. O společném psaní a o tom, proč je čtení pro děti důležité, jsme si povídali s Klárou W. Smolíkovou a Jiřím W. Procházkou.

Kaštanů plná hrst Děti našly na vycházce spoustu kaštánků. U kterého stolku mají děti kaštánků nejvíce? A kde jich mají nejméně? Dokážeš kaštany na jednotlivých stolcích spočítat? (Porovnávání počtu je důležité pro budoucí počítání.)

Ježci na zahrádce Děti našly na školkové zahradě několik ježků. Některým ježkům ale chybí bodlinky. Pomůžeš jim bodlinky dokreslit? (Dokončování obrázku je důležité pro budoucí psaní.)

Přání s dýněmi… … potěší malé i velké

Potřebujeme tuhé lepidlo, raznice, barevné papírky, měkký papír A3 v pastelových laminovací fólie, děrovačku a laminovačku.

Velmi citlivým dlouhodobým ukazatelem zdravotního stavu dítěte je jeho růst. Proto praktický lékař pro děti a dorost při preventivních prohlídkách pravidelně sleduje tělesnou výšku dítěte a hodnotí jeho růstovou rychlost.

s mimořádně nadanými dětmi předškolního věku Intuitivně je pojem „nadání“ chápán jako dar, který umožňuje jedinci přesahovat výkony většiny ostatních a umožňuje mu vyniknout, aniž by musel vynaložit velké úsilí. Když označíme dítě jako nadané, myslíme tím dítě výjimečné a jedinečné.

Doplňování bodů Doplň do obrazců na řádku tolik bodů, aby bylo ve všech obrazcích na jednom řádku bodů stejně. (Doplňování bodů do daného počtu rozvíjí schopnost koncentrace.)

Syndrom vyhoření je komplexní problém, který se týká i pedagogů. Z prvotního nadšení, které se po čase stane pochopitelnou rutinou, někdy učitel přejde do stavu lhostejnosti, od něhož je jen krůček k naprostému vyčerpání.