Děti mi opravdu nesmrděj, pane Klausi

Svou odpověď musím začít slovy: „Vážený pane Klausi, jsem magistra předškolní pedagogiky, ale děti mi opravdu nesmrděj.“ Studovat jsem šla z vlastní vůle, a z pocitu toho, že jsem po dvaceti letech, kdy jsem vystudovala střední pedagogickou školu, začala mít pocit, že se v nové době, terminologii a změně předškolní pedagogiky trochu ztrácím. Kde jinde hledat nějaké ucelené informace, než ve studijních programech VŠ? Vzdělávání v rámci DVPP je pouze kusé a útržkovité, a jako ředitelka mohu říci, že na kurzy a semináře pro pedagogy máme stále méně a méně peněz. Ne. Mateřské školy skutečně nutně nepotřebují vysokoškolsky vzdělané učitelky, jak říká pan Klaus junior. Základem je přístup k dětem, v tom s ním naprosto souhlasím. Učitelka musí být hodná, milá, laskavá, spravedlivá, ale… Dovolím si tuto problematiku popsat ze tří úhlů pohledu. Ten první je z pohledu naprosté změny přístupu k předškolní pedagogice za posledních 25 let. Druhý z pohledu středních škol, a třetí z pohledu inkluze, současného trendu školství a společnosti. Po změně přístupu k předškolní pedagogice je studium vysoké školy především pro učitelky, které střední školu vystudovaly před revolucí, nebo čerstvě po ní, velmi dobrým přínosem. Společnost se přirozeně vyvíjí a mění, a učitel musí jít s dobou, musí být v obraze a svojí práci rozumět. Jako ředitelka umožňuji toto vzdělání všem svým učitelkám, které projeví o studium zájem. Změnilo se kurikulum předškolní pedagogiky, společnost je úplně jinde, a to není málo. Vysoká škola v současné době poskytne všechny potřebné a ucelené informace, které mnohdy samy učitelky hledají. Druhý úhel pohledu je opět ze zkušenosti a z praxe. V dnešní době není škola jako škola. V dobách našeho studia byla střední pedagogická škola výběrovou školou, která měla jasně dané požadavky na své studentky. Prospěch, absolvování přijímacích zkoušek a talentových zkoušek z tělesné, výtvarné, hudební, a dramatické výchovy bylo naprostou samozřejmostí. Hra na nástroj byla povinnou, stejně tak, jako bylo nutné vyjádření lékaře a logopeda. Děje se tak i v současnosti? Je spousta, vlastně podle Tematické zprávy ČŠI Vzdělávání žáků ve středních školách s pedagogickými obory vzdělávání, většina pedagogických škol a studijních programů, které si talentové zkoušky a požadavky na prospěch zachovaly, ale ne všechny. Z vlastní zkušenosti vím, že na některých školách studují dívky, které mají velmi výrazné vady řeči, poruchy čtení, a někdy nemají ani zkušenost s hraním na hudební nástroj. Děti se v tomto věku učí nápodobou a učitelku přijímají jako svůj vzor. Nevím, jak dalece by byli rodiče nadšení z ráčkující učitelky... Nebo z učitelky, která nepřečte pohádku před spaním, nehledě na to že práce s příběhem a knihou je součástí její práce. Ve svém článku dáváte příklad, kdy jste učil mateřinky zeměpis. Já ze své praxe uvedu příklad, kdy mi budoucí mateřinka, studentka střední školy, učila děti, že maminka od jelena je srnka! Kam se ztrácí úroveň práce učitelek MŠ, s trojkami a čtyřkami ze základní školy? Děti se ptají, mají spoustu otázek, zkoumají, hledají, chtějí vědět. Učitelka ale vědět musí. Pokud v některých oborech předškolní pedagogiky mají dívky pouze hru na flétnu, není to pro naši práci to nejlepší. Doprovodit flétnu zpěvem je úkol spíše pro Copperfielda než pro učitelku MŠ. Své studium jsem končila minulý rok a ještě v posledním ročníku magisterského studia jsem skládala závěrečnou zkoušku z hudební výchovy. Třetí úhel mého pohledu je inkluze ve školách, tedy i mateřských. Pedagogická diagnostika je jednou z povinností učitelky MŠ už dlouho. Co to znamená? Sledování vývoje a pokroků každého dítěte, prvotní odhalení problémů se vzděláváním dětí, doporučení rodičům, jak mohou s dítětem pracovat, nebo jak mu pomoci. Vyšším stupněm je od 1. září 2016 platná inkluze. Učitelka musí být schopná na základě vlastní diagnostiky sestavit plán, jak dítě ve vzdělávání podpořit, jak mu pomoci, a pracovat podle něj. Tento plán musí po relativně krátké době vyhodnotit a následně doporučit rodičům další postup přes školská poradenská zařízení. Musí být schopna sestavit individuální vzdělávací plán na základě zprávy z vyšetření dítěte, a podle něj s dítětem pracovat. Tuto povinnost nám ukládá zákon. Velmi těžko ji půjde zvládnout bez dobré znalosti vývojové psychologie a speciální pedagogiky. Nevím, jestli být hodná, laskavá a výtvarně a hudebně nadaná je dostačující kvalifikací. Možná pak bude dobré být trochu sportovní, protože téměř jistě přijde na řadu heslo: „Kdo uteče, vyhraje!“

Placená zóna

Mgr. Lenka Pekárová