Pochybným hrdinou české historie zůstane navždy Harry Jelínek, muž vybraných mravů a mistr v působení na lidi. V mládí si otevřel obchod se starožitnostmi a uměleckými díly. Nikdy si s ničím nelámal hlavu, a tak se bez váhání chytil nápadu vylepšit si příjmy prodejem falzifikátů. Zpočátku to šlo dobře, ale něco takového nelze dělat věčně. Po pár letech „podnikání“ musel Jelínek dost kličkovat a každou chvíli měnit adresu, aby unikl stovkám (!) žalob, které na něj byly podány.

Jiný člověk by se na jeho místě zalekl a snažil se pro jistotu žít co nejnenápadněji. Ovšem Jelínek byl unikát. Skutečnost, že se mu malé podvody již nedaří, bral jako znamení k provedení pořádné akce. Zajel na Karlštejn, kde kastelánovi sdělil, že tam potřebuje natáčet film. Pak najal ansámbl divadelních sboristek, které navlekl do pážecího úboru. Takto připraven pozval na hrad movitého amerického obchodníka, který toužil pořídit si v Čechách nějakou historickou nemovitost. Američan s chutí zaplatil podvodníkovi třicet tisíc dolarů coby zálohu, a když zjistil, že naletěl, usoudil, že bude lepší takovou ostudu ututlat a se ztrátou peněz se smířil.  Před čtyřiceti lety byl o tomto kousku natočen film Velká sázka o malé pivo. 

Dolary za tramvaj 

Jelínka úspěch povzbudil k pokračování v krasojízdě. Dalšího lehkovážného Američana pozval na projížďku pražskou tramvají. Tvrdil, že mu patří tramvajová linka číslo jedna. Podvodníkova nová oběť byla natolik uchvácena ziskovostí linky, že mu bez rozmýšlení zaplatila čtyři tisíce dolarů za její „koupi“. 

Za války rýžoval Jelínek dál. Spolupracoval s gestapem, a protože se krátce před válkou oženil s dcerou majitele nakladatelství, vydával protižidovské publikace. 

Jiný kolaborant, Emanuel Moravec, spáchal na sklonku války sebevraždu. Něco takového bylo Jelínkovi cizí. Hbitě uprchnul do Bavorska a trestu se vyhnul. Mrštné vyhýbání se trestům tvořilo součást jeho životního stylu. 

Pokojné stáří strávil v Itálii, kde úspěšně předstíral, že je renomovaným malířem. Díky tomu, že se vydával za žáka Alfonse Muchy, byl o jeho obrazy zájem a Jelínek se stal váženým členem italské smetánky. Jeho obrazy jsou dodnes k mání na webu ebay.it. Nejdražší z nich se jmenuje Muratore, což italsky znamená Zedník (na obrazu je nicméně namalovaný strom). Zedníka si můžete pořídit za 2 800 eur. Na webu galleriagelmi.it se lze dočíst, že v roce 1975 v Londýně obdržel tento slavný malíř českého původu evropského Oscara za umění. Dost možná se jedná o další Jelínkův výmysl. V každém případě je neuvěřitelné, čeho může člověk dosáhnout, pokud vládne neomezenou dávkou drzosti. 

Jelínek byl talentovaný hochštapler, který si vždy dokázal obstarat slušný příjem, ale v porovnání s jinými velkou škodu nezpůsobil. Mohlo být hůř. 

Z Čech do Kanady a zpět 

Jedna podobná osobnost nedávné české historie by si také zasloužila, aby o ní byl natočen film. Film, který by byl nejspíše směsicí politického thrilleru, psychologického snímku, komedie a tragédie. Tímto mužem mnoha životních rolí je Jiří Kotas. 

Kotas vystudoval v 70. letech filozofickou fakultu a nějakou dobu se živil coby odborník na dějiny kubánské revoluce. Jinými slovy: našel si hodně teplý flek. V roce 1979 emigroval do Kanady. Jeho počínání v emigraci popsal v časopisu Polygon Arnošt Wagner. Kotas v Kanadě začal zakládat cosi jako exilovou vládu. Krajané v Kanadě žijící již věděli, že pokud se někdo s takovýmto plánem objeví, je (cituji Wagnera) „agent StB nebo blázen“. Kotas dost možná splňoval obě kategorie. „Měl neustále paranoidní strach a schovával se za každý kandelábr.“ Zakládání vlády se mu nedařilo. Živila ho jeho maminka, která pracovala jako pokojská. K tomu si Kotas slušně „přivydělával“ děláním dluhů u svých (postupně ubývajících) známých. 

Tento způsob obživy je neúnosný a kdoví, jak by Kotas dopadl, kdyby ho v roce 1989 nezachránila sametová revoluce. Rychle se vrací do Prahy a v maximální možné míře využívá svého šarmu, přesvědčivosti a schopnosti jednat s lidmi. Každý jeho projekt má ale své mouchy, a tak se z Kotase stává český přeborník v objevování slepých uliček. Hned po příjezdu zakládá politickou stranu Svobodný blok. Dokáže proniknout do médií, ale to mu nepomůže a jeho strana ve volbách propadne. Kotas po nějakou dobu poradcuje tehdejšímu ministrovi financí Václavu Klausovi, a i když ještě nedávno měl o peníze nouzi, zakládá banku Bohemia. Ta se o tři roky později stává historicky první polistopadovou bankrotující bankou. Kotas mezitím stíhá neúspěšně kandidovat na funkci posledního československého prezidenta.  

Placená zóna

Milan Petrák