Online archiv

Petr Kukal je znám jako „básník českého Twitteru“. Jeho vtipné glosy, kterými oživil twitterový účet ministerstva kultury, si získaly značnou oblibu i ocenění Křišťálová lupa v kategorii Obsahová inspirace. Zároveň je Peter Kukal i skutečným básníkem, autorem deseti literární kritikou ceněných sbírek. A v neposlední řadě je to i vystudovaný učitel. Před mnoha lety jsme se spolu potkali coby spolužáci na pedagogické fakultě v Praze. První otázka tedy byla nasnadě.

Nedávno jsme na tomto místě psali, že někteří rodiče pokládají animovaný seriál Potkali se u Kolína za návod k šikaně a nejraději by vtipné pošťuchování dvou medvídků zakázali. Taktéž zde zaznělo, že belmondovská komedie Zvíře by dnes už asi neprošla sítem korektnosti kvůli špílcům na ženy, muže i sociální služby. A nyní je tu nový atak. Britský animovaný seriál Lokomotiva Tomáš byl obviněn z genderové a multikulturní nevyváženosti. Tvůrci se ovšem již polepšili, neboť do nových dílů zařadili i ženské mašiny (sic!) a vláčky nechali objevovat cizí země a kultury. Reverend Wilbert Awdry, duchovní otec seriálu, by se divil. První příběh o lokomotivě s lidskou tváří napsal v roce 1942, aby rozptýlil marodícího synka. Jeho pero dozajista nevedl sexismus ani rasismus, ale láska k churavému potomkovi. Kampaň za korektnost v kultuře tak sice horuje za ušlechtilé cíle, zapomíná však na důležitou hodnotu, kterou je svoboda. A proto se její snahy stávají často směšnými. Nebo snad chcete, aby se Jů a Hele proměnili v Jů a Helenu nebo aby Křemílek zůstal ten, ale Vochomůrka by musela být z moci úřední ta?

Ano, mohli bychom tu psát o nových dětských trendech v módě (tepláky ve škole), jídle (kebab) či účesech (po stranách vyholeno a zagumičkovaný culík nahoře – u kluků), ale rozhodli jsme se, že si k nadcházejícímu podzimu uděláme radost. A pozveme do naší rubriky Dubánky.

V nedávné době vzbudil vzrušenou debatu tuzemský případ učitelky mateřské školy, které bylo vedením doporučeno odejít ze zaměstnání, protože ve školce propagovala filozofii veganství a děti pak doma odmítaly jíst maso. Je veganství pro děti opravdu škodlivé, nebo přímo nebezpečné? A kde začíná a končí svoboda vychovatele?

Pokud se zrovna chystáte na vyprávění o vzniku republiky v roce 1918, nezapomeňte ve třídě prozradit, že bývaly časy, kdy se zmíněné historické téma ve školním vyučování nevyskytovalo. Žádný T. G. Masaryk, Alois Rašín nebo Karel Kramář. Zato se žáci měli naučit, koho je správné nenávidět. Vítejte v padesátých letech dvacátého století.

Byli byste pro to, aby i u nás došlo k zákazu používání mobilních telefonů a dalších komunikačních zařízení na školách, které navštěvují žáci do patnácti let? Proč ano, proč ne?

Ještě v 80. letech bylo v USA mezi rodiči populární rčení: „Je sedm hodin večer, víte, kde máte děti?“ Vztahovalo se k mládeži, která bezprizorně poletovala ulicemi s klíčem od domu na krku. V dnešním Česku zcela jistě víme, kde děti jsou, protože až do detailů manažerujeme jejich každodenní rozvrh. A nejspíš naše děti sedí doma v dětském pokoji. Ale co tam dělají?

Na počátku stojí jednoduchá otázka: „A komu tím prospějete?“ Je totiž moc dobré, pokud si hned na začátku rodiče nastaví svoji vlastní vnitřní hranici, kam až chtějí při pomáhání dětem zajít. A to i v případě přípravy na přijímací zkoušky.

Pro dnešní dobu je typická dostupnost internetu, sociálních sítí a neustálé používání mobilních telefonů. Bylo by divné, kdyby tyto vlivy nepronikly i do vzdělávání. Výsledkem prorůstání digitálních technologií do školství je elektronická forma výuky zvaná e-learning, která si dnes získává stále větší oblibu.