Jsou vidět oči a kus čela…

Jarní realita, kdy jsme ze sebe viděli často jen oči a kus čela, se postupně vrací, naštěstí ale ne ve třídách. Alespoň zatím. To ale samozřejmě není to hlavní, co s 1. zářím přišlo. Děti jsou zpátky v mateřských a základních školách, a s nimi i smích, zábava, radost ze společné hry a také z poznávání. Co na tom, že občas i v rouškách… Máme před sebou mnohá očekávání a nejistoty. Nevíme, jak se bude situace vyvíjet, možná se trochu bojíme… Děti naštěstí žijí tady a teď. Roušky v obchodech nebo v tramvaji berou jako součást své reality, ve školce je zatím nosit nemusejí, a na mytí rukou si snadno zvyknou, hlavní pro ně je, že se potkaly s učitelkami a kamarády, které mají rády. A v tom je pro nás jistá inspirace. Zkusme se také co nejvíc soustředit na to, co se děje právě nyní. Minulost nezměníme a budoucnost neovlivníme. I když se na ni můžeme připravit, nemá smysl se jí příliš zaobírat, a co právě prožíváme, je to nejdůležitější.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, doufám, že jste během léta načerpali energii tím, co vás těší a co máte rádi. I děti se snad do škol a školek vrátily odpočinuté. Přeji vám, abyste dokázali energii čerpat i v běžných denních činnostech. Stačí chvilka, třeba krátké cvičení nebo jedna kapitola v knize, nebo káva s kamarádkou, a hned je nám lépe. Ať těchto příjemných chvilek nacházíte co nejvíce.

Mgr. Marie Těthalová