Psychologický medailon - Zdeněk Matějček (1922–2004)

Český psycholog Zdeněk Matějček se narodil v evangelické rodině a je známý především díky svému zkoumání v oblasti vývoje dětí v ústavní péči – přišel se světově významným pojmem psychické deprivace neboli strádání. Za své celoživotní zásluhy byl roku 1996 vyznamenán prezidentem Václavem Havlem. Po maturitě kvůli uzavření vysokých škol nacisty nemohl studovat, pracoval tedy v hřebčíně svého otce a chvíli i ve Zlíně u Bati. Tuto svou zkušenost později hodnotil jako šanci poznat lidi více do hloubky, zkoumat je, jací jsou a jak se chovají. Po válce vystudoval obor čeština a fi lozofi e, jejíž součástí byl i obor psychologie, na Univerzitě Karlově v Praze. Rok pracoval ve výchovném ústavu a poté nastoupil do Sociodiagnostického ústavu, kde se započalo jeho zkoumání dětí a jejich vývoje v podmínkách dětských domovů a kojeneckých ústavů. Spolupracoval s ním celý tým expertů, včetně sociální pracovnice a lékaře. Právě zde se seznámil i s kolegou Josefem Langmeierem, se kterým se věnoval tématu psychické deprivace. Tento termín označuje odepření naplnění základní lidské potřeby, např. v podobě možnosti mít jednu pečující osobu, se kterou si dítě vytvoří hlubší vazbu. Může tak dojít k vážnému ohrožení duševního vývoje dětí s negativními dopady až do dospělého věku. Toto téma zpopularizoval v dnes již legendárním dokumentu Děti bez lásky z roku 1963 z prostředí tehdy státem prosazovaných jeslí. Ačkoliv byl fi lm, kritizující v té době populární sovětské metody ústavní péče o děti, zakázán, výrazně zchladil budovatelské nadšení obsažené v hesle „ženy do továren a děti do jeslí“ a přispěl k uzákonění delší mateřské dovolené. Zdeněk Matějček více než deset let pracoval na dětské psychiatrické ambulanci v Praze, přednášel na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovy klinickou psychologii a poradenství, od roku 1991 do své smrti působil v Psychiatrickém centru Praha a zároveň od roku 1994 v Dětském centru Paprsek. Je spoluautorem mnoha publikací: první knihou byla Psychická deprivace v dětství, dále například kniha o výchově s názvem Praxe dětského psychologického poradenství nebo Co děti nejvíc potřebují. Matějček je i spoluzakladatelem neziskové organizace SOS dětské vesničky, která pomáhá ohroženým rodinám pečovat o vlastní děti, a zároveň se zabývá alternativní péčí o děti, které z různých důvodů nemohou vyrůstat ve své rodině. V 90. letech vznikl také fond Nadace profesora Matějčka, která dodnes oceňuje nejlepší diplomové práce v oblasti vývojové psychologie. Profesor Matějček byl také prvním předsedou sdružení, které v rámci terapie dětí pracovalo i za pomoci zvířat – konkrétně psů či koní. Mezi jeho osobní zájmy patřila myslivost (miloval hony), což občas zaráželo jeho okolí a přátele, jelikož byl považován za mírného a klidného člověka. Mezi jeho významné citáty patří například výrok ohledně trestů ve výchově: „Dobře potrestat může jen ten, kdo má rád.“ Zajímavostí je i to, že si zahrál dokonce ve fi lmu „Děti bez lásky“, který poukazoval na zásadně rozdílné podmínky vývoje dětí v ústavech a těch, které mohou vyrůstat v rodinném prostředí. Spolu s docentem Zdeňkem Dytrychem se v laboratoři věnoval dlouhodobým studiím dětí narozených mimo manželský svazek, nechtěným dětí nebo dětí z rodin rozvedených. 

Pavlína Doležalová

ŽIVOT V DATECH: 

• 1950 – nastoupil do Sociodiagnostického ústavu 

• 1951 – oženil se. S manželkou má tři děti (a šestnáct vnoučat). Jeho dcera Jarmila Klégrová je dětskou psycholožkou. 

• 1953–1969 – působil v dětské psychiatrické ambulanci Praha • 1969 – odborný asistent na katedře pediatrie Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů 

• 1991 – působení v Psychiatrickém centru Praha 

• 1994 - působení v Dětském centru Paprsek 

• 1997 – založení Nadace prof. Matějčka