Důležitý je pocit kontroly nad situací

Nouzový stav už je za námi a situace se pomalu vrací k normálu. Co nezvyklá situace udělala s malými dětmi?

Záleží na tom, o jakém věku dětí uvažujeme a jak je rodina zvyklá doma běžně fungovat. Zda se jedná o rodinu úplnou, nebo o maminku samoživitelku, nebo otce samoživitele. Také záleží na tom, jaké v rodině panují vztahy a atmosféra. Setkala jsem se s různými reakcemi jak od klientů, tak od přátel. Jedna z maminek např. zmínila, že je ráda za společně strávený čas a zastavení „světa okolo“, zastává názor, že nyní, když ubyly různé kroužky, povinnosti a aktivity, má rodina skutečně čas, kdy může pobýt spolu. Ráda se svou dcerou a manželem tráví čas v přírodě. Situaci hodnotila vesměs pozitivně, ačkoli i jí chyběl sociální kontakt. Jedná se o maminku, jejíž dcera si před propuknutím nouzového stavu na školku teprve zvykala. Vztahy se tak mohou v průběhu pandemie i prohlubovat a krize nemusí na rodinu mít kromě mírných nebo i větších obav ohledně budoucnosti v souvislosti s finanční situací devastující dopad.

Pro rodiče více dětí, a opět záleží na tom, v jakém věkovém odstupu jsou děti od sebe, může být situace náročná, obzvláště pokud má jedno dítě speciální potřeby a nevyvíjí se standardně. Rodiče tak mají doma např. dvě malé děti, z nichž obě vyžadují pozornost. Tato situace tak pro ně může být velmi složitá, především pak náročná na jejich trpělivost, pokud nejsou odpočatí a jeden z nich nebo oba musí pracovat z domova. Jiné děti byly šťastné za to, že měly maminku a tatínka doma. Některé starší děti, myslím starší školní věk, na situaci reagovaly tak, že by nevěřily, že se jim bude po škole stýskat. Složité je to také pro rodiče více dětí školou povinných, kteří rovněž musí pracovat. Ocitají se tak v další roli – kromě obstarávání běžného chodu domácnosti a své vlastní práce, pokud pracují, pomáhají dětem plnit povinnosti do školy a stávají se vzdělavateli.

A co předškoláci? Školky se v naprosté většině zavřely a oni zůstali doma.

To je různé. Pokud už jsou starší a mají ve školce vytvořené pevné vazby, stýská se jim. Pokud to jsou mladší děti, které si na školku teprve zvykají, rozdíl až tak nevnímají. Zejména když je maminka třeba doma s mladším sourozencem, není to pro ně až tak náročné.

A v jaké situaci jsou rodiny s dětmi, které mají nějaké vývojové obtíže?

Moje kamarádka má syna, u kterého je podezření na autismus. A jim se hodně přitížilo. Tatínek musí pracovat z domova, chlapeček už byl zvyklý na školku a vyžaduje nyní hodně pozornosti, a mají ještě malou holčičku. Maminka musela fungovat na mnoha úrovních, takže z toho byla hodně unavená.

Nedávno jsem mluvila s maminkou, která má velkou rodinu. Říkala, že pro ty nejmladší děti byla situace, kdy se k nim na začátku pandemie díky starším sourozencům dostávaly všechny ty katastrofické zprávy, velmi náročná, že se bály o život svých rodičů.

S podobným strachem jsem se u dětí také setkala, ale ne v souvislosti s koronavirem. Jedna holčička, s níž pracuji, se hodně bojí o maminku, o její zdraví, o to, že se jí něco stane, dokonce že umře. Má to ale souvislost spíše s úzkostí, která se u ní nyní zvýšila.

A jak na podobný dětský strach reagovat?

Záleží, jak na strach zareagují rodiče. Určitě je důležité dítě uklidnit a uklidnit i sebe sama. Děti vnímají, jak se rodiče cítí, a pokud maminka s tatínkem situaci v rámci možností zvládají, dítě se pravděpodobně uklidní samo. Pokud se však dítě samo nebo s pomocí rodičů neuklidní, je na místě vyhledat odbornou pomoc, zvlášť když úzkostné prožívání přeroste únosnou mez a znemožňuje běžné fungování dítěte nebo celé rodiny.

Zejména pro ty nejmenší byl zákaz společných aktivit i zavřené školky velkou bolestí. Známá mi vyprávěla, jak její pětiletý synek plakal, protože si nemohl pozvat na oslavu narozenin kamarády. My dospělí tohle „přežijeme“, ale pro malé děti to bylo náročné. Proč?

Dětem, které mají ve školce vytvořené hlubší vztahy a chodí tam rády, se stýská. Jedná se o první vytvořená přátelství, která jsou pro ně důležitá. Navíc oslava narozenin bývá zábavná. Pro malé děti, mám na mysli děti školkového a mladšího školního věku, může být situace těžko srozumitelná. Mohou vnímat zvýšený stres a starosti rodičů a změny okolo sebe, které nemusí zcela chápat. Bývají také velmi emotivní a snadno emocemi zahlcené, nemají ještě vytvořené obranné strategie a zvládací mechanismy jako dospělí. Klid, stabilita a láskyplné vztahy mezi rodiči jim mohou výrazně pomoci novou situaci překlenout.

I když jsou školky a první stupně škol, byť v omezeném režimu, již otevřené, stejně jsme stále opatrní a děti samotné na hřiště nepouštíme a ani se moc nehrneme do velkých setkávání. Jak můžeme tahle opatření dětem kompenzovat?

Kompenzovat situaci lze například procházkami a výlety do přírody, hrami, společným čtením či návštěvou kamaráda, který dítěti nejvíce chybí, která se odehraje venku. Uplatnit lze také kreativitu, hravost, vytvořit aktivity, které děti i rodiče budou bavit. Starším dětem umožnit on-line povídání s blízkými kamarády. S rozvolňováním opatření se již mohou uskutečňovat i návštěvy, což děti velmi vítají.

Mnohé rodiny negativně reagují na to, jak bude uspořádán první stupeň základní školy. Že děti budou ve skupinách po 15, a mnohé nebudou se svými kamarády ani učiteli. Je to a priori nevýhoda a důvod, proč si dítě nechat doma, nebo se i z této situace dá něco vytěžit?

Záleží na povaze dítěte. Děti jsou zvyklé na to, že se dny odehrávají v nějaké podobě, a je pro ně důležité, aby se osoby, s nimiž se setkávají a mezi něž patří i jejich paní učitelka, příliš často v jejich životech neměnily. Každá změna pro ně může být obtížně přijatelná a každý člověk na změny reaguje jinak, někdo je přijme, zatímco někdo jiný je odmítne.