Zahanbení tukem

Přestože se rada „jíst méně a cvičit více“ může zdát jako spásná mantra, tak jednoduché to není. Mnohdy jídlem zaháníme prázdno, které cítíme, prázdno, které může být způsobeno nedostatkem lásky a přijetí ze strany rodičů, neúspěchy v osobním nebo pracovním životě apod. Dopouštíme se tak tzv. emočního stravování, při němž konzumujeme jídlo za účelem regulace emočních stavů. Chutná jídla mohou dočasně zlepšit naši náladu, ale krátkodobé pohodlí má svou cenu – přibývání na váze a další zdravotní problémy.

Obezita

Obezita (index tělesné hmotnosti BMI nad 30) s sebou přináší větší riziko mnoha závažných zdravotních problémů, jako je vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cholesterolu, cukrovka druhého typu, ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda, onemocnění žlučníku, osteoartróza, spánková apnoe a dýchací potíže; ale také větší šanci na rozvoj rakoviny endometria, prsu, prostaty a tlustého střeva. Kvůli dušnosti je obezita velkým rizikem i v současné situaci. Jedno je jisté. Obézní lidé to mají v tuto chvíli mnohonásobně těžší. Jsou zdravotně rizikovější skupinou obecně, zároveň náchylnější k těžkému průběhu onemocnění covid-19, a o to více by se měli zdržovat doma. A když už to mají těžší, tak proč jim to ještě ztěžovat haněním, když dobře víme, že diskriminace na základě hmotnosti zvyšuje riziko obezity, i když ani nadváhou netrpíme, snižuje sebehodnotu a sebeúctu, hrozí i větší riziko deprese, úzkostí, poruch příjmu potravy a sebevražedných myšlenek. Každá diskriminace má potenciál k traumatizaci. Pokud jsme kvůli traumatu uzamčeni v kleci úzkosti, bolesti a studu, tak je na místě hlouběji pochopit skutečnost, že náš život neomezuje nějaká „porucha“, ale zranění, které lze transformovat a zhojit. Jak říká Peter Levine, „trauma je životní fakt, ale nemusí být životním trestem“. Zkrátka, „fat shaming“ škodí lidem psychicky i fyzicky. Ale co to vlastně je?

Že se nestydíš!

„Fat shaming“ znamená kritizování a obtěžování lidí s nadváhou kvůli jejich hmotnosti nebo stravovacím návykům s jediným účelem, a sice aby se za sebe styděli. Jedná se o přesvědčení, že když se za sebe lidé budou stydět, tak budou motivováni k tomu, aby méně jedli a o to více cvičili
a hubli. Opak je pravdou. Výzkumy ukazují, že po hanění spotřebují lidé s nadváhou více kalorií a také cítí menší kontrolu nad svým stravováním. Diskriminace způsobuje stres a ovlivňuje lidi s nadváhou negativně. „Fat shaming“ cílí na pocity viny, studu, nedostatečnosti. Stud můžeme prožívat jako intenzivní, bolestivý pocit defektu, rozbitosti, bezcennosti a bezmocnosti. Když se stydíme, tak naše myšlenky krouží kolem toho, co si o nás myslí ostatní, což má za následek pocit souzení, odhalení, zranitelnosti. V konečném důsledku to vede k podprahovému strachu z odmítnutí, čímž sílí potřeba vyhnout se odmítnutí a my upadáme do pasivity, nečinnosti. Stud často probíhá v cyklech a bohužel se stává hlavní příčinou, jež zabraňuje hledání pomoci a zotavení. Strach z hledání pomoci bývá motivován potřebou utajení, která souvisí s obavami ohledně společenských názorů ostatních, kteří považují stravovací obtíže za čistě fyzický problém. Obavy tak mohou nabývat podob jako „nebudou mě brát vážně, protože nesplňuji kritéria poruchy příjmu potravy“, „nebudou mi věřit, že jsem schopný se svou váhou něco udělat“. Svou izolaci a stud pak dáváme do souvislosti se způsobem skrývání stravovacích problémů: „Když mé okolí vidí, že tolik cvičím a díky tomu je moje váha alespoň nějak pod kontrolou, tak o mém stravovacím problému nevědí. Nevidí, jak se stydím a jak nedokážu kontrolovat přejídací impulzy.“ Při pokusech o překonání studu je charakteristický konflikt mezi ochranou před studem a upřednostněním uzdravení. Nalezení a zažití bezpečí a sounáležitosti, zrušení platnosti dokonalosti a předefinování ideálů jsou prvky, které podporují odolnost vůči vrstvám studu a v konečném důsledku „fat shamingu“.

Obranný mechanismus

Závislost si můžeme vytvořit na návykových látkách, ale dočasně třeba i na sebepoškozování, pokud se stane obranným mechanismem. Ale také na jídle. Věděli jste, že lidé nemají „záklopku“ jenom u alkoholu, ale i u jídla? Jistě jste někdy slyšeli „je to silnější… je to ulevující… cítím u toho vděčnost…“.