Přijímačky v pohodě

Někdy to totiž v rodinách vypadá tak, že přijímačky budou skládat rodiče, a ne jejich potomci. Zatímco rodiče studují nabídku středních škol a víceletých gymnázií, pokoušejí se zorientovat v přípravě, vyhledávají materiály nebo počítají příklady, jejich potomci se jen pomyslně vezou. Rodiče jsou pak uhonění a naštvaní. Je proto dobré si hned na začátku nastavit pro sebe, v čem chci jako rodič dítěti pomoct a co už dělat nebudu.

Potřebuje vaše dítě pomoc?

Souvisí s tím i to, nakolik rodič chce nechat dítěti volnost v tom, aby se samo rozhodovalo, a to i s tím rizikem, že pokud si zvolí špatně, ponese následky. Je už jedno, zda špatným rozhodnutím je výběr nevhodné školy, nebo neučení se. Otázka zní, nakolik chce rodič své dítě vést za ručičku a kdy už nechá jeho rozhodnutí na něm. Odpověď není jednoznačná, protože hodně závisí na konkrétních hodnotách, které rodina vyznává. Možné jsou různé přístupy – nechat dítě být, ale i dítě vést. Všechny mají své výhody i nevýhody a mohou dítěti něco přinést a něco vzít. Důležité ale je, aby se o tom mezi rodiči a též rodiči a dětmi mluvilo.

Rozhodnutí o tom, nakolik jako rodič budu do přípravy na přijímací zkoušky zasahovat, hodně závisí i na osobnosti a věku dítěte. Některé dítě potřebuje vedení v tom, kdy a co má dělat, jiné zas potřebuje pomoct s procvičováním jednotlivých příkladů. Někdo si ani není schopen zjistit, co zkoušky obsahují, a někdo je zas zcela samostatný a zjistí si vše sám, a dokonce se sám na zkoušky připraví. Neexistuje tedy jednoznačný recept, který by platil pro všechny. Konkrétní kroky je vhodné vždy uzpůsobit potřebám dítěte a možnostem rodičů. Je ale velmi vhodné se otevřeně s dítětem bavit a probírat s ním jednotlivé možnosti.